© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, . [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 15. prosince 2015 ve věci č. 29024/11 – Bono proti Francii
Senát páté sekce Soudu dospěl jednomyslně k závěru, že kárným potrestáním advokáta za výroky obsažené v odvolání proti rozsudku, kterým byl jeho klient odsouzen za spoluúčast na přípravě teroristického útoku, jimiž advokát obvinil vyšetřující soudce ze spolupachatelství mučení jeho klienta při výslechu tajnými službami v Sýrii, došlo k porušení jeho práva na svobodu projevu chráněného článkem 10 Úmluvy. Soud stěžovateli přiznal náhradu nemajetkové újmy ve výši 5 000 eur.
I.Skutkové okolnosti
Stěžovatelem je francouzský advokát, jenž obhajoval osobu podezřelou z přípravy teroristického útoku na území Francie. Tato osoba byla během trestního řízení vedeného francouzskými orgány zadržena v Sýrii. Její výslech francouzští soudci realizovali prostřednictvím dožádání syrských tajných služeb, přičemž jeden z francouzských soudců jel za tímto účelem přímo do Sýrie. Během výslechu v Damašku byla tato osoba údajně mučena. Stěžovatel coby její obhájce požádal, aby se k takto získaným zjištěním z výslechu nepřihlíželo. Soud prvního stupně této žádosti vyhověl, nicméně stěžovatelův klient byl přesto odsouzen k trestu odnětí svobody v délce devíti let. V odvolání proti tomuto rozsudku stěžovatel kritizoval francouzské soudce a obvinil je z toho, že mučení jeho klienta nebránili, resp. jej dokonce podporovali. Odvolací soud potvrdil verdikt o vině a uvedené nařčení odmítl.
Nejvyšší státní zástupce následně podal kárné komisi advokátní komory návrh na zahájení kárného řízení proti stěžovateli pro závažné porušení povinností stanovených advokátovi. Komise u stěžovatele neshledala žádné provinění; k odvolání státního zástupce však odvolací soud rozhodnutí komise zrušil, uznal stěžovatele vinným a uložil mu důtku a pětiletý zákaz výkonu volených funkcí v advokátní komoře.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 10 Úmluvy
Stěžovatel namítal, že v důsledku uložení kárného opatření došlo k porušení jeho svobody projevu podle článku 10 Úmluvy.
Soud v souladu se svou ustálenou judikaturou týkající se svobody projevu (především Morice proti Francii, č. 29369/10, rozsudek velkého senátu ze dne 23. dubna 2015, § 124–127) zdůraznil, že vzhledem k významné roli, jakou justice ve společnosti zastává, je důležité dbát její důvěryhodnosti mezi občany. Z toho důvodu je třeba ji chránit před zcela nepodloženými destruktivními útoky, zvláště pokud soudcům povinnost rezervovanosti brání na nařčení reagovat. To nicméně není překážkou toho, aby mohli být soudci kritizováni stran výkonu svých funkcí a musí snést kritiku ve větší míře než běžní jednotlivci (Morice proti Francii, cit. výše, § 128 a 131; Peruzzi proti Itálii, č. 39294/09, rozsudek ze dne 30. června 2015, § 52). Soud dále připomněl, že se svoboda projevu vztahuje i na advokáty. Omezena může být pouze výjimečně, pokud je to v demokratické společnosti nezbytné (Morice proti Francii, cit. výše, § 134 a 135). Je nicméně nutné rozlišovat, zda se advokát vyjadřuje v jednací síni, nebo mimo ni. Omezit svobodu projevu advokáta lze v jednací síni pouze ve vztahu k výrokům, které jdou nad rámec obhajoby klienta (Morice proti Francii, cit. výše, § 137; Nikula proti Finsku, č. 31611/96, rozsudek ze dne 21. března 2002). Soud poukazem na další svá rozhodnutí zdůraznil, že je nutno rozlišovat mezi kritikou a urážkou (např. Kincses proti Maďarsku, č. 66232/10, rozsudek ze dne 27. ledna 2015, § 33 a 37). Soud rovněž zdůraznil, že kontrola ex post facto výroků advokáta učiněných v rámci výkonu obhajoby koliduje s povinností advokáta hájit své klienty a taková kontrola by mohla negativně ovlivnit výkon jeho povinností (Nikula proti Finsku, cit. výše, § 54).
Ve vztahu k projednávané věci Soud konstatoval, že uvedený zásah do svobody projevu stěžovatele byl stanoven zákonem a sledoval legitimní cíle ochrany pověsti nebo práv jiných a ochrany autority soudní moci.
Ohledně nezbytnosti zásahu v demokratické společnosti Soud předně uvedl, že výroky stěžovatele o spoluúčasti soudců na mučení jeho klienta byly urážlivé a pro obhajobu klienta nebyly nezbytné, poněvadž soud prvního stupně již předtím vyhověl jeho žádosti a nepřihlížel k výsledkům výslechu vedeného v Sýrii. Přesto je podle Soudu nutné posoudit, zda kárné potrestání stěžovatele nenarušilo spravedlivou rovnováhu mezi soudy a advokáty v rámci řádného výkonu spravedlnosti.
Dle Soudu výroky stěžovatele nemířily na konkrétní soudce, ale na způsob vedení trestního řízení ohledně výslechu v Sýrii, v čemž daly samy soudy stěžovateli za pravdu tím, že vyhověly jeho žádosti a nepřihlížely k zjištěním z výslechu. Výroky stěžovatele přitom byly hodnotovými soudy a měly dostatečný skutkový základ, jelikož praktiky syrských orgánů byly notoricky známé. Tato tvrzení navíc nemohla poškodit pověst justice, poněvadž byla učiněna písemně v rámci odvolání, což je aspekt, který soud, jenž stěžovateli uložil sankci, zcela pominul.
Soud s ohledem na výše uvedené rozhodl, že uložená sankce byla nepřiměřená. Následná kontrola výroků advokátů učiněných v rámci obhajoby jejich klientů musí být výjimečným opatřením používaným s obezřetností. V opačném případě by takový postup příslušných orgánů mohl negativně ovlivnit činnost obhájců a ohrozit práva obhajoby jejich klientů. V projednávané věci odvolací trestní soud v průběhu trestního řízení s klientem stěžovatele důrazně vyzval stěžovatele, aby dobře vážil svá slova, a v rozsudku jasně uvedl, že stěžovatelovy výroky jsou vůči soudcům urážlivé. Ve světle této pevné a uvážené reakce trestního soudu bylo nepřiměřené, když po několika měsících státní zástupce zahájil proti stěžovateli kárné řízení, v jehož závěru mu byl udělen kárný trest. Došlo tak k nepřiměřenému zásahu do výkonu advokátní činnosti stěžovatele a k porušení článku 10 Úmluvy.
Full & Egal Universal Law Academy