© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Rozsudek ze dne 9. dubna 2015 ve věci č. 30460/13 – A. T. proti Lucembursku
Senát páté sekce Soudu dospěl jednomyslně k závěru, že neúčastí právního zástupce stěžovatele zbaveného svobody při úvodním výslechu na policii, jakož i neumožněním komunikace stěžovatele s jeho právním zástupcem před prvním výslechem u vyšetřujícího soudce došlo k porušení jeho práva na obhajobu v trestním řízení zaručeného čl. 6 odst. 1 a 3 písm. c) Úmluvy. K porušení těchto ustanovení naopak nedošlo tím, že stěžovatelův právní zástupce neměl před prvním výslechem stěžovatele u vyšetřujícího soudce přístup do spisu.
I.Skutkové okolnosti
Stěžovatel, státní příslušník Spojeného království, byl v říjnu 2009 lucemburským státním zastupitelstvím obviněn mj. z trestného činu znásilnění. Na základě evropského zatýkacího rozkazu byl následně zadržen britskými orgány a předán lucemburským orgánům. Necelou hodinu po příletu do Lucemburska byl za přítomnosti tlumočníka vyslechnut policií. Podle úředního záznamu nejdříve odmítl vypovídat a dožadoval se svého práva na obhajobu, nicméně poté, co obdržel poučení o nadcházejícím řízení, nakonec s výslechem souhlasil. Na konci výslechu požadoval přítomnost právního zástupce při výslechu, ke kterému mělo dojít následujícího dne před vyšetřujícím soudcem. Před něj se druhého dne za přítomnosti tlumočníka dostavil, přičemž byl poučen o právu vybrat si obhájce z příslušného seznamu, případně si nechat ex offo obhájce ustanovit. Za přítomnosti takto přiděleného obhájce došlo za necelé dvě hodiny k výslechu stěžovatele.
V rámci následného řízení byl stěžovatel v březnu 2011 odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody na sedm let. Soud prvního stupně založil své závěry, vedle výpovědí oběti, na výpovědích stěžovatele učiněných jak v rámci výslechu na polici, tak před vyšetřujícím soudcem a při hlavním líčení. Zatímco podle znaleckého posudku nebylo pochyb o pravdivosti výpovědí oběti, soud zdůraznil, že stěžovatel své výpovědi neustále měnil. Tyto dílčí závěry v únoru 2012 potvrdil i odvolací soud. K námitce stěžovatele, že bylo porušeno jeho právo na obhajobu, když při prvním výslechu nebyl přítomen jeho právní zástupce, odvolací soud konstatoval, že stěžovatel s výslechem bez přítomnosti právního zástupce poté, co byl poučen, sám souhlasil. Kasační soud v listopadu 2012 dovolání stěžovatele odmítl.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení čl. 6 odst. 1 a 3 písm. c) Úmluvy
Stěžovatel před Soudem namítal, že z důvodu nepřítomnosti právního zástupce při prvním výslechu na policii, jakož i následně z důvodu nemožnosti účinné obhajoby při výslechu před vyšetřujícím soudcem došlo k porušení článku 6 Úmluvy.
a)K nepřítomnosti právního zástupce při prvním výslechu na policii
Soud předně konstatoval, že zatímco podle vlády umožňovala příslušná vnitrostátní právní úprava přítomnost právního zástupce i při výslechu na policii, ve světle pokynu nejvyššího státního zástupce z června 2011 se daná zákonná ustanovení v předmětné době nevztahovala na policejní výslech osoby zbavené svobody na základě evropského zatýkacího rozkazu. Soud tak odmítl námitku, podle které se stěžovatel vzdal sám svého práva na právní zastoupení, když tohoto práva byl zbaven automaticky ze zákona. Soud uznal, že stěžovatel ve své počáteční výpovědi veškeré skutky jemu přičítané popřel, připomněl však důležitost předmětného stádia vyšetřování, když důkazy zajištěné v tuto dobu určují vývoj dalšího řízení (Mehmet Şerif Öner proti Turecku, č. 50356/08, rozsudek ze dne 13. září 2011, § 21). Soudy prvního a druhého stupně v odůvodnění svých rozhodnutí odkazovaly mj. na předmětný výslech s tím, že stěžovatel své výpovědi neustále měnil. Neobstál tedy ani argument vlády, podle kterého neměla prohlášení stěžovatele učiněná v této fázi vyšetřování žádný vliv na konečný výsledek řízení. Ani odvolací, ani kasační soud se přitom nezabývaly možností takto opatřený důkaz vyloučit a danou situaci nezhojily. Naopak (byť mezi mnoha dalšími důkazy) na základě jeho úvodní výpovědi stěžovatele odsoudily. K porušení čl. 6 odst. 1 a 3 písm. c) Úmluvy proto došlo.
b)K nezajištění účinné obhajoby v rámci řízení před vyšetřujícím soudcem
Ve vztahu k řízení před vyšetřujícím soudcem stěžovatel namítal, že příslušná právní úprava neumožňovala komunikaci vyslýchaného s jeho právním zástupcem před prvním výslechem u vyšetřujícího soudce. Soud vyzdvihl důležitost porady advokáta s klientem v předmětné fázi řízení, když v projednávané věci byl navíc stěžovatel předchozího dne vyslechnut policií zcela bez přítomnosti právního zástupce. Ten by měl v takových případech poskytnout účinnou a konkrétní pomoc, a nikoli být výslechu toliko fyzicky přítomen; za tím účelem je třeba, aby právní úprava bez jakýchkoli pochybností dotčenou poradu umožňovala. Formulace příslušného ustanovení zákona však spíše naznačuje, že před výslechem není jakákoliv komunikace s advokátem možná. Zatímco ani z protokolu o výslechu stěžovatele vyšetřujícím soudcem zřejmě nevyplývalo, že stěžovatel měl se svým právním zástupcem dostatek času k poradě, Soud odkázal na zprávu Evropského výboru pro zabránění mučení (CPT) z října 2010, která výše uvedené pochybnosti potvrzovala (podle zprávy uvedly téměř všechny osoby, s nimiž byly ze strany CPT vedeny pohovory, že svého právního zástupce viděly poprvé až při výslechu před vyšetřujícím soudcem). K porušení čl. 6 odst. 1 a 3 písm. c) Úmluvy tedy došlo i z tohoto důvodu.
K porušení těchto ustanovení naopak nedošlo tím, že stěžovatelův právní zástupce neměl před prvním výslechem stěžovatele u vyšetřujícího soudce přístup do spisu. Článek 6 Úmluvy totiž nezaručuje neomezené právo na přístup do trestního spisu před prvním výslechem a příslušné orgány mohou přístup odmítnout, mají-li dostatečné důvody tak v zájmu zajištění účinnosti vyšetřování a ochrany zájmů spravedlnosti učinit. Podle Soudu právní zastoupení stěžovatele odepřením přístupu do spisu neztratilo účinnost.
Full & Egal Universal Law Academy