© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, . [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozsudku ze dne 14. ledna 2014 ve věci č. 47732/06
Spolek obětí rumunských soudců a ostatní (Association of Victims of Romanian Judges and Others) proti Rumunsku
Senát třetí sekce Soudu shledal jednomyslně porušení článku 11 Úmluvy, neboť zásah do svobody sdružování spočívající v odmítnutí vnitrostátních orgánů zaregistrovat stěžovatele, Spolek obětí rumunských soudců, do spolkového a nadačního rejstříku nebyl přiměřený sledovanému cíli a tedy nezbytný v demokratické společnosti. Soud stěžovateli přiznal náhradu nemajetkové a majetkové újmy ve výši 2 000 eur.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatel požádal v červnu 2005 o přiznání právní osobnosti a zápis do spolkového a nadačního rejstříku u okresního soudu. K žádosti byl připojen dokument vydaný Ministerstvem spravedlnosti potvrzující, že vybraný název spolku je dostupný. Stěžovatel dále k žádosti připojil zakládací listinu a stanovy, z nichž byl patrný hlavní předmět činnosti spolku, tj. dohled nad výkonem soudní moci a informování příslušných úřadů, jakož i veřejnosti, o případech flagrantního porušování spravedlnosti.
V listopadu 2005 soud žádost zamítl s odůvodněním, že cíle spolku jsou v rozporu s čl. 40 odst. 2 rumunské ústavy, dle něhož „organizace, která svými cíli nebo činností potírá politický pluralismus, principy právního státu, suverenitu, územní celistvost či nezávislost Rumunska je protiústavní“. Soud nepovažoval za potřebné ponechat stěžovateli prostor pro nápravu problematických částí stanov, neboť shledal, že pokud by měl být předmět činnosti spolku uveden do souladu s ústavou, byla by tím popřena jeho samotná podstata. Stěžovatel se proti rozsudku okresního soudu odvolal, přičemž zdůraznil, že veškeré činnosti spolku musí být dle stanov vykonávány v souladu se zákonem a cíl spolku tak nemůže být označen za protiústavní. Odvolací soud se plně ztotožnil s odůvodněním okresního soudu, a tak odvolání stěžovatele zamítl. Soud v této souvislosti poukázal mimo jiné na ustanovení stanov, dle něhož je radě spolku (Board of the Association) svěřena pravomoc přijímat či odmítat žádosti o spolkové členství, a to na základě vlastního posouzení, zda se zájemce o členství ve spolku stal či nestal obětí justiční zvůle. Tím si však dle názoru soudu rada spolku přivlastňuje v podstatě diskreční pravomoc rozhodovat o tom, zda při výkonu soudní moci došlo v konkrétních případech k porušení práv účastníků řízení. Taková pravomoc však náleží v prvé řadě vnitrostátním a mezinárodním institucím, a proto je třeba dané ustanovení stanov považovat za protiústavní. Kromě toho odvolací soud konstatoval, že stanovy spolku neodpovídají zákonným požadavkům na úpravu nakládání s majetkem spolku v případě jeho zrušení. Stanovy daný případ řeší pouhým konstatováním, že v případě zrušení spolku rozhodne o nakládání s majetkem členská schůze, přestože zákonná úprava výslovně požaduje, aby postup nakládání s majetkem byl upraven přímo ve stanovách.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 11 Úmluvy
V řízení před Soudem stěžovatel namítal, že došlo k porušení práva sdružovat se s jinými chráněného článkem 11 Úmluvy, jelikož jej příslušné orgány odmítly zaregistrovat do spolkového a nadačního rejstříku, v důsledku čehož byla spolku de facto odepřena právní osobnost. Stěžovatel přitom vyzdvihl, že hlavním předmětem činnosti spolku byla dle stanov toliko podpora a ochrana práv a legitimních zájmů jeho členů v mezích zákona a nikoliv přisvojování atributů soudní moci, jak tvrdila žalovaná vláda.
