© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozsudku ze dne 12. února 2013 ve věci č. 16117/02 - Austrianu proti Rumunsku
Senát třetí sekce Soudu rozhodl jednomyslně o porušení práva stěžovatele nebýt podroben nelidskému nebo ponižujícímu zacházení, a to v hmotněprávní i procesní složce článku 3 Úmluvy, když vnitrostátní orgány sice uznaly nadměrné použití síly vůči stěžovateli, avšak kromě jiných pochybností o vyšetřování byl pachateli uložen jen nepřiměřeně mírný trest. Soud naproti tomu neshledal porušení práva stěžovatele na svobodu náboženského vyznání.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatel baptistického vyznání byl od roku 1993 ve výkonu trestu odnětí svobody na 27 let za trestný čin vraždy. Dne 3. prosince 1998 byla u něj v cele vykonána prohlídka poté, co se intoxikoval léky. Dne 9. prosince 1998 stěžovatel uvedl, že mu v průběhu této prohlídky byly ukradeny některé osobní věci. Dva dozorci vstoupili k němu do cely, načež je stěžovatel obvinil z krádeže. Jelikož se choval agresivně, dozorci jej znehybnili a několikrát udeřili obuškem. Protože se jej však dozorcům nepodařilo uklidnit, byl spoután na rukou a odveden do jiné cely. Podle lékařské zprávy mu dozorci při použití donucovacích prostředků způsobili zranění vyžadující osm až devět dní lékařské péče (mj. i proražený ušní bubínek). Stěžovatel podal proti jednomu z dozorců trestní oznámení. Následné trestní řízení bylo rozhodnutím vojenského prokurátora ze dne 29. června 1999 zastaveno a dozorci byla uložena správní pokuta 1 mil. rumunských lei (cca 600 Kč).
Stěžovatel dále namítal například údajně nedostatečnou zdravotní péči (trpí hraniční poruchou osobnosti), porušení listovního tajemství (dva jeho dopisy byly otevřeny a byly mu doručeny pouze v kopii), porušení svobody náboženského vyznání (byl mu zabaven kazetový přehrávač, na kterém poslouchal náboženské nahrávky, s tím, že jsou povoleny pouze přístroje s bateriovým napájením) a diskriminační zacházení na základě víry.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
a) K tvrzenému porušení článku 3 Úmluvy
Soud v daném případě shledal porušení článku 3 Úmluvy, a to jednak v použití nepřiměřeného násilí proti stěžovateli, jednak také v nedostatečném vyšetřování, resp. nepřiměřeně mírném trestu uloženém za takové jednání.
Ohledně použití násilí dozorcem vůči stěžovateli Soud konstatoval, že utrpěná zranění byla prokázána lékařskou zprávou. Dotyčný dozorce během vyšetřování uvedl, že obušek použil ve snaze stěžovatele uklidnit a připustil, že způsob, jakým ho použil, mohl být nepřiměřený. Vojenský prokurátor dospěl k závěru, že dozorce udeřil obuškem nepřiměřenou silou, čímž stěžovateli protrhl ušní bubínek. Jelikož tedy proti stěžovateli byla použita síla nepřiměřené intenzity, jejímž důsledkem bylo vážné zranění, došlo k porušení substantivní složky článku 3 Úmluvy.
Ohledně vyšetřování incidentu Soud poznamenal, že trestní řízení proti dozorci začalo až pět měsíců poté, co byl stěžovatel prvně ve věci vyslechnut, a bylo uzavřeno již po dvou týdnech, což vyvolává otázku účinnosti takového vyšetřování. Soud dospěl k závěru, že nikoli. V prvé řadě připomněl, že s ohledem na obsah příslušné právní úpravy, je pochybné, zda byl vojenský prokurátor hierarchicky a institucionálně nezávislý ve vztahu k vyšetřované události. Tyto pochybnosti dle Soudu nalezly odraz i ve způsobu, jakým bylo vyšetřování vedeno a uzavřeno. Přestože totiž prokurátor dospěl k závěru, že dozorce použil obušek s nepřiměřenou silou a způsobil vážné zranění, trestní stíhání zastavil a uložil mu toliko pokutu za správní delikt ve výši cca 600 Kč. Takový trest je podle názoru Soudu třeba považovat za zcela zjevně nepřiměřený porušení jednoho z nejzákladnějších lidských práv. Úlohou Soudu sice není posuzovat individuální trestní odpovědnost či stanovit přiměřený trest, to náleží do výlučné pravomoci vnitrostátních orgánů, je však povinností Soudu se přesvědčit, že stát dostál svému pozitivnímu závazku účinně zajistit ochranu jednotlivců před špatným zacházením. Pakliže jsou uložené tresty za porušení článku 3 Úmluvy nepřiměřeně nízké, neplní odstrašující funkci, a stát svou povinnost ochrany nesplnil. V projednávaném případě proto došlo i k porušení procesní složky článku 3 Úmluvy.
b) K tvrzenému porušení článku 9 Úmluvy
Stěžovatel též poukazoval na zabavení náboženských nahrávek a kazetového přehrávače. Soud připustil, že tímto opatřením sice došlo k zásahu do práv stěžovatele chráněných článkem 9 Úmluvy, avšak nezabránilo mu zcela projevovat jeho vyznání. Vězeňská služba totiž stěžovateli nabídla, že může nahrávky poslouchat ve vzdělávací a kulturní místnosti. Stěžovatel navíc mohl navštěvovat náboženské semináře a číst náboženské knihy bez omezení, a to i v cele. Namítané opatření tedy dle Soudu bylo přiměřenou odpovědí na potřebu ochránit práva a svobody jiných a zajistit bezpečnost ve věznici. Námitku stěžovatele Soud tudíž odmítl pro zjevnou neopodstatněnost.
Full & Egal Universal Law Academy