© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, www.justice.cz. [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
© Ministry of Justice of the Czech Republic, www.justice.cz. [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 5. března 2019 ve věci č. 38201/16 – Bogonosovy proti Rusku
Senát třetí sekce Soudu dospěl jednomyslně k závěru, že automatickým úplným vyloučením stěžovatele ze života jeho vnučky po jejím osvojení došlo k porušení jeho práva na respektování rodinného života dle článku 8 Úmluvy.
I.Skutkové okolnosti
Stížnost podali prarodiče dívky narozené v roce 2006. V roce 2018 babička dívky zemřela. Dědeček pokračoval v řízení před Soudem.
Dívka žila s matkou u prarodičů od roku 2008, v roce 2011 její matka zemřela. V témže roce byl stěžovatel ustanoven opatrovníkem vnučky, která nadále žila u prarodičů. Příbuzní dívky zahájili v roce 2013 řízení o osvojení, stěžovatel dal k osvojení souhlas a vyjádřil přání, aby se jednalo v jeho nepřítomnosti. Rozsudek okresního soudu o osvojení z listopadu 2013 nabyl v prosinci téhož roku právní moci. Od listopadu 2014 osvojitelé bránili stěžovateli v kontaktu s vnučkou. V roce 2015 bylo vyhověno žádosti stěžovatele o možnost podat odvolání proti rozsudku o osvojení, ačkoli uplynula zákonná lhůta, jelikož mu osvojitelé neumožňovali kontakt s vnučkou. V květnu 2015 městský soud potvrdil rozsudek okresního soudu z listopadu 2013. Uvedl, že stěžovatel neměl proti osvojení námitky a požádal o jednání v nepřítomnosti. Dále uvedl, že příbuzní mají právo na styk s dítětem po osvojení a mohou se dožadovat styku určeného soudem dle zákona o rodině. Stěžovatel takové řízení proti osvojitelům zahájil. V prosinci 2015 okresní soud řízení zastavil s tím, že rozsudek o osvojení z listopadu 2013 neobsahuje žádnou informaci o pokračování rodinného vztahu mezi stěžovatelem a jeho vnučkou po osvojení, a stěžovatel tak nemá právo žádat o určení styku. Městský soud rozhodnutí potvrdil.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy
Stěžovatel namítal, že mu nebylo umožněno udržovat kontakt s vnučkou po jejím osvojení, a došlo tak k porušení jeho práva na respektování rodinného života ve smyslu článku 8 Úmluvy.
Soud v prvé řadě poznamenal, že rodinný život dle článku 8 Úmluvy existuje mezi prarodiči a vnoučaty za předpokladu dostatečně blízkých rodinných vazeb mezi nimi. Soužití není nutné, postačují časté kontakty, nicméně vztahy mezi dítětem a jeho prarodiči, se kterými po určitou dobu žilo, zpravidla zakládají rodinný život (Krškić proti Chorvatsku, č. 10140/13, rozhodnutí ze dne 25. listopadu 2014, § 108). V projednávané věci se stěžovatel podílel na péči o vnučku po dobu pěti let od května 2008, kdy se k němu ve věku jednoho roku a osmi měsíců spolu se svou matkou nastěhovala, a po smrti její matky v dubnu 2001 až do července 2013, kdy se dívka odstěhovala k osvojitelům. V období od května 2011 do prosince 2013 byl dívčiným opatrovníkem. Uvedené postačuje k závěru, že mezi nimi existoval rodinný život ve smyslu článku 8 Úmluvy.
Soud dále uvedl, že vztahy mezi prarodiči a vnoučaty jsou z povahy věci pod nižším stupněm ochrany než vztahy mezi rodiči a dětmi. Právo na respektování rodinného života prarodičů zejména obsahuje právo na běžné kontakty mezi nimi, které se většinou dějí se souhlasem osoby, která je nositelem rodičovské odpovědnosti (Mitovi proti Makedonii, č. 53565/13, rozsudek ze dne 16. dubna 2015, § 58). Soud však bere v úvahu, že osvojením končí právní vztah mezi dítětem a jeho biologickou rodinou, a tudíž závazek státu umožnit zachování rodinného pouta se nutně mění. V případě stěžovatele nebyla otázka styku s vnučkou po osvojení předmětem přezkumu soudů v průběhu řízení o osvojení.
