© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, . [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 20. října 2015 ve věci č. 15529/12 – Balázs proti Maďarsku
Senát druhé sekce Soudu rozhodl šesti hlasy proti jednomu, že zastavení vyšetřování ve věci podezření z rasově motivovaného násilí pro nemožnost prokázat rasový motiv „mimo jakoukoli pochybnost“ bylo založeno na zjevně nesprávném posouzení okolností případu, čímž došlo k porušení článku 14 ve spojení s článkem 3 Úmluvy. Soud stěžovateli přiznal náhradu nemajetkové újmy ve výši 10 000 eur.
I.Skutkové okolnosti
V lednu 2011 byli stěžovatel a jeho přítelkyně slovně napadeni třemi muži při odchodu z klubu ve městě Szeged. Následně se k nim připojil čtvrtý muž, E. D., který se představil jako policista (ve skutečnosti šlo o pracovníka vězeňské služby) a dle stěžovatelovy pozdější výpovědi označil stěžovatele za „špinavého cikána“. Následnou fyzickou potyčku ukončili až stěžovatelovi známí. Poté E. D. přivolal policii. Oba aktéři byli převezeni na policejní stanici, kde zůstali do následujícího dne. Ačkoliv měli oba viditelná zranění, zdravotní prohlídku přímo na stanici podstoupil pouze E. D. Stěžovatel byl prohlédnut až dva dny po incidentu praktickým lékařem, který konstatoval modřiny na jeho hrudi, zádech, krku i obličeji. V únoru 2011 stěžovatel podal na E. D. trestní oznámení, v němž upozornil na rasový motiv útoku. Ten doložil i komentáři E. D. na sociální síti ze dne po incidentu, dle kterých mimo jiné předcházející noc „kopal do hlavy na zemi ležícího cikána“, což doprovodil odkazem na otevřeně rasistický filmový úryvek.
Několik dnů poté bylo proti E. D. zahájeno vyšetřování pro trestný čin násilí vůči členu národnostní, etnické, rasové či náboženské skupiny. Souběžně bylo zahájeno i vyšetřování téhož skutku pro trestný čin výtržnictví. V rámci druhého z těchto vyšetřování byl E. D. vyslýchán ohledně možného rasového pozadí jeho jednání a jeho vyjádření byla k druhému trestnímu spisu připojena jako listinný důkaz. E. D. existenci rasového motivu odmítl a uvedl, že výše zmíněné komentáře na sociální síť neumístil ze žádného konkrétního důvodu, přičemž dodal, že ve skutečnosti stěžovatele nekopal do hlavy, protože pokud by tak učinil, utrpěl by stěžovatel mnohem závažnější zranění. Totožnost mužů, kteří incident pomohli ukončit, se vyšetřovatelům nepodařilo zjistit a rozpory mezi výpovědí stěžovatele, jeho přítelkyně a E. D. ohledně toho, kdo rvačku vyprovokoval, ani zda v ní podstatnou roli hrál stěžovatelův romský původ, neobjasnily ani svědecké výpovědi dvou policistů přivolaných na místo po skončení incidentu. V červenci 2011 zastavilo státní zastupitelství vyšetřování s odůvodněním, že nelze dostatečně prokázat, že důvodem napadení stěžovatele E. D. byla rasová nesnášenlivost. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, kterou však nadřízené státní zastupitelství zamítlo. Uvedlo přitom, že ačkoliv je pravděpodobné, že útok měl rasový motiv, tento motiv nelze zjistit nade vši pochybnost.
V květnu 2012 byl E. D. v souběžně vedeném řízení odsouzen za trestný čin výtržnictví k podmíněnému trestu odnětí svobody na jeden rok.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 14 ve spojení s článkem 3 Úmluvy
Stěžovatel namítal, že vnitrostátní orgány nedostatečně vyšetřily rasový motiv útoku na jeho osobu, a tím porušily článek 14 ve spojení s článkem 3 Úmluvy.
Do řízení vstoupilo jako vedlejší účastník Evropské středisko pro práva Romů (European Roma Rights Centre), které ve svém vyjádření upozornilo na to, že v Maďarsku se v poslední době stále častěji objevuje protiromská rétorika, rasismus i fyzické násilí, a to dokonce i na úrovni státních orgánů, což dokládají mj. nedávné zprávy vypracované v rámci Evropské unie a Rady Evropy.
