© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 16. září 2008 ve věci č. 41691/02 – Barták a Bartáková proti České republice
Soud jednomyslně konstatoval, že námitka porušení práva na pokojné užívání majetku ve smyslu článku 1 Protokolu č. 1 je zjevně neopodstatněná.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatelé jsou vlastníky pozemků, na nichž se zčásti nachází skládka tuhého komunálního odpadu Nahořany, která zde byla vybudována na počátku 90. let bez jejich souhlasu. Stěžovatelé vedli na vnitrostátní úrovni několik řízení, v nichž se domáhali ochrany svého vlastnického práva. Jejich žaloby na uložení povinnosti přestat užívat a vyklidit pozemky, na přikázání neoprávněné stavby do jejich vlastnictví a na odstranění stavby skládky však byly zamítnuty nebo, v případě druhé žaloby, vzaty zpět.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Soud uvedl, že stěžovatelé nikdy nebyli svého vlastnického práva zbaveni, nejedná se tedy o případ zbavení majetku, ale úpravy užívání majetku ve smyslu druhého odstavce článku 1 Protokolu č. 1.
V daném případě Soud neshledal nic, z čeho by plynulo, že skládka byla postavena pouze ve prospěch jejího provozovatele, a nikoli v obecném zájmu. Souhlasil také s tvrzením vlády, že k zásahu do práva stěžovatelů došlo spíše nedopatřením, neboť v dané době byly pozemky stěžovatelů sdruženy v JZD, přičemž příslušné zákony (o zemědělském družstevnictví) postrádaly přesnou úpravu podmínek, za jakých bylo možné na sdružených pozemcích povolit stavby, které nemají sloužit zemědělské výrobě.
Soud se dále ztotožnil s názorem vlády a vnitrostátních soudů, že řešením dané situace nebylo ani přikázání stavby do vlastnictví vlastníkům pozemku (stavba kromě jiného zasahovala i na pozemky jiných vlastníků, kteří s tímto řešením nesouhlasili), ani odstranění stavby (skládka slouží veřejnému zájmu a její odstranění by bylo značně nákladné). Řešení v podobě zřízení věcného břemene za náhradu ve výši 400 tis. Kč, které bylo přijato soudem prvního stupně v jednom ze stěžovateli zahájených vnitrostátních řízení, však bylo vzápětí znemožněno tím, že stěžovatelé vzali svoji žalobu zpět.
Soud si dále povšiml, že město Nové Město nad Metují, které je vlastníkem skládky, vyplácelo stěžovatelům pravidelně určitou peněžní kompenzaci, ačkoli k tomu nebylo nijak nuceno, přičemž celková částka, kterou stěžovatelé obdrželi do konce roku 2004, dosáhla téměř 800 tis. Kč.
Soud konečně zohlednil, že stěžovatelům nic nebránilo požadovat náhradu případné škody, která jim měla na jejich pozemcích vzniknout, a to ať už po státu, či po vlastníkovi nebo provozovateli skládky, jenž je navíc povinen o příslušné pozemky i v budoucnu pečovat (rekultivace skládky již proběhla).
Námitku porušení práva stěžovatelů na pokojné užívání majetku proto Soud prohlásil za nepřijatelnou pro zjevnou neopodstatněnost.
Full & Egal Universal Law Academy