© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 7. července 2015 ve věci č. 14021/10 – Atsaev proti České republice
Výbor páté sekce Soudu jednomyslně odmítl stížnost, že vydání stěžovatele do Ruské federace by bylo v rozporu s článkem 3 Úmluvy. Na vnitrostátní úrovni totiž neexistovalo v době rozhodování Soudu žádné rozhodnutí, na základě něhož by stěžovatel mohl být vydán. Nebylo proto možné na něj nahlížet jako na „oběť“ ve smyslu Úmluvy.
I.Skutkové okolnosti
Stěžovatel, občan Ruské federace čečenského původu, byl velitelem oddílu v První čečenské válce v letech 1994 – 1996. Po Druhé čečenské válce, do které se již nezapojil, se jeho jméno objevilo na seznamu čečenských bojovníků. Z toho důvodu byl následně dvakrát ruskými úřady zadržen. V roce 2003 pod falešným jménem přicestoval do České republiky.
V prosinci 2008 požádala Generální prokuratura Ruské federace Českou republiku o vydání stěžovatele k trestnímu stíhání pro trestný čin vraždy ve formě organizátorství. V únoru 2011 ministr spravedlnosti vydání povolil poté, co české soudy rozhodly o přípustnosti vydání mimo jiné s přihlédnutím k diplomatickým zárukám, které ruská strana poskytla. Stěžovatel se vzápětí obrátil na Soud a Ústavní soud, které na jeho návrh rozhodly o vydání předběžného opatření, resp. odkladu vykonatelnosti. V řízení ve věci samé Ústavní soud v září 2013 rozhodnutí ministra spravedlnosti zrušil poté, co plénum Ústavního soudu zaujalo právní názor, že ministr spravedlnosti nemůže povolit vydání, dokud nebylo pravomocně skončeno řízení o udělení mezinárodní ochrany, včetně navazujícího soudního přezkumu (sp. zn. Pl. ÚS-st. 37/13).
V lednu 2009 totiž stěžovatel podal žádost o udělení mezinárodní ochrany, které Ministerstvo vnitra opakovaně nevyhovělo, přičemž v rozhodnutí z dubna 2013 mimo jiné uvedlo, že došlo ke znatelnému pozitivnímu vývoji v regionu stěžovatele. V červenci 2014 však Nejvyšší správní soud zamítavé rozhodnutí Ministerstva vnitra z dubna 2013 zrušil. To doposud, tj. do doby vydání rozhodnutí Soudu, ve věci mezinárodní ochrany stěžovatele znovu nerozhodlo.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Soud připomněl, že v případech vyhoštění nebo vydání nemůže být stěžovatel „obětí“ ve smyslu článku 34 Úmluvy, pokud opatření, o které v dané věci jde, není vykonatelné, jeho výkon byl odložen na neurčito nebo bylo jinak zbaveno právních účinků, a je možné se proti jakémukoli rozhodnutí o realizaci vyhoštění či vydání bránit před vnitrostátními soudy (např. Nasrulloyev proti Rusku, č. 656/06, rozsudek ze dne 11. října 2007, § 59; viz též Budrevich proti České republice, č. 65303/10, rozsudek ze dne 17. října 2013, § 64–72).
Za okolností projednávané věci Soud vyzdvihl, že Nejvyšší správní soud rozsudkem z července 2014 vrátil řízení ve věci mezinárodní ochrany k novému rozhodnutí Ministerstvu vnitra; toto řízení tak stále probíhá. Ve světle právního názoru, který Ústavní soud zaujal ve věci stěžovatele a potažmo ve stanovisku pléna, není možné stěžovatele vydat, dokud neskončí řízení o udělení mezinárodní ochrany.
Na základě výše uvedeného Soud uzavřel, že v době jeho rozhodování neexistuje na vnitrostátní úrovni žádné rozhodnutí, na základě něhož by mohl být stěžovatel do Ruska vydán. Stěžovatel pak nemůže ani tvrdit, že je „obětí“ ve smyslu Úmluvy. Soud proto prohlásil stížnost za nepřijatelnou pro zjevnou neopodstatněnost podle čl. 35 odst. 3 písm. a) a odst. 4 Úmluvy.
Soud též připomněl, že jeho rozhodnutí nebrání stěžovateli podat novou stížnost k Soudu a opětovně žádat o vydání předběžného opatření, pokud nastanou nové relevantní skutečnosti v jeho věci (Dobrov proti Ukrajině, č. 42409/09, rozhodnutí ze dne 14. června 2011).
Full & Egal Universal Law Academy