Vláda uznala, že došlo k zásahu do práva stěžovatele na rodinný život. Soud tedy dále posuzoval, zda byl zásah zákonný. Dle vnitrostátního zákona osvojené děti ztrácí osobní nepeněžitá a peněžitá práva a jsou osvobozeny od povinnosti vůči svým příbuzným. Pokud na žádost prarodičů soud rozhodující o osvojení dítěte rozhodne v zájmu dítěte o zachování práv a závazků ve vztahu k dítěti, prarodiče mohou požádat o styk s dítětem. V daném případě stěžovatel nepožádal okresní soud rozhodující o osvojení o možnost kontaktu s vnučkou po osvojení, a ve výroku rozsudku tak styk nebyl řešen, což vedlo ke ztrátě právních vazeb mezi nimi a stěžovatel nemohl žádat o určení styku, jelikož rozsudek o osvojení nabyl právní moci v prosinci 2013. Stěžovatel namítal, že jeho opomenutí žádat o zachování právních vazeb s vnučkou u soudu rozhodujícího o osvojení bylo způsobeno chybou soudu, který ho nezapojil do řízení o osvojení. Soud nicméně uvedl, že vnitrostátní právo nevyžadovalo povinnou přítomnost stěžovatele jako opatrovníka vnučky na jednání. Tato otázka byla na uvážení soudu. Nadto stěžovatel věděl, že řízení o osvojení probíhá, jelikož požádal o jednání ve své nepřítomnosti. Nic tak nenasvědčuje tomu, že by stěžovateli bylo bráněno v podání žádosti o styk po osvojení nebo že by rozsudek o osvojení byl nezákonný.
Stěžovatel zahájil dvě řízení o určení styku s vnučkou až poté, co mu bylo zřejmé, že osvojením byly trvale přerušeny rodinné vazby, a poté, co se zhoršil jeho vztah s osvojiteli. V prvním řízení uspěl s žádostí o možnost podat odvolání proti rozsudku o osvojení navzdory uplynutí zákonné lhůty a brojil proti ztrátě kontaktu s vnučkou po osvojení. Městský soud odvolání zamítl, aniž by se k otázce opodstatněnosti styku vyslovil s tím, že stěžovatel má možnost podat žádost o určení styku podle zákona o rodině. Řízení proti adoptivním rodičům o určení styku podle zákona o rodině však bylo zastaveno z toho důvodu, že rozsudek o osvojení neobsahoval výrok o pokračujících rodinných vazbách dědečka s vnučkou po osvojení, a stěžovatel tudíž neměl právo žádat o určení styku. Vznikla proto otázka, zda použití vnitrostátního zákona upravujícího kontakty po osvojení mezi osvojeným dítětem a jeho příbuznými byla dostatečně jasná a předvídatelná, jelikož výslovně nestanovila, že práva příbuzných osvojeného dítěte přechází na osvojitele, pokud příbuzní nepodali v průběhu řízení o osvojení žádost o pokračování příbuzenského vztahu včetně kontaktu. Soud nicméně předpokládal, že uvedené bylo součástí příslušných ustanovení zákona, jelikož stěžovatel podal žádost o obnovení lhůty pro podání odvolání proti rozsudku o osvojení a bylo na městském soudu, aby přezkoumal, zda je kontakt s vnučkou po osvojení v jejím zájmu. Namísto toho městský soud potvrdil rozsudek okresního soudu a nechal stěžovatele v naději, že o určení styku může požádat po osvojení. Ve skutečnosti však takový prostředek k dispozici nebyl, jelikož, jak oba soudy v příslušném řízení shledaly, v případě absence rozhodnutí o pokračování kontaktu v rozsudku o osvojení nebylo možné podat žádost o určení styku.
Uvedeným způsobem použití vnitrostátního zákona městským soudem ve znovuotevřeném řízení o osvojení byl stěžovatel automaticky zcela vyloučen ze života své vnučky po jejím osvojení navzdory tomu, že otázka styku po osvojení byla před městským soudem otevřena.
S ohledem na výše uvedené a předpoklad dostatečné jasnosti vnitrostátního zákona upravujícího kontakt dítěte s příbuznými po osvojení vedlo opomenutí městského soudu zabývat se věcnou stránkou kontaktu stěžovatele s vnučkou po osvojení k nerespektování práva stěžovatele na rodinný život. Došlo proto k porušení článku 8 Úmluvy.
Full & Egal Universal Law Academy