© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 18. května 2010 ve věci č. 38333/06 – Benet Czech, spol. s r. o. proti České republice
Senát páté sekce Soudu konstatoval, že stížnost, namítající porušení práva na pokojné užívání majetku dle článku 1 Protokolu č. 1 v souvislosti se zajištěním finančních prostředků v rámci trestního řízení, je nepřijatelná pro opožděnost. Obsahově totožné rozhodnutí Soud vydal též dne 28. září 2010 ve věci stížnosti č. 38354/06 BENet Praha, spol. s r. o.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatelce a společnosti BENet Praha, spol. s r. o., obchodním společnostem založeným podle českého práva, byly v září 2001 zajištěny finanční prostředky a obchodní dokumenty v rámci řízení proti jejich bývalému jednateli, panu B., jehož trestní stíhání probíhalo od dubna 2001 pro trestný čin krácení daně, poplatku a jiné povinné platby.
Stěžovatelka a společnost BENet Praha, spol. s r. o. se opakovaně domáhaly zrušení zajištění. V březnu 2006 Ústavní soud odmítl jejich stížnosti, když uvedl, že opatření zajistilo přiměřenou rovnováhu mezi veřejným zájmem společnosti na straně jedné a právy stěžovatelek na straně druhé. V lednu 2008 již Ústavní soud ve věci společnosti Benet Czech, spol. s r. o. rozhodl, že mez přiměřenosti byla s ohledem na délku zajištění překročena, a v březnu 2008 bylo zajištění finančních prostředků obou společností zrušeno.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Soud se zaměřil na otázku splnění šestiměsíční lhůty k podání stížnosti. Připomněl, že šestiměsíční lhůta počíná běžet dnem, kdy je poslední vnitrostátní rozhodnutí ve věci doručeno stěžovateli nebo jeho právnímu zástupci, není-li rozhodnutí vyhlašováno veřejně. V tomto případě tedy lhůta začala plynout dne 16. března 2006 a její konec připadl na 16. září 2006.
Stěžovatelka přitom první dopis ve věci stížnosti (datované dne 16. září 2006, což byla sobota) zaslala Soudu faxem až dne 18. září 2006. Až toto pozdější datum Soud uznal jako datum podání stížnosti.
Soud zároveň podotkl, že je zde namístě postupovat dle pravidel a zásad samotné Úmluvy, nikoli práva jednotlivých členských států. Soud proto odmítl uplatnit v českém právu obvyklou zásadu, podle které se lhůta prodlužuje na nejbližší následující pracovní den, připadne-li její konec na den volna.
Při absenci jiných mimořádných okolností Soud uzavřel, že stížnost byla podána opožděně, pročež bylo třeba je prohlásit za nepřijatelnou.
Full & Egal Universal Law Academy