© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 6. května 2008 ve věci č. 33137/04 – Buryška proti České republice
Senát páté sekce Soudu prohlásil jednomyslně za zjevně neopodstatněnou stížnost na absenci veřejného projednání občanskoprávní věci před soudem, byl-li žalovaný stěžovatel řádně poučen o následcích uznání žalobního nároku.
(i) Skutkové okolnosti případu
V roce 2002 byl stěžovatel zažalován elektrárenskou společností kvůli nezaplaceným odběrům energie. V červenci 2002 vydal Obvodní soud pro Prahu 9 platební rozkaz, vůči němuž podal stěžovatel nezdůvodněný odpor. Následně jej soud vyzval, aby se k věci v určené lhůtě vyjádřil, a současně jej informoval, že při absenci odpovědi bude mít za to, že stěžovatel svůj dluh uznává, a bude tudíž vydán rozsudek pro uznání. Tak se v září 2002 také stalo, přičemž soud vyšel ze zákonného předpokladu, že není třeba konat jednání.
Stěžovatel se následně dal zastoupit advokátem a proti rozsudku pro uznání se odvolal. Tvrdil, že došlo k omylu (elektrárenská společnost totiž proti němu vedla dvě řízení, přičemž byl původně zastoupen pouze v jednom z nich) a že se nevzdal svého práva na veřejné projednání věci soudem. Po jednání konaném v únoru 2003, jehož se zúčastnil stěžovatel i jeho advokát, potvrdil Městský soud v Praze rozsudek obvodního soudu jako správný.
Stěžovatel se následně obrátil na Nejvyšší soud, který jeho dovolání odmítl pro nepřípustnost, a Ústavní soud, který v únoru 2004 jeho stížnost odmítl pro zjevnou neopodstatněnost. Podle mínění Ústavního soudu byl rozsudek pro uznání vydán v důsledku nečinnosti stěžovatele způsobené jeho nedbalostí; také právní úprava obsažená v občanském soudním řádu sleduje cíl efektivního výkonu spravedlnosti bez zbytečných průtahů a není protiústavní.
(ii). Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Podstatou stížnosti byla absence veřejného projednání věci před soudem, a to ve světle čl. 6 odst. 1 Úmluvy, který zaručuje mimo jiné veřejné projednání sporu o občanské právo nebo závazek. Podle Soudu tedy měl stěžovatel v zásadě právo na veřejné projednání, byl však soudem prvního stupně řádně poučen o následcích toho, že se v určené lhůtě k žalobě nevyjádří, a proto nelze tomuto soudu vytknout, že si jeho mlčení vyložil jako tacitní a nepochybný souhlas s tím, že jednání nebude nařízeno. Navíc se však před odvolacím soudem konalo jednání, na kterém stěžovatel nevystoupil vůbec a jeho advokát pouze odkázal na podané odvolání. Aniž by bylo třeba zkoumat problém, zda povaha otázek, o nichž měl odvolací soud rozhodnout, vyžadovala, aby se konalo jednání, byl podle Soudu požadavek veřejnosti dodržen.
Vzhledem k charakteru řízení před Nejvyšším nebo Ústavním soudem nebyla absence jednání před nimi v rozporu s požadavky čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
Soud proto stížnost odmítl pro zjevnou neopodstatněnost.
Full & Egal Universal Law Academy