Anotace posudku Evropského soudu pro lidská práva
Posudek ze dne 29. května 2020 ve věci č. P16-2019-001 týkající se použití „blanketního odkazu“ v definici skutkové podstaty trestného činu a porovnání trestního zákona účinného v době spáchání činu a pozdějšího trestního zákona
Velký senát Soudu v odpovědi na otázky položené arménským ústavním soudem jednomyslně shledal, že použití „blanketního odkazu“ či „legislativní techniky odkazem“ ve vymezení skutkové podstaty trestného činu není samo o sobě neslučitelné s požadavky vyplývajícími z článku 7 Úmluvy, a to ani tehdy, je-li odkazováno na právní normu vyšší právní síly a vyšší míry obecnosti, než jaké má odkazující ustanovení. Obě právní normy jako celek však musí umožňovat dotčeným osobám předvídat, za jaké jednání budou trestně odpovědné. Nejúčinněji bude předvídatelnosti dosaženo, pokud odkaz bude výslovné a odkazující ustanovení bude vymezovat konstitutivní prvky skutkové podstaty trestného činu. Ustanovení, na něž je odkazováno, však nesmí rozšiřovat rozsah trestnosti činu. Dále Soud uvedl, že při porovnání, zda je pro pachatele příznivější použití trestního zákona účinného v době spáchání činu, či pozdějšího zákona, je nutné v souladu se zásadou konkretizace přihlédnout ke všem okolnostem případu. Je-li pozdější zákon ve svých účincích přísnější, nelze ho použít.
I.Pozadí věci a vnitrostátní řízení, v jehož rámci byl posudek vyžádán
V únoru 2008 se v Arménii konaly prezidentské volby, v nichž byl vyhlášen vítězem tehdejší předseda vlády Sargsyan. Příznivci opozičního kandidáta Ter-Petrosyana považovali volby za nesvobodné a neférové a konali po celé zemi protestní demonstrace. Hlavní protesty se soustředily na Náměstí svobody v Jerevanu, kde protestující zůstávali i přes noc. Dne 1. března 2008 v časných ranních hodinách zahájila policie spolu se zvláštními jednotkami operaci za účelem rozpuštění shromáždění. To vyvolalo velké násilné střety, které trvaly až do druhého dne a do jejichž řešení byla povolána i armáda. Během nepokojů bylo zabito 10 osob – 8 protestujících a dva policisté. Dne 2. března 2008 tehdejší prezident Kocharyan vyhlásil na dobu 20 dní nouzový stav, s nímž bylo mj. spojeno omezení řady základních práv, včetně shromažďovacího práva.
V dubnu 2018 vedly události označované jako „Sametová revoluce“ k odstoupení vlády a její nahrazení opozicí. V červenci 2018 byl R. Kocharyan obviněn ze svržení ústavního pořádku. Toho se měl dopustit v březnu 2008 zejména tvrzeným protiústavním povoláním armády proti civilnímu obyvatelstvu v politických záležitostech a protiústavním vyhlášením nouzového stavu, které vedlo k omezení řady základních práv a svobod.
Soud prvního stupně, u něhož byla obžaloba podána, řízení přerušil a obrátil se na ústavní soud s žádostí o výklad, zda je čl. 300.1 trestního zákoníku, o nějž byla obžaloba opřena, v souladu s ústavou z roku 2015. Soud vyjádřil pochybnosti ohledně dodržení zásady právní jistoty, a též zda dané ustanovení, které nabylo účinnosti až rok po předmětných událostech, zhoršilo právní situaci obžalovaného. R. Kocharayan se následně také na ústavní soud obrátil s obdobnými námitkami. Ústavní soud řízení ve věci přerušil a obrátil se na Soud s žádostí o posudek.
II.Položené otázky
Arménský ústavní soud v žádosti o posudek Soudu formuloval následující otázky:
1. Vyplývá z pojmu „zákon“ uvedeného v článku 7 Úmluvy a v jejích dalších ustanoveních, například článcích 8 až 11, stejná míra kvalitativních požadavků (jistota, dostupnost, předvídatelnost a stabilita)?