Soud nejprve připomněl, že pro použitelnost článku 3 Úmluvy musí namítané špatné zacházení dosahovat určitého minimálního stupně závažnosti, přičemž zohlednit je třeba všechny okolnosti případu včetně záměru či motivace daného jednání (El Masri proti Bývalé jugoslávské republice Makedonii, č. 39630/09, rozsudek velkého senátu ze dne 13. prosince 2012, § 196). S ohledem na rozsah zranění stěžovatele a zejména zásah do stěžovatelovy důstojnosti z důvodu možného rasového motivu útoku považoval Soud tuto podmínku v projednávané věci za splněnou (Abdu proti Bulharsku, č. 26827/08, rozsudek ze dne 11. března 2014, § 24).
Následně Soud konstatoval, že v rámci vyšetřování pro trestný čin násilí proti členu národnostní, etnické, rasové či náboženské skupiny, jak je zakotven v maďarském trestním zákoníku, lze v zásadě odhalit namítaný rasový motiv útoku, pokud existuje. Posuzoval proto pouze, zda bylo provedené vyšetřování dostatečně důkladné (Milić a Nikezić proti Černé Hoře, č. 54999/10 a 10609/11, rozsudek ze dne 28. dubna 2015, § 98).
Soud předně zdůraznil, že projednávanou věc je nutné hodnotit v širších souvislostech zdokumentované existence předsudků a nepřátelství vůči Romům v žalovaném státě. Poukázal rovněž na to, že pokud se u veřejného činitele ve spojení s použitím síly proti příslušníkovi etnické či jiné menšiny objeví podezření z rasistických slovních útoků, musí být takové podezření náležitě prověřeno (Nachova a ostatní proti Bulharsku, č. 43577/98 a 43579/98, rozsudek velkého senátu ze dne 6. července 2005, § 164).
Soud dále uznal, že vyšetřovatelé se zaměřili na zkoumání možného rasového motivu daného incidentu a neposuzovali jej jako případ bez rasového podtextu, byť nakonec dospěli k závěru, že daný incident mohl mít jiné příčiny než rasovou nesnášenlivost. V této souvislosti Soud nicméně konstatoval, že zločin z nenávisti (hate crime) nemusí být nutně založen výlučně na zvláštních znacích oběti: motivy pachatelů mohou být smíšené, tj. jediným relevantním kritériem nejsou jejich předsudky vůči skupině, ke které oběť patří. Stejnou, či dokonce větší roli mohou dle názoru Soudu hrát situační faktory.
Soud se také neztotožnil se závěry vyšetřovatelů, že příspěvky E. D. na sociální síti nelze s jistotou spojit s útokem na stěžovatele ani z nich není možné objasnit motivy jeho jednání. Naopak shledal, že v příspěvcích popsaná událost odpovídá předmětnému incidentu, jelikož se shoduje jak romský původ oběti, tak počet osob, které jí přišly na pomoc. Navíc E. D. ve své výpovědi sám uvedl, že příspěvky se týkaly události ze dne incidentu, avšak odmítl, že by stěžovatele kopal do hlavy, přičemž poukázal na menší závažnost jeho zranění. Za relevantní Soud považoval rovněž odkaz na rasistickou pasáž filmu a doprovodný komentář E. D., dle něhož by mohl být seznam druhů lidí, které postava z filmu nesnáší, doplněn o „některé další druhy odpadu žijící mezi námi“.
S ohledem na výše uvedené Soud označil zastavení vyšetřování přes existenci indicií silně poukazujících na zločin z nenávisti za důsledek zjevně nesprávného posouzení okolností případu ze strany příslušných orgánů, čímž došlo k porušení práva stěžovatele na účinné vyšetřování ve smyslu článku 14 ve spojení s článkem 3 Úmluvy.
III. Oddělené stanovisko
Soudce Kjølbro konstatoval, že stanovisko většiny ve skutečnosti nepovažuje předmětné vyšetřování za neúčinné v tom smyslu, že nebyly zajištěny všechny relevantní důkazy, nýbrž nesouhlasí s výsledkem jejich hodnocení vyšetřujícím orgánem. Dle jeho názoru však toto hodnocení nelze považovat za svévolné ani zjevně nesprávné a většina v projednávané věci postupovala jako soud čtvrté instance, který hodnocení důkazů provedené vnitrostátními orgány nahradil vlastním hodnocením.
Full & Egal Universal Law Academy