© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, . [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 12. ledna 2017 ve věci č. 54146/09 – Bátěk a ostatní proti České republice
Senát první sekce Soudu rozhodl pěti hlasy proti dvěma, že skutečnost, že stěžovatelům nebylo v žádné fázi řízení umožněno vyslechnout nebo nechat vyslechnout svědky, neměla, s přihlédnutím k tomu, že přijatá vyvažující opatření byla za okolností projednávané věci dostatečná, za následek, že trestní řízení jako celek bylo nespravedlivé. Současně byl dán vážný důvod pro utajení totožnosti svědkyně. Nedošlo tak k porušení čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. d) Úmluvy.
I.Skutkové okolnosti
Stěžovatelé byli od září 2003 do ledna 2004 zaměstnáni jako celníci na hranicích se Slovenskou republikou. V prosinci 2003 byla do skupiny celníků nasazena policejní agentka, aby rozkryla jejich trestnou činnost přijímání úplatků od řidičů kamionů za bezproblémové odbavení. V březnu a dubnu 2004 byly za přítomnosti soudce, avšak před sdělením obvinění stěžovatelům, provedeny výslechy 20 řidičů kamionů (bulharských a rumunských státních příslušníků) jako neodkladné a neopakovatelné úkony. Svědci připustili, že poskytli úplatky, avšak neoznačili konkrétní celníky. V prosinci 2005 byla na hlavním líčení vyslechnuta mimo jednací síň a prostřednictvím zvukového zařízení policejní agentka jako utajená svědkyně s ohledem na její další možné budoucí aktivity. Výslechu byl přítomen pouze třetí stěžovatel, který utajené svědkyni položil jeden dotaz. První dva stěžovatelé byli zastoupeni obhájcem v substituci. Výpovědi řidičů byly přečteny dle § 211 odst. 2 trestního řádu.
V květnu 2006 okresní soud shledal stěžovatele vinnými z přijímání úplatků. Vycházel přitom z písemné zprávy agentky, celních dokladů opatřených otisky osobních razítek konkrétních celníků, které porovnal s výpověďmi řidičů, rozpisem služeb a databází, která spojovala stěžovatele s časy, v nichž byli celně odbaveni vyslýchaní řidiči. V březnu 2007 krajský soud rozsudek potvrdil a argumenty stěžovatelů, že utajená svědkyně své odpovědi předem s někým konzultovala, odmítl jako nepodložené. K řidičům kamionů uvedl, že neměli vazbu na Českou republiku, a vyloučil spekulace obhajoby, že jim byla slíbena beztrestnost. Ústavní stížnost byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Na poli čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. d) Úmluvy stěžovatelé namítali, že neměli možnost v přípravném řízení vyslechnout řidiče a že nebyly dány důvody k utajení totožnosti svědkyně.
A.Obecné zásady
Soud s odkazem na věc Al-Khawaja a Tahery proti Spojenému království (č. 26766/05 a 22228/06, rozsudek velkého senátu ze dne 15. prosince 2011) shrnul příslušné zásady vyplývající z čl. 6 odst. 1 a 3 písm. d) Úmluvy. Zdůraznil, že použití výpovědí získaných v rámci přípravného řízení jako důkazů není samo o sobě neslučitelné s uvedenými ustanoveními, která však zpravidla vyžadují, aby obhajoba měla adekvátní příležitost zpochybnit a vyslechnout daného svědka, ať již při jeho výslechu v přípravném řízení či v pozdější fázi trestního řízení. Soud postupuje podle třístupňového testu, dle kterého musí určit:
•zda existoval závažný důvod pro nepřítomnost svědka, a tedy i pro připuštění výpovědi tohoto nepřítomného svědka jako důkazu;
•zda byla výpověď nepřítomného svědka výlučným nebo rozhodujícím základem pro odsouzení obžalovaného;
•zda existovaly dostatečné vyvažující faktory, včetně silných procesních záruk, které kompenzovaly obtíže způsobené obhajobě v důsledku přijetí takové výpovědi a zajistily, aby řízení jako celek bylo spravedlivé.