2. Pakliže ne, jaké jsou standardy vymezení?
3. Naplňuje trestní zákon, který vymezuje skutkovou podstatu trestného činu za použití odkazu na právní předpis vyšší právní síly a větší míry obecnosti, požadavky na jistotu, dostupnost, předvídatelnost a stabilitu?
4. Jaké jsou ve světle zákazu retroaktivity trestního zákona (čl. 7 odst. 1 Úmluvy) stanoveny standardy srovnání trestního zákona účinného v době spáchání činu a novelizovaného trestního zákona, aby bylo možné identifikovat jejich (základní) kontextové podobnosti a odlišnosti?
III.Odůvodnění posudku Soudu
A.Úvodní úvahy
Podle Soudu řízení o posudku vykazuje dva specifické aspekty. V prvé řadě jsou otázky položené arménským ústavním soudem alespoň zčásti velmi široké a obecné. V druhé řadě ústavní soud požádal o posudek v řízení, které je též svou povahou předběžné, jelikož má vyřešit otázku ústavnosti ustanovení trestního zákoníku, na jehož základě jen R. Kocharayan stíhán.
K prvnímu aspektu Soud poznamenal, že jeho posudky vydané podle Protokolu č. 16 musí být omezeny na prvky, které jsou přímo spojeny s řízením, které probíhá na vnitrostátní úrovni. Soud proto může s ohledem na skutkové a právní okolnosti předmětného vnitrostátního řízení přeformulovat otázky položené vnitrostátním soudem či je vzájemně zkombinovat. Též se může rozhodnout některé otázky nezodpovědět; rozhodnutí kolegia pěti soudců o přípustnosti žádosti o posudek jako celku nutně neznamená, že všechny položené otázky splňují všechna kritéria stanovená Protokolem č. 16.
Ohledně druhého aspektu Soud uvedl, že předběžná povaha vnitrostátního řízení, v jehož průběhu byla vznesena žádost o posudek, vydání posudku nebrání. Soud ústavnímu soudu sdělí, co v daném kontextu vyplývá z článku 7 Úmluvy. Ústavní soud pak následně ve světle posudku rozhodne, zda je předmětné ustanovení trestního zákoníku v souladu s arménskou ústavou.
Závěrem Soud připomněl, že při vydání posudku bude náležitě přihlížet k písemným vyjádřením účastníků řízení. Jeho úkolem však není poskytnout podrobnou odpověď na každý argument, který v nich byl uveden, nejde o sporné řízení, ale spíše v co nejkratším možném časovém rámci poskytnout příslušnému vnitrostátnímu soudu vodítka, která mu umožní zajistit dodržení práv zakotvených v Úmluvě.
B.K první a druhé otázce
Soud konstatoval, že neshledává žádné přímé spojení mezi prvními dvěma otázkami a probíhajícím vnitrostátním řízením. Ze skutkových okolností stíhání R. Kocharayana nijak nevyplývá, že by byla dotčena jeho práva chráněná články 8 až 11 Úmluvy. Není též nijak patrné, jaké otázky ústavní soud zamýšlí vyřešit s pomocí posudku Soudu. Odpovědi Soudu na tyto otázky by nutně musely být abstraktní a obecné, a šly by tak nad rámec posudků, jak je pojímá Protokol č. 16. Nezdá se též možné otázky přeformulovat tak, aby mohl být posudek omezen na aspekty přímo spjaté s probíhajícím vnitrostátním řízením.
V rozsahu, v jakém mohou být první dva dotazy ústavního soudu chápány tak, že míří na otázky právní jistoty a předvídatelnosti, včetně mezí soudního výkladu na poli článku 7 Úmluvy, je možné dle Soudu dostatečně odpovědět v rámci zodpovězení třetího dotazu.
Soud tak s ohledem na výše uvedené učinil dílčí závěr, že první dvě otázky položené arménským ústavním soudem nesplňují požadavky článku 1 Protokolu č. 16, a proto na ně nemůže poskytnout odpověď.
C.K třetí otázce
V projednávané věci byl R. Kocharayan stíhán za svržení ústavního pořádku, který trestní zákoník z roku 2009 definuje s pomocí odkazu na prvních šest článků ústavy, v nichž jsou zakotveny základní zásady, na nichž je stát založen, například zásady dělby moci, právního státu, demokratického uspořádání či dodržování základních práv a svobod.
