© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 20. června 2017 ve věci č. 67667/09 – Bayev a ostatní proti Rusku
Senát třetí sekce Soudu rozhodl šesti hlasy proti jednomu, že vnitrostátní právní úprava zakazující propagaci homosexuality a dalších netradičních sexuálních svazků před nezletilými je v rozporu s právem na svobodu projevu chráněným článkem 10 Úmluvy a v rozporu se zákazem diskriminace zakotveným v článku 14 Úmluvy.
I.Skutkové okolnosti
Všichni tři stěžovatelé jsou lidskoprávními aktivisty bojujícími za práva sexuálních menšin (dále také „LGBT“) v Rusku. V reakci na přijetí právní úpravy zakazující propagaci homosexuality a dalších tzv. „netradičních“ sexuálních vztahů před nezletilými stěžovatelé tiše demonstrovali s transparenty nesoucími mj. hesla „homosexualita je dobrá“, „homosexualita je přirozená a normální“ v blízkosti školských zařízení či budovy městského úřadu. Všichni tři stěžovatelé byli za tuto aktivitu shledáni vinnými ze spáchání přestupku a byla jim uložena pokuta v řádu desítek eur. První a třetí stěžovatel se v návaznosti na předchozí správní a soudní řízení obrátili na ústavní soud a namítali rozpor příslušné právní úpravy přijaté nejdříve na regionální a později i na federální úrovni s ústavním pořádkem, konkrétně zásadou rovného zacházení a právem na svobodu projevu. Ústavní soud se s jejich argumentací neztotožnil.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
A.K tvrzenému porušení článku 10 Úmluvy
Stěžovatelé namítali porušení článku 10 Úmluvy zaručujícího právo na svobodu projevu ze dvou důvodů: předně byla právní úprava zakazující propagaci homosexuality před nezletilými využita k potlačení jejich protestů proti jejímu přijetí, dále tato úprava svou neurčitostí představovala paušální zákaz jakékoli zmínky o homosexualitě v přítomnosti dětí.
V projednávané věci nebyla předmětem sporu existence zásahu do práva stěžovatelů na svobodu projevu. Stěžovatelé namítali, že zásah nebylo možné považovat za zákonný ve smyslu článku 10 Úmluvy, jelikož příslušná zákonná ustanovení byla příliš vágní a nepředvídatelná. Soud k této otázce konstatoval, že v projednávané věci je spíše než předvídatelnost právní úpravy důležitá otázka nezbytnosti jejího přijetí. Při posouzení přiměřenosti obdobné právní úpravy, která je obecným opatřením zakazujícím určité jednání, je na poli článku 10 Úmluvy nezbytné zohlednit, jaké byly důvody jejího přijetí, jak probíhal zákonodárný proces, případně soudní přezkum dané právní úpravy a jaká by vyvstala rizika, pakliže by daný zákon nebyl přijat. Při tomto přezkumu Soud zohledňuje i použití dané právní úpravy v projednávané věci, které vypovídá o tom, jaký je její dopad v praxi (Animal Defenders International proti Spojenému království, č. 48876/08, rozsudek velkého senátu ze dne 22. dubna 2013, § 108 a 109).
Soud se proto v prvé řadě zaměřil na pečlivý přezkum tří legitimních cílů, které přijatá legislativa měla sledovat.
a)Ochrana morálky
Žalovaná vláda se opírala především o požadavky morálky a všeobecnou podporu společnosti pro přijetí napadené právní úpravy.
Soud uvedl, že ačkoli v citlivých otázkách etiky a morálky, ve kterých chybí všeobecná shoda, obvykle připouští široký prostor pro uvážení státu, v projednávané věci tomu tak není. Ohledně uznání práva jednotlivce se veřejně identifikovat jako gay, lesba či jiná sexuální menšina a prosazovat svá práva totiž panuje v Evropě zcela jasná shoda (Alekseyev proti Rusku, č. 4916/07, 25924/08 a 14599/09, rozsudek ze dne 21. října 2010, § 84).
Soud taktéž odmítl námitku vlády, že uznání společenské přijatelnosti homosexuality je neslučitelné s hodnotou rodiny jakožto základu společnosti. Připomněl naopak, že existuje vzrůstající tendence začleňovat svazky stejnopohlavních párů do koncepce rodinného života ve smyslu článku 8 Úmluvy (P. B. a J. S. proti Rakousku č. 18984/02, rozsudek ze dne 27. října 2010, § 27–30; Schalk a Kopf proti Rakousku, č. 30141/04, rozsudek ze dne 24. června 2010, § 91–94). Je tak povinností státu adekvátně reagovat na vývoj společnosti a změny ve vnímání společenských a statusových otázek, včetně skutečnosti, že neexistuje pouze jedna podoba rodinného či soukromého života (Kozak proti Polsku, č. 13102/02, rozsudek ze dne 2. března 2010, § 98).