Tyto zásady byly dále upřesněny ve věci Schatschaschwili proti Německu (č. 9154/10, rozsudek velkého senátu ze dne 15. prosince 2015), v níž velký senát potvrdil, že absence závažného důvodu pro nepřítomnost svědka nemůže být sama o sobě rozhodující pro závěr o nespravedlivosti řízení, avšak zůstává velmi důležitým faktorem, který je třeba při posouzení celkové spravedlivosti řízení zvážit a který může jazýček vah vychýlit ve prospěch závěru o porušení čl. 6 odst. 1 odst. 3 písm. d) Úmluvy. Soud připomněl, že je-li důvodem nepřítomnosti svědka skutečnost, že jej nebylo možno kontaktovat, jsou vnitrostátní soudy zásadně povinny využít mezinárodní právní pomoc, zdržuje-li se svědek v zahraničí a mají-li tento mechanismus k dispozici.
Rozsah vyvažujících faktorů potřebných k tomu, aby bylo řízení považováno za spravedlivé, bude záležet na váze důkazu podaného nepřítomným svědkem. Čím významnější bude tento důkaz, tím větší váhu budou muset mít vyvažující faktory, aby mohlo být řízení jako celek považováno za spravedlivé (Seton proti Spojenému království, č. 55287/10, rozsudek ze dne 31. března 2016, § 58 a 59).
B.Použití těchto zásad na projednávanou věc
a)Zda existoval závažný důvod pro nepřítomnost svědků řidičů kamionů a pro výslech policejní agentky jako utajené svědkyně
Soud poznamenal, že výpovědi řidičů kamionů byly získány podle § 158a trestního řádu v přípravném řízení za přítomnosti soudců před sdělením obvinění stěžovatelům, jelikož svědci byli cizími státními příslušníky. Nalézací soud při hlavním líčení jejich výpovědi přečetl v souladu s § 211 odst. 2 trestního řádu. Odvolací soud zákonnost uvedeného postupu potvrdil s tím, že svědci neměli trvalý pobyt v České republice a ani k ní neměli jiné vazby. Jednalo se tedy o případ potenciálně nedosažitelných svědků, v němž vnitrostátní orgány nevyužily možnosti požádat o mezinárodní právní pomoc (viz Schatschaschwili proti Německu, cit. výše, § 121). Soud uvedl, že pouhá skutečnost, že svědci měli trvalý pobyt mimo Českou republiku a často cestovali, nemohla být považována za vážný důvod jejich nepřítomnosti při hlavním líčení. Vnitrostátní orgány se nadto nesnažily zajistit jejich přítomnost, ačkoli k tomu měly prostředky (Tseber proti České republice, č. 46203/08, rozsudek ze dne 22. listopadu 2012, § 50). Tato skutečnost však nemůže být sama o sobě rozhodující pro závěr o nespravedlivosti řízení (viz Seton proti Spojenému království, cit. výše, § 62).
Policejní agentka nasazená do skupiny celníků byla vyslýchána jako utajený svědek. Dle judikatury Soudu by policejní agenti měli být využíváni jako utajení svědci jen ve výjimečných případech, a to vzhledem k jejich specifickému postavení spočívajícímu v povinnosti poslušnosti vůči orgánům moci výkonné a obvyklým vazbám na obžalobu (Van Mechelen a ostatní proti Nizozemsku, č. 21363/93, 21364/93, 21427/93 a 22056/93, rozsudek ze dne 23. dubna 1997, § 56). Soud nicméně uznává legitimní zájem na zachování anonymity agenta z důvodu jeho ochrany nebo ochrany jeho rodinných příslušníků a možnosti jeho použití pro budoucí operace (Lüdi proti Švýcarsku, č. 12433/86, rozsudek ze dne 15. června 1992, § 49). V projednávané věci vzal Soud v potaz, že agentka byla třeba pro rozkrytí korupce a současně existoval legitimní zájem na zachování její anonymity z operačních důvodů. K jejímu utajení tak byl vážný důvod.
b)Zda se jednalo o výlučný nebo rozhodující důkaz
Soud konstatoval, že nalézací soud založil svůj závěr o vině stěžovatelů především na listinných důkazech (písemná zpráva agentky, celní doklady a cestovní doklady řidičů). Řidiči popsali obecnou praxi přijímání úplatků celníky, avšak neoznačili konkrétní osoby. Jejich výpovědi tudíž nepředstavovaly výlučný nebo rozhodující důkaz, avšak měly významnou váhu pro odsouzení stěžovatelů. Vzhledem k tomu, že nalézací soud přikládal velkou váhu listinným důkazům, nelze výpověď agentky považovat za rozhodující, nicméně měla značnou váhu, a stejně jako u výpovědi řidičů mohlo její připuštění znamenat pro obhajobu nevýhodu.
