© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 8. února 2011 ve věci č. 20862/06 – Bratři Zátkové, a. s. proti České republice
Senát páté sekce Soudu dospěl jednomyslně k závěru, že stížnost na porušení práva na spravedlivý proces v aspektu kontradiktornosti řízení před Ústavním soudem je namístě prohlásit za nepřijatelnou na základě nového kritéria přijatelnosti, které vychází ze zásady de minimis non curat praetor.
(i) Okolnosti případu
Proti stěžovatelské společnosti byl veden obchodněprávní spor před Krajským soudem v Českých Budějovicích, který pokračoval před Vrchním soudem v Praze a Nejvyšším soudem. Stěžovatelka v březnu 2003 podala ústavní stížnost. Na výzvu Ústavního soudu, aby se vyjádřil k ústavní stížnosti, se vrchní soud odvolal na důvody svého rozhodnutí a ústavní stížnost označil za nedůvodnou. Ústavní soud toto vyjádření stěžovatelské společnosti nezaslal a v listopadu 2005 odmítl ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost s tím, že vrchní soud na námitky stěžovatelky reagoval a jeho závěry nebyly ani svévolné, ani v příkrém rozporu se zjištěným skutkovým stavem.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Stěžovatelská společnost poukazovala na porušení zásady kontradiktornosti, která je součástí práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 6 odst. 1 Úmluvy. Soud v minulosti opakovaně dospěl k závěru, že za dané situace má být v zásadě ponecháno na zvážení stěžovatele, zda vyjádření ostatních účastníků řízení vyžadují komentář z jeho strany, jak dříve uvedl např. ve věci Milatová a ostatní proti České republice (č. 61811/00, rozsudek ze dne 21. června 2005).
Vláda tvrdila, že chápání zásady kontradiktornosti v podobných případech je příliš absolutistické a že nelze zcela odhlížet od toho, zda postup Ústavního soudu (či kteréhokoli jiného soudu ve srovnatelné situaci) ve skutečnosti znamenal pro stěžovatele nějakou reálnou újmu na procesních právech.
Soud se rozhodl přezkoumat, zda nejsou splněny podmínky pro uplatnění nového kritéria přijatelnosti založeného na tom, že stěžovatel neutrpěl podstatnou újmu, ledaže dodržování lidských práv vyžaduje přezkum odůvodněnosti stížnosti nebo věc nebyla řádně posouzena vnitrostátním soudem. Přitom dospěl v zásadě ke stejným závěrům jako ve věci Holub proti České republice (č. 24880/05, rozhodnutí ze dne 14. prosince 2010).
Stěžovatelská společnost předně neutrpěla podstatnou újmu ve smyslu zkrácení na svých právech, jejichž porušení ve stížnosti namítala. Vrchní soud jen odkázal na svoji argumentaci, a tudíž nesdělil nic, co by stěžovatelce již nebylo známo. Z rozhodnutí Ústavního soudu také nevyplývá, že by nějak zohlednil pozici vrchního soudu. Stěžovatelská společnost v neposlední řadě nijak neupřesňuje, jaké námitky by mohla uplatnit nad rámec toho, co již uvedla ve své ústavní stížnosti.
Stížnost dále nevyžaduje meritorní posouzení ze strany Soudu. Ten se totiž podobnými stížnostmi již v minulosti zabýval (viz výše zmíněný rozsudek Milatová a ostatní) a Ústavní soud v reakci na to poněkud upravil svoji praxi (plénum Ústavního soudu přijalo vnitřní doporučení pro soudce zpravodaje, aby vyjádření účastníků byla zasílána stěžovateli na vědomí s přiměřenou lhůtou k případné replice, obsahují-li nějaké nové skutečnosti, tvrzení nebo argumentaci, a to i v případě pochybností o tom, zda je skutečně obsahují).
Věc stěžovatelské společnosti, tedy její občanské právo nebo závazek, byla konečně meritorně posouzena soudem prvního a druhého stupně. Podle Soudu toto zjištění postačuje ke splnění podmínky řádného posouzení vnitrostátním soudem; nepoužitelnost nového kritéria přijatelnosti na námitky směřující proti rozhodnutí poslední vnitrostátní instance by nebyla slučitelná s předmětem a cílem ustanovení článku 35 odst. 3 písm. b) Úmluvy, které ve znění Protokolu č. 14 nové kritérium přijatelnosti stanoví.
Full & Egal Universal Law Academy