© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 22. ledna 2013 ve věci č. 38633/08 – Pavel Andrle proti České republice
Senát páté sekce Soudu jednomyslně rozhodl o nepřijatelnosti stížnosti pro ztrátu postavení oběti namítaného porušení práva na rodinný život v souvislosti s obtížemi při popírání otcovství manželem matky dítěte po uplynutí zákonné lhůty, neboť vnitrostátní orgány toto porušení v podstatě uznaly a poskytly stěžovateli odpovídající nápravu.
(i) Okolnosti případu
Manželce stěžovatele se v únoru 2003 narodila dcera a podle první domněnky byl stěžovatel do matriky zapsán jako její otec. Stěžovatel po rozvodu manželství odhalil, že jeho manželka tehdy udržovala mimomanželský poměr. Následný komerční test DNA vyloučil stěžovatelovo otcovství.
V listopadu 2004 se stěžovatel proto obrátil na Nejvyšší státní zastupitelství se žádostí o podání návrhu na popření otcovství. Sám takovou žalobu rovněž podal, avšak před konáním prvního jednání ji vzal zpět. V květnu 2005 mu Nejvyšší státní zastupitelství oznámilo, že zákonné podmínky pro výjimečné využití oprávnění nejvyššího státního zástupce podat návrh na popření otcovství nejsou splněny, protože by takový krok nebyl v zájmu dítěte. Stěžovatel v červenci 2005 podal žádost novou, avšak ani té nebylo v říjnu 2005 vyhověno. V březnu 2006 pak takovou žádost podala i matka dítěte, avšak ani této nebylo vyhověno. Stěžovatel se konečně obrátil na Nejvyšší státní zastupitelství ještě v srpnu 2007 a snažil se na základě § 62 zákona o rodině prokázat, že zájem dítěte i dobré mravy vyžadují podání návrhu na popření otcovství. Nejvyšší státní zastupitelství se však odmítlo opětovnou žádostí znovu zabývat, ledaže mu bude předložen posudek určující otcovství konkrétního muže, aby bylo vyloučeno, že dítě zůstane bez otce.
Stěžovatel podal ústavní stížnost, v níž se dovolával svého práva na spravedlivý proces a na rodinný život, poukazoval na to, že byl v minulosti uveden v omyl, čímž mu bylo zabráněno, aby sám popřel otcovství v zákonné lhůtě u soudu, který by uložil předpokládanému biologickému otci dítěte, aby se podrobil testu DNA. Podle jeho názoru zájem dítěte vyžadoval, aby jeho právní postavení odráželo biologickou skutečnost. Ústavní soud v únoru 2008 stížnost odmítl pro zjevnou neopodstatněnost s tím, že rozhodnout o podání návrhu přísluší Nejvyššímu státnímu zastupitelství, které se okolnostmi případu zabývalo zákonným a předvídatelným způsobem. Připustil sice, že je v nauce kritizováno, rozhoduje-li tu státní zastupitelství, a nikoliv soud, avšak tuto okolnost by Ústavní soud mohl přezkoumat pouze na základě ústavní stížnosti proti soudnímu rozhodnutí; problematickým místem právní úpravy totiž není pravomoc státního zastupitelství, nýbrž popěrná lhůta.
V listopadu 2011 podal stěžovatel návrh na popření otcovství. Po dvou jednáních Okresní soud Praha-západ v květnu 2012 nařídil vypracování znaleckého posudku ohledně stěžovatelova sporného otcovství k dítěti.
V průběhu skutkových okolností případu, v návaznosti na zrušovací nález Ústavního soudu zveřejněný pod č. 244/2010 Sb., vydaný na základě ústavní stížnosti jiného stěžovatele, došlo ke změně zákona o rodině zákonem č. 84/2012 Sb., a to jak pokud jde o popěrnou lhůtu manžela matky (nově šest měsíců od vzniku důvodných pochybností o svém otcovství, nejvýše tři roky od narození dítěte), tak pokud jde o podmínky, za nichž nejvyšší státní zástupce podá návrh na popření otcovství po uplynutí popěrné lhůty. Nový občanský zákoník pak kromě jiného dává soudu pravomoc zmeškání lhůty prominout v zájmu dítěte a veřejného pořádku.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Soud rozhodl, že bude námitku, že stěžovatel nemohl po uplynutí zákonné lhůty iniciovat soudní řízení o popření otcovství, posuzovat výlučně na poli článku 8 Úmluvy, který zaručuje právo na respektování soukromého a rodinného života. Současně odmítl stěžovatelovu námitku opírající se o právo dítěte znát svůj původ, protože stížnost nepodal jménem dítěte.
Soud dále rekapituloval skutkové okolnosti týkající se případu stěžovatele, vývoje právní úpravy a judikatury Ústavního soudu a připomněl svoji judikaturu, podle které jednotlivec nemůže být nadále považován za oběť porušení Úmluvy, jestliže vnitrostátní orgány, výslovně nebo nepřímo, uznaly a napravily namítané porušení.
Ústavní soud v rozhodnutí z února 2008 sice výslovně neuznal porušení stěžovatelových práv, nicméně připustil problematický charakter použitelné právní úpravy. Teprve později zrušil ustanovení o popěrné lhůtě. Tento vývoj před vydáním zákona č. 84/2012 Sb. však stěžovateli umožnil podat k soudu nový návrh na popření otcovství. Podle Soudu tím vnitrostátní orgány nepřímo a v podstatě uznaly porušení stěžovatelových práv. Zákonodárce rovněž omezil prostor nejvyššího státního zástupce pro uvážení v těchto věcech a nový občanský zákoník dokonce umožnil dotčeným osobám obrátit se na soud i po uplynutí popěrné lhůty.
Co se týče poskytnuté nápravy, její podoba závisí vždy na okolnostech případu. Stěžovatel poukazoval na nedostatek přístupu k soudu. Jak se ukázalo, soudní řízení o popření otcovství zahájeno bylo a soud nařídil vypracování znaleckého posudku z oboru genetiky. Tím byla podle Soudu poskytnuta stěžovateli odpovídající náprava jeho námitky.
V důsledku těchto zjištění již stěžovatel dle Soudu nemůže být považován za oběť porušení Úmluvy ve smyslu článku 34 Úmluvy, a proto jeho stížnost prohlásil za nepřijatelnou.
Full & Egal Universal Law Academy