Soud konstatoval, že se dosud v judikatuře výslovně nevyjádřil k tomu, zda je „blanketní odkaz“ či „legislativní technika odkazem“ jako taková v souladu s článkem 7 Úmluvy. Ve dvou věcech nicméně nepřímo připustil, že tomu tak být může. Věc Kuolelis a ostatní proti Litvě (č. 74357/01 a další, rozsudek ze dne 19. února 2008, § 51–55 a 78) měla vztah k odsouzení bývalých politiků komunistické strany za trestný čin pokračování v prosazování udržení Litvy v Sovětském svazu, který byl též definován odkazem na ústavu. Věc Hardy proti Islandu (č. 66847/12, rozsudek ze dne 23. listopadu 2017, § 40 a 42–43) se týkala řízení proti bývalému předsedovi vlády za hrubou nedbalost při řešení krize bankovního systému, které se opíralo o článek 17 ústavy ve spojení s ustanoveními zákona o odpovědnosti ministrů. V obou případech Soud shledal, že příslušná ustanovení, ač byla formulována obecně, byla dostatečně jasná a přiměřeně předvídatelná. Přihlédl též k tomu, že obžalovaní byli politici, kteří si museli být vědomi rizik spojených se svou činností.
Soud dále uvedl, že ústavní normy mohou být formulovány s větší mírou abstrakce než ustanovení trestního zákona (Rekvényi proti Maďarsku, č. 25390/94, rozsudek velkého senátu ze dne 20. května 1999, § 34). To samo o sobě není z pohledu článku 7 Úmluvy problematické. Soudní výklad těchto norem však musí být v souladu s podstatou předmětného trestného činu. Při výkladu ústavních norem je dle Soudu z hlediska článku 7 Úmluvy přípustné přihlédnout i k nepsaným ústavním zvyklostem. Nadto, od politiků a dalších vysokých představitelů veřejné moci je možné vyžadovat zvláštní obezřetnost.
„Blanketní odkaz“ či „legislativní technika odkazem“ jako takové tedy podle Soudu nejsou v rozporu s článkem 7 Úmluvy, klíčové je, zda jsou příslušné právní předpisy jako celek dostatečně přesné a předvídatelné. Komparativní studie provedená Soudem ostatně ukázala, že tyto techniky jsou ve smluvních státech Úmluvy široce používány a více než polovina států je používá i při vymezení trestných činů proti ústavnímu pořádku. Obě normy, odkazující i odkazovaná, však musí jako celek umožnit dotčeným osobám předvídat, případně i s využitím právní rady, jaké jednání může být považováno za trestné. Dle Soudu je nejúčinnější cestou zajištění jasnosti a předvídatelnosti, pokud bude v odkazujícím ustanovení obsažen výslovný odkaz a budou v něm definovány konstitutivní prvky trestného činu. Ustanovení, na které je odkazováno, nesmí rozšířit rozsah trestnosti, která je vymezena v odkazujícím ustanovení. V každém případě je na vnitrostátním soudu, který uplatňuje obě ustanovení, aby posoudil, zda byla trestní odpovědnost za skutkových okolností věci předvídatelná.
D.Ke čtvrté otázce
V projednávané věci byl R. Kocharayan obviněn z trestného činu svržení ústavního pořádku zakotveného v trestním zákoníku z roku 2009 za činy, ke kterým došlo v roce 2008. V té době bylo jednání směřující ke svržení ústavního pořádku trestné jako část trestného činu uzmutí moci. Obě skutkové podstaty se liší v tom, že v roce 2008 bylo trestné jakékoli jednání směřující ke svržení ústavního pořádku, zatímco v roce 2009 již jen takové jednání, které směřovalo k potlačení zásad vyjádřených ve vyjmenovaných ustanoveních ústavy. Na druhou stranu trestní zákoník v roce 2008 postihoval jen násilná jednání, zatímco v roce 2009 již použití síly nebylo součástí skutkové podstaty činu. Oba trestní zákoníky stanovily stejný trest – odnětí svobody v rozmezí 10 až 15 let.
