© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí senátu páté sekce Soudu ze dne 4. prosince 2007 o přijatelnosti stížnosti č. 38127/02 – Borgströmová proti České republice
Soud jednomyslně konstatoval, že stížnost na údajnou nespravedlivost řízení je zjevně neopodstatněná a stížnost na nepřiměřenou délku řízení je nepřijatelná pro nevyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy, konkrétně žaloby o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění podle § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. ve znění zákona č. 160/2006 Sb.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatelka zahájila v říjnu 1997 řízení o určení práva nájmu bytu, v roce 2000 byla její žaloba zamítnuta a toto rozhodnutí bylo odvolacím soudem potvrzeno. V březnu 2002 Ústavní soud odmítl ústavní stížnost stěžovatelky jako zjevně neopodstatněnou.
V roce 1998 byla stěžovatelka zažalována svojí neteří o vyklizení bytu. Nalézací řízení skončilo v roce 2001 v neprospěch stěžovatelky, když Nejvyšší soud odmítl její dovolání, a pokračovalo exekucí.
V průběhu řízení před Soudem se stěžovatelka obrátila na Ministerstvo spravedlnosti se žádostí o náhradu nemajetkové újmy způsobené tvrzenou nepřiměřenou délkou řízení podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění zákona č. 160/2006 Sb. Ministerstvo žádost jako neodůvodněnou zamítlo. K dotazu Soudu stěžovatelka sdělila, že se nebude svého nároku dále domáhat soudní cestou.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Soud předně námitku nespravedlivosti soudních řízení označil za zjevně neopodstatněnou, a to s odkazem na svoji ustálenou judikaturu, podle které není jeho úkolem zabývat se údajnými chybami skutkovými či právními, jichž se měly dopustit vnitrostátní soudy, ledaže by v jejich důsledku došlo k porušení práv a svobod chráněných Úmluvou. Stěžovatelce se dostalo kontradiktorního procesu, v němž mohla předkládat svá tvrzení a důkazy na jejich podporu a rozhodnutí vnitrostátních soudů byla obsáhle zdůvodněna.
Pokud jde o stížnost na nepřiměřenou délku řízení, dospěl s odkazem na rozhodnutí o přijatelnosti stížnosti Vokurka proti České republice (č. 40552/02, rozhodnutí ze dne 16. října 2007) k závěru, že stěžovatelka nevyčerpala vnitrostátní prostředky nápravy, neboť sice požádala Ministerstvo spravedlnosti o odškodnění, ale žalobu k soudu poté, co její žádost byla odmítnuta, již nepodala. Soud poukázal v této souvislosti na to, že respektuje vnitrostátní procesní předpisy, a nemůže proto konstatovat, že podmínka vyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy byla stěžovatelkou splněna.
Full & Egal Universal Law Academy