© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace k rozsudku ze dne 10. ledna 2013 ve věci č. 36769/08 - Ashby Donald a ostatní proti Francii
Senát páté sekce Soudu jednomyslně neshledal porušení svobody projevu dle článku 10 Úmluvy tím, že stěžovatelé byli odsouzeni za porušení autorských práv zveřejněním fotografií z módní přehlídky.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatelé jsou módními fotografy. Pro publikování v oblasti módy jsou akreditováni francouzskou designérskou federací (Fédération française de la couture) a v březnu 2003 byli pozváni různými módními domy na představení dámských zimních kolekcí 2003/2004. Stěžovatelé s nikým nepodepsali smlouvu o výhradní spolupráci. Pořízené fotografie z módních přehlídek byly zaslány do společnosti, která je zveřejnila pár hodin po přehlídce na specializovaných internetových stránkách, které nabízejí právě fotografie a videa z přehlídek. Přístup na stránky je zdarma i placený, fotografie je možné kupovat. Designérská federace a několik módních domů následně podali žalobu u orgánu na ochranu průmyslových a autorských práv (Central Industrial and Artistic Copyright Infringement Brigade). Stěžovatelé byli vyslechnuti v roce 2003 a zproštěni trestního obvinění v červnu 2005. Žalobci a státní zástupce se proti rozhodnutí odvolali. V rozsudku z ledna 2007 odvolací soud shledal stěžovatele vinnými z porušení autorských práv a uložil jim finanční tresty. Kasační soud následné dovolání stěžovatelů zamítl v únoru 2008.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 10 Úmluvy
Soud dopěl k závěru, že uvedeným způsobem došlo k zásahu do svobody projevu stěžovatelů dle článku 10 Úmluvy. Zásah však sledoval legitimní cíl ochrany práv třetích osob, jmenovitě práva návrhářů módních domů, jejichž díla byla vyobrazena na zmíněných fotografiích. Fotografie byly zveřejněny na stránkách společnosti, které stěžovatelé provozují za účelem prodeje fotografií nebo výběru poplatku za možnost jejich zhlédnutí. Jednání stěžovatelů bylo tedy čistě komerční. Ačkoliv veřejná povaha přehlídky nebyla zpochybněna, není možné učinit závěr, že zveřejněním fotografií se stěžovatelé účastnili veřejné debaty. Vnitrostátní orgány měly v tomto případě zvláště široký prostor pro uvážení, a to vzhledem ke skutečnosti, že zásah do svobody projevu směřoval k ochraně práv, která jsou také zaručená Úmluvou nebo jejími protokoly (článek 1 Protokolu č. 1).
Stěžovatelé namítali, že jejich odsouzení za porušení autorských práv nebylo „nezbytné“ vzhledem ke skutečnosti, že na přehlídku byli pozváni právě jako fotografové za účelem focení prezentované přehlídky s výhledem možnosti budoucí publikace fotografií. Publikace fotografií mimo rámec jejich akreditace neznamenala žádné další riziko porušení autorských práv, jelikož ty samé snímky byly publikovány ve stejné době akreditovanými magazíny, přičemž praxe tzv. „novinářského závazku“, kdy fotografové jsou povinni podepsat smlouvu o výhradní spolupráci s magazínem, který je na akci akredituje, se ve skutečnosti již neuplatňuje. Odvolací soud nicméně shledal, že stěžovatelé vědomě rozšiřovali zmíněné fotografie bez souhlasu oprávněných osob, přičemž argument překonání praxe „novinářského závazku“ nezbavuje stěžovatele jejich odpovědnosti. Vnitrostátní soudy přitom dle Soudu nevybočily z mezí pro uvážení daných Úmluvou, když upřednostnily práva módních návrhářů na jejich duševní vlastnictví před právy stěžovatelů na svobodu projevu.
Stěžovatelé taktéž upozorňovali, že uložený trest byl v jejich případě neúměrně přísný. Nejenže jim soud vyměřil vysokou pokutu (8 tis., resp. 3 tis. eur), ale museli zaplatit i značnou náhradu škody (100 tis., resp. 55 tis. eur). Byť Soud připustil, že samotné částky jsou poměrně významné, zohlednil, že stěžovatelé nijak neprokázali, jaké důsledky měly na jejich finanční situaci. Důležité dle Soudu bylo, že vnitrostátní soud vyměřil předmětné částky v řízení, jehož spravedlivost nebyla napadána a jejich výši náležitě odůvodnil, když vysvětlil okolnosti, které si vynutily uložení takových sankcí.
Za těchto okolností a s ohledem na zvláště široký prostor pro uvážení, kterým vnitrostátní orgány v dané oblasti disponují, Soud uzavřel, že povaha a závažnost sankcí uložených stěžovatelům nejsou toho stupně, aby mohl konstatovat, že zásah do práv stěžovatelů nebyl přiměřený sledovanému cíli. K porušení článku 10 Úmluvy proto nedošlo.
Full & Egal Universal Law Academy