c)Zda existovaly dostatečné vyvažující faktory
Soud uvedl, že vnitrostátní soudy nepřistupovaly k výpovědím řidičů se zvláštní opatrností, nicméně nalézací soud všechny důkazy důkladně vyhodnotil. Současně byly k dispozici další listinné důkazy podporující jejich výpovědi, které měly rozhodující význam. Výslech řidičů se konal za účasti soudce, což sice samo nenahrazuje právo obžalovaného na výslech svědků, kteří ho obviňují (srov. Tseber proti České republice, cit výše, § 62), nicméně v tomto případě přítomnost soudce zajistila zákonnost úkonů prováděných policií a byla jednou z procesních záruk chránících právo na spravedlivý proces. Obhajoba znala totožnost svědků a mohla věrohodnost jejich výpovědí zpochybnit, což neučinila, pouze se domnívala, že řidičům byla přislíbena beztrestnost; to však vyloučil odvolací soud.
Soud dále uvedl, že český trestní řád umožňuje utajit totožnost svědka při splnění dvou procesních záruk. Jednak existuje možnost zpochybnit spolehlivost utajeného svědka a věrohodnost jeho výpovědi, jednak musí nalézací soud i bez návrhu učinit všechny potřebné úkony k ověření jeho věrohodnosti. V dané věci byla utajená svědkyně vyslechnuta na hlavním líčení mimo jednací síň za pomoci hlasového přenosného zařízení po ověření její totožnosti soudem a poučení. Stěžovatelé měli možnost svědkyni konfrontovat, ačkoli si vzhledem k její přítomnosti v jiné místnosti nemohli udělat úsudek o jejím chování. První a druhý stěžovatel se nicméně nepokusili o žádnou konfrontaci, z účasti na jednání se omluvili a v podstatě se tak vzdali svého práva na výslech svědkyně. Třetí stěžovatel položil jednu otázku. Nadto Soud poznamenal, že stěžovatelé svědkyni znali dle vzhledu, neboť s ní pracovali. Došlo tak k určitému odhalení, přičemž rozsah odhalení má vliv na to, do jaké míry jsou ztíženy podmínky obhajoby (Ellis a Simms proti Spojenému království, č. 46099/06, rozhodnutí ze dne 10. dubna 2012). Obhajoba mohla zpochybnit věrohodnost svědkyně, jelikož věděla, na kterém pracovišti a v jaké období na celnici pracovala. Žádné důkazy zpochybňující věrohodnost agentky však neexistovaly.
d)Posouzení celkové spravedlivosti trestního řízení
Soud si byl vědom obtíží, kterým vnitrostátní orgány čelily; v dané věci vystupovalo 18 obžalovaných a velký počet svědků včetně 20 řidičů kamionů, kteří cestovali po Evropě. Poznamenal, že v rozhodné době nebylo obvyklé používání videokonferenčních zařízení. K utajení svědkyně byl vážný důvod. S ohledem na důkladné posouzení veškerých důkazů nalézacím soudem, veřejný zájem na řádném stíhání korupce a okolnost, že výpovědi řidičů a utajené svědkyně nebyly rozhodujícími důkazy a existovaly procesní záruky, lze učinit závěr, že trestní řízení jako celek bylo spravedlivé. Nedošlo k porušení čl. 6 odst. 1 ve spojení s čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy.
III.Oddělená stanoviska
Soudkyně Lazarova Trajkovska a soudce Bianku ve svém společném nesouhlasném stanovisku měli výhrady k závěru většiny, pokud jde o vážný důvod ospravedlňující nepřítomnost svědka a vyvažující faktory. Uvedli, že cizí státní příslušnost řidičů byla pro vnitrostátní orgány dostatečným důvodem k tomu, aby se je nepokoušely nalézt a zajistit jejich přítomnost u hlavního líčení, byť byly schopny je nalézt pro účely výslechu dle § 158a trestního řádu. Pokud má svědek trvalý pobyt v zahraničí a je dostupný mechanismus mezinárodní právní pomoci, má ho být využito. Dále se domnívají, že nebyly dány dostatečné vyvažující faktory, jelikož se vnitrostátní orgány ani nepokusily řidiče nalézt, nalézací soud nepostupoval se zvláštní opatrností, procesní záruka podle § 158a trestního řádu sama o sobě nepostačuje a obhájci neměli ani teoretickou možnost řidiče vyslechnout.
Full & Egal Universal Law Academy