Soud dlouhodobě odmítá schvalovat politiku a rozhodnutí, která jsou stižena předpojatostí vůči homosexuální menšině. Negativní postoje a odkazy na tradice nemohou být samy o sobě dostatečným ospravedlněním rozdílného zacházení s touto menšinou stejně tak jako v případě rozdílného zacházení s osobami odlišné rasy, původu či barvy pleti (Smith and Grady proti Spojenému království, č. 33985/96 a 33986/96, rozsudek ze dne 27 září 1999, § 97; Vallianatos a ostatní proti Řecku, č. 29381/09 a 32684/09, rozsudek velkého senátu ze dne 7. listopadu 2013, § 77). Za naprosto nepřijatelné označil Soud pokusy vlády dovozovat spojitost mezi homosexualitou a pedofilií.
Soud dále odmítl argument vyzdvihující atmosféru v ruské společnosti, jejíž většina homosexuální svazky odmítá. Je sice pravda, že nálada ve společnosti může v otázkách morálky hrát při hodnocení Soudu důležitou roli, avšak toliko v případech, kdy podpora veřejnosti vede k rozšíření, a nikoli k zúžení práv chráněných Úmluvou. Soud zdůraznil, že podřizovat ochranu práv menšin názoru většiny by bylo v rozporu se základními hodnotami Úmluvy. S použitím tohoto přístupu by ochrana práv menšin na svobodu vyznání, projevu či shromažďování byla pouze teoretická, a nikoli praktická a účinná, jak vyžaduje Úmluva (Alekseyev proti Rusku, cit. výše, § 81).
b)Ochrana zdraví
Soud dále odmítl argumentaci vlády opírající se o legitimní cíl v podobě ochrany veřejného zdraví a demografického vývoje. Vláda neprokázala, že by sdělení stěžovatelů jakkoli hájilo lehkovážné chování z pohledu ochrany zdraví. V obecné rovině lze rovněž označit za nepravděpodobné, že by omezení svobody projevu ve vztahu k LGBT otázkám mohlo představovat zdravotní rizika. Právě naopak, šíření informací o sexuální identitě a zvyšování povědomí o zdravotních rizicích a odpovídajících metodách ochrany jsou bezesporu prevencí a obvyklou součástí politik veřejného zdraví.
K možnému negativnímu dopadu na demografickou situaci Soud poznamenal, že zde nevidí žádnou spojitost, jak by zákaz propagace homosexuálních svazků mohl napomoci příznivému demografickému vývoji, který je ovlivněn celou škálou faktorů.
c)Ochrana práv a svobod jiných
Nakonec vláda argumentovala rovněž potřebou chránit děti před informacemi, které by mohly vytvářet pozitivní obraz homosexuality a přispět tak k jejich přilnutí k „homosexuálnímu životnímu stylu“, což by mělo negativní dopad na jejich vývoj a činilo je zranitelnými vůči zneužití.
Soud si všiml toho, že místa omezení svobody projevu byla ze strany vnitrostátních orgánů pojímána velmi široce, neboť jeden ze stěžovatelů byl pokutován za protest před městským úřadem, kde se děti zpravidla nevyskytovaly. Shledal rovněž, že požadavek ústavního soudu, který konstatoval, že šíření toliko neutrální informace o homosexuálních svazcích by zákazu nepodléhalo, se jeví jako nedosažitelný, pakliže ústavní soud nepovažoval výroky „homosexualita je přirozená“ či „homosexualita není perverzní“ za dostatečně neutrální.
Soud dále odkázal na svůj závěr z rozsudku Alekseyev proti Rusku (cit. výše) a zopakoval, že nebylo nijak vědecky prokázáno, že by pouhá zmínka o homosexualitě či otevřená veřejná diskuse mohly nepříznivě ovlivnit děti nebo jiné zranitelné dospělé. Stejně tak nebylo nikdy zjištěno, že by otázky sexuální identity nebo orientace byly závislé na externích vlivech.
Soud dal dále zapravdu stěžovatelům, když konstatoval, že ochrana dětí před zneužitím by neměla být omezena toliko na hrozbu ze strany stejnopohlavních vztahů. Stát má stejné závazky chránit děti rovněž ve vztahu k heterosexuálům a tyto jsou již dnes naplněny zakotvením příslušných ustanovení v trestním zákoníku. Vláda nijak nedoložila, proč by měla být tato ustanovení nedostatečná a proč by měly být děti více zranitelné ze strany homosexuálů.