V úvodu Soud poznamenal, že mezi stranami panuje shoda v tom, že odepření zápisu do spolkového a nadačního rejstříku představuje zásah do svobody sdružování. Dané opatření bylo dle názoru Soudu stanoveno zákonem a byl jím sledován legitimní cíl v podobě ochrany veřejného pořádku a práv a svobod jiných ve smyslu druhého odstavce článku 11 Úmluvy.
Úvodem posouzení, zda byl zásah do práva stěžovatele nezbytný v demokratické společnosti, tedy zda pro něj existovala naléhavá společenská potřeba a byl přiměřený sledovaným legitimním cílům, Soud připomněl, že svoboda sdružování zahrnuje právo zakládat sdružení, spolky nevyjímaje, za účelem kolektivního prosazování zájmů jejich členů (srov. Gorzelik a ostatní proti Polsku, č. 44158/98, rozsudek velkého senátu ze dne 17. února 2004, § 88-93). Mezi demokracií, pluralismem a svobodou sdružování existuje úzký vztah, přičemž pouze přesvědčivé a závažné důvody mohou ospravedlnit omezení této svobody. Každé takové omezení musí být podrobeno pečlivému přezkumu ze strany Soudu srov. Refah Partisi (Strana prosperity, the Welfare party) a ostatní proti Turecku, č. 41340/98 a další, rozsudek velkého senátu ze dne 13. února 2003, § 86-89. Při zkoumání, zda dané opatření je nezbytné v demokratické společnosti, tak státy požívají značně omezeného prostoru pro uvážení.
V projednávané věci Soud poznamenal, že vzhledem k tomu, že spolek nebyl před podáním žádosti o registraci nikterak aktivní, vnitrostátní soudy založily svá rozhodnutí o odmítnutí žádosti pouze na posouzení ústavnosti předložených stanov. Soud tedy postupoval obdobně a při zkoumání, zda byl zásah nezbytný, vzal v potaz rovněž toliko znění stanov stěžovatele. Soud souhlasil s tím, že důvěra veřejnosti v soudnictví je velmi významnou hodnotou. Nenabyl však přesvědčení, že by cíle, které byly spolku vnitrostátními soudy vytýkány, ze stanov spolku skutečně vyplývaly. Nadto, tvrzení vnitrostátních soudů byla založena na pouhém podezření ohledně skutečných záměrů zakladatelů spolku a činností, které by spolek po své registraci pravděpodobně vykonával. Z ustanovení stanov rovněž nešlo dovodit, že by snad spolek usiloval o ustavení organizací či struktur, které by měly nahradit či působit souběžně se státními orgány. Naopak, ze stanov vyplývalo, že předmětem činnosti měla být spolupráce mezi členy spolku a orgány, které jsou zákonem povolány k ochraně práv a zájmů členů spolku. Soud rovněž zohlednil, že vnitrostátní právní úprava umožňovala zrušení spolku již registrovaného, pokud by vyvíjel činnost v rozporu s veřejným pořádkem nebo nad rámec předmětu činnosti vymezeného stanovami. Ohledně argumentu, že stanovy spolku v rozporu se zákonem neupravovaly otázky nakládání s majetkem spolku v případě jeho zrušení, Soud zohlednil, že stěžovateli nebyla poskytnuta žádná lhůta k nápravě vytýkaných ustanovení, přestože to příslušná právní úprava vyžaduje.
Vzhledem k výše uvedenému Soud dospěl k závěru, že důvody, pro které vnitrostátní soudy odmítly spolek zaregistrovat, nelze považovat za přesvědčivé a závažné. Přijetí takto radikálního řešení, které zjevně nebylo ospravedlněno naléhavou společenskou potřebou, a to v situaci, kdy spolek nezačal ani fungovat, Soud označil za nepřiměřené ve vztahu ke sledovanému cíli (srov. Koretskyy a ostatní proti Ukrajině, č. 40269/02, rozsudek ze dne 3. dubna 2008, § 54-55). Zásah proto nemůže být považován za nezbytný v demokratické společnosti a došlo tak k porušení článku 11 Úmluvy.
Full & Egal Universal Law Academy