Soud připomněl, že článek 7 Úmluvy zakazuje zpětné použití trestního zákona v neprospěch obviněného, a to jak ustanovení, která definují skutkovou podstatu trestných činů (Vasiliauskas proti Litvě, č. 35343/05, rozsudek velkého senátu ze dne 20. října 2015), tak ustanovení určujících trest (M. proti Německu, č. 19359/04, rozsudek ze dne 17. prosince 2009). Článek 7 Úmluvy v sobě dále obsahuje pravidlo zpětného použití mírnějšího trestního zákona, a to též jak ustanovení, která definují skutkové podstaty trestných činů (Parmak a Bakir proti Turecku, č. 22429/07 a 25195/07, rozsudek ze dne 3. prosince 2019), tak ustanovení určujících trest [Scoppola proti Itálii (č. 2), č. 10249/03, rozsudek velkého senátu ze dne 17. září 2009].
Při změně trestního zákona je dle Soudu v prvé řadě třeba zkoumat, zda je dané jednání trestné podle obou trestních zákonů (Rohlena proti České republice, č. 59552/08, rozsudek velkého senátu ze dne 27. ledna 2015). Není přitom podstatné, že dané jednání je dle jednoho trestního zákona trestné podle odlišné skutkové podstaty než podle druhého zákona (Ould Dah proti Francii, č. 13113/03, rozhodnutí ze dne 17. března 2009). Trest podle nového zákona však nesmí vybočit z mezí, které jsou stanoveny v zákoně účinném v době spáchání skutku (Berardi a Mularoni proti San Marinu, č. 24705/16 a 42818/16, rozsudek ze dne 10. ledna 2019).
Judikatura Soudu neposkytuje ucelený systém kritérií porovnání trestního zákona účinného v době spáchání činu a novelizovaného trestního zákona. Soud v minulosti vždy vycházel z konkrétních okolností posuzované věci. Správným postupem není abstraktní porovnání vymezení skutkových podstat, ale porovnání použití obou zákonů na konkrétní skutkové okolnosti. Kupříkladu ve věci Maktouf a Dumjanoviċ proti Bosně a Hercegovině (č. 2312/08 a 34179/08, rozsudek velkého senátu ze dne 18. července 2013) bylo vymezení válečných zločinů v obou srovnávaných trestních zákonících stejné. Lišilo se určení trestu – nový zákon zrušil trest smrti, avšak stanovil vyšší spodní sazbu trestu odnětí svobody. S ohledem na skutky, kterých se stěžovatelé dopustili, bylo jasné, že podle starého zákona jim nemohl být uložen trest smrti. Stěžovatelům byl uložen trest na spodní hranici podle nového trestního zákona. Ačkoli tyto tresty byly v rozmezí toho, co stanovil starý trestní zákon, a nebylo nijak jisté, že by jim byly na základě starého zákona uloženy nižší tresty, existovala dle Soudu skutečná možnost, že zpětné použití nového zákona bylo pro stěžovatele nepříznivé. Došlo tedy k porušení článku 7 Úmluvy.
Ačkoli byla zásada konkretizace dovozena na případech týkajících se změny právní úpravy výše trestů, je podle Soudu třeba ji použít i na porovnání vymezení skutkových podstat trestných činů. V projednávané věci je definice skutkové podstaty svržení ústavního pořádku podle trestního zákoníku z roku 2009 v jednom aspektu širší, než je vymezení tohoto činu v trestním zákoníku účinném v roce 2008, a v jednom aspektu užší. Otázku, zda by použití pozdějšího trestního zákoníku bylo v rozporu s článkem 7 Úmluvy, však nelze zodpovědět v abstraktní rovině. Je potřeba provést posouzení in concreto na základě skutkových okolností posuzované věci. Je tedy nutné porovnat právní účinky použití obou ustanovení ve světle tvrzených jednání a opomenutí obviněného. Vnitrostátní soudy budou muset zejména posoudit, zda byly podle trestního zákoníku účinného v době spáchání činu naplněny všechny znaky skutkové podstaty i další podmínky trestnosti. Pokud ne, pozdější trestní zákoník nemůže být považován za mírnější a nemůže být použit. Stejně tak nemůže být použit, pakliže by použití nového trestního zákoníku přineslo obviněnému závažnější následky.
IV.Oddělené stanovisko
K posudku je připojeno souhlasné stanovisko soudce ad hoc Sarvariana.
Full & Egal Universal Law Academy