Dále Soud konstatoval, že nelze mít za to, že by víra a názory rodičů měly mít v každé situaci přednost před jinými vlivy, zejména mimo školu, neboť Úmluva nijak nezaručuje právo nebýt vystaven názorům, se kterými jedinec nesouhlasí. Poznamenal, že v otázkách jako sexuální výchova, ve kterých je nutné se vyrovnat s názory rodičů, osnovami a právem třetích osob na svobodu projevu musí vnitrostátní orgány vycházet z kritérií objektivnosti, pluralismu názorů, vědecké správnosti a užitečnosti dané informace pro dětské publikum. Vyzdvihl, že forma vyjádření stěžovatelů nebyla nijak nesprávná, agresivní či sexuálně explicitní. Chování stěžovatelů nijak nesnížilo možnosti rodičů ovlivňovat své děti v jejich názorovém a náboženském přesvědčení. Děti byly toliko vystaveny kampani, která znázorňovala rozmanitost, rovnost a toleranci, a mohla tak jen napomoci větší společenské soudržnosti.
d)Závěr
Předmětná právní úprava tudíž nesledovala legitimní cíl v podobě ochrany morálky a ve vztahu k ochraně zdraví a právům třetích osob byla pravděpodobně spíše kontraproduktivní. Vágnost právní úpravy umožňovala její zneužívání v praxi, což dokládají i případy stěžovatelů. Soud zdůraznil, že přijetím podobné právní úpravy stát posiluje společenské stigma a předsudky a podporuje homofobii, která je neslučitelná s pojmy rovnosti, pluralismu a tolerance nedomyslitelně patřícími k demokratické společnosti.
Soud tak shledal, že přijetím příslušné právní úpravy a jejím vymáháním vůči stěžovatelům překročily ruské orgány prostor pro uvážení, který je státu poskytnut na poli článku 10 Úmluvy, a došlo tak k porušení tohoto ustanovení.
B.K tvrzenému porušení článku 14 Úmluvy
Soud připomněl, že v otázkách týkajících se odlišného zacházení z důvodu sexuální orientace je prostor pro uvážení úzký, a odlišné zacházení tedy musí být podloženo zvláště silnými a přesvědčivými důvody (X. a další proti Rakousku, č. 19010/07, rozsudek velkého senátu ze dne 19. února 2013, § 99). Soud dále zdůraznil, že odlišné zacházení založené pouze na sexuální orientaci je nepřípustné (E. B. proti Francii, č. 43546/02, rozsudek velkého senátu ze dne 22. ledna 2008, § 93 a 96).
V projednávané věci Soud shledal, že přestupkový zákon přímo zakazoval podporu homosexuality a netradičních sexuálních vztahů, vytvářel zkreslenou představu o tradičních a netradičních sexuálních vztazích a stejnopohlavní svazky považoval za podřadné vůči svazkům heterosexuálním. Právní úprava tak ztělesňovala předpojaté vnímání stejnopohlavních svazků vůči heterosexuálním a ruská vláda nepředložila přesvědčivé a silné důvody ospravedlňující odlišné zacházení.
Došlo proto i k porušení článku 14 Úmluvy ve spojení s článkem 10 Úmluvy.
III.Oddělené stanovisko
Soudce Dedov ve svém nesouhlasném stanovisku vyjádřil názor, že většina nevzala dostatečně v úvahu zvláštní zranitelnost dětí a závazek chránit je před sexuálním zneužitím, který státu vyplývá z Úmluvy o právech dítěte. V projednávané věci je významným aspektem zranitelnost dětí, jejich nevyzrálost a neschopnost si utvořit vlastní názor na věc. Myšlenka, že homosexuální svazky jsou normální, tak může snadno v dětech vyvolat ze zvědavosti zájem se do takového svazku zapojit. Soudce Dedov dále zdůraznil, že pedofilie je stále aktuálním problémem, a jelikož jsou jejími oběťmi v necelé třetině případů i chlapci, vyžaduje si otázka sexuálního násilí ze strany homosexuálů zvláštní pozornost i právní úpravu. Dle jeho názoru je zcela odůvodněné činit rozdíly v právní úpravě, neboť rodina složená z heterosexuálních partnerů je schopna zplodit a vychovat děti, což je poslání rodiny, které ruská společnost tradičně uznává a chrání.
Full & Egal Universal Law Academy