© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 9. září 2008 ve věci č. 73250/01 – Boivin proti Francii a Belgii a dalším 32 členským státům Rady Evropy
Soud prohlásil jednomyslně za neslučitelnou s Úmluvou stížnost směřující ve skutečnosti proti rozhodnutí orgánu Mezinárodní organizace práce, aniž by ji některému ze 34 žalovaných států zaslal ke stanovisku.
(i) Okolnosti případu
Generální ředitel Evropské organizace pro bezpečnost leteckého provozu (Eurocontrol) jmenoval v září 1995 stěžovatele do funkce vedoucího účetního Institutu leteckého provozu. V únoru 1996 byl stěžovatel informován, že na základě opravného prostředku jiného úředníka organizace bylo jeho jmenování do funkce zrušeno, a ačkoli stěžovatel uspěl v následném konkursu, bylo jeho jmenování do funkce znovu zrušeno. Z opakovaného konkursu byl stěžovatel vyřazen. Stěžovatel nakonec napadl zrušení svého jmenování u správního soudu Mezinárodní organizace práce, před kterým požadoval též odškodnění. Tento soudní orgán, který je příslušný pro rozhodování sporů mezi Eurocontrolem a jeho zaměstnanci, neshledal protiprávnost postupu vedoucího ke zrušení jmenování stěžovatele do funkce, nicméně mu přiznal odškodnění ve výši 220 tis. € z titulu porušení povinnosti Eurocontrolu ochránit stěžovatele před újmou, kterou mu způsobil závazek převzatý v dobré víře. Rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno v únoru 2001.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Soud předně zjistil, že stížnost směřovaná vůči jiným státům než Belgii a Francii je opožděná, a dále se zabýval otázkou, zda jsou tyto zbývající dva státy odpovědné za aktivity mezinárodní organizace, jejímiž jsou členy.
Připomenul v této souvislosti některé své dřívější judikáty (Bosphorus Airways proti Irsku, č. 45036/98, rozsudek velkého senátu ze dne 30. června 2005, a Behrami proti Francii, č. 71412/01, rozhodnutí velkého senátu ze dne 31. května 2007), z nichž vyplývá, že mezinárodní organizace, které nepřistoupily k Úmluvě, nemohou být odpovědné za nedodržení závazků vyplývajících z Úmluvy, avšak státy se současně nemohou zprostit své odpovědnosti za dodržování Úmluvy s poukazem na plnění povinnosti z jiné mezinárodní smlouvy. Jestliže tato povinnost vyplývá výlučně z členství státu v mezinárodní organizaci, bude Soud považovat kroky státu, jimiž své povinnosti naplňuje, za odůvodněné, pokud daná mezinárodní organizace poskytuje ochranu základním právům alespoň na takové úrovni jako samotná Úmluva; tato presumpce však může být vyvrácena, pakliže zmíněná ochrana trpěla zjevnými nedostatky.
V daném případě stěžovatel nenamítal, že by ochrana jeho práv poskytovaná ze strany Eurocontrolu nebyla srovnatelná s úrovní ochrany vyplývající z Úmluvy. Ve skutečnosti stěžovatel kritizuje rozsudek správního soudu Mezinárodní organizace práce. Žalované státy tu však nevyvinuly žádnou aktivitu, která by zakládala jejich odpovědnost, a stížnost je proto ve zbytku neslučitelná s Úmluvou ratione personae.
Full & Egal Universal Law Academy