© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozsudku ze dne 18. června 2013 ve věci č. 50474/08 – Bor proti Maďarsku
Senát druhé sekce Soudu jednomyslně rozhodl, že došlo k porušení článku 8 Úmluvy, protože stát nesplnil svůj pozitivní závazek chránit stěžovatelovo právo na respektování obydlí. Stejně tak Soud jednomyslně rozhodl, že byl porušen čl. 6 odst. 1 Úmluvy, protože občanskoprávní řízení v dané věci trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu. Soud stěžovateli přiznal 9 500 eur jako přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatel žije v domě, který leží naproti železniční stanici v Zalaegerszegu před místem, odkud vyjíždějí vlakové soupravy. V roce 1998 Maďarská drážní společnost (dále jen „MDS“) ve svých vlacích nahradila parní motory za motory dieselové, v důsledku čehož se mnohonásobně zvýšila úroveň hluku. V roce 1991 stěžovatel podal občanskoprávní žalobu proti MDS a žádal o snížení hlučnosti. Konkrétně navrhoval, aby MDS na daném místě zajistila konstrukci protihlukové bariéry a modernizovala nádraží. Dále požadoval, aby docházelo k předehřívání motorů na jiném místě a aby určité motory nebyly vůbec používány. Mezi lety 1992 a 1998 bylo řízení opakovaně přerušeno na žádost stran. V roce 1995 se stěžovatel obrátil na příslušné úřady ochrany životního prostředí, které stanovily hlukové limity na předehřívání vlaků. V roce 1998 pak uložily MDS pokutu za překročení těchto limitů. V příslušném občanskoprávním řízení bylo také rozhodnuto, že úroveň hluku překročila stanovené limity. MDS se měla zdržet dalšího nadměrného obtěžování hlukem. Odvolací soud přitom částečně zrušil prvoinstančním soudem stanovené povinnosti zkonstruovat protihlukovou bariéru a nahradit stěžovateli újmu způsobenou snížením ceny jeho domu. MDS v letech 2010 – 2012 učinila několik protihlukových opatření (např. snížení počtu projíždějících vlaků, renovace motorů, elektrifikace výhybek apod.), která vedla ke snížení úrovně hluku, ale dle stěžovatelova názoru v nočních hodinách stále docházelo k překračování stanovených limitů.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
a) K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy
Stěžovatel namítal, že vzhledem k hluku, který vznikal v souvislosti s provozem vlakového nádraží, je jeho dům prakticky neobyvatelný. Dodával, že mu nebyla poskytnuta účinná a včasná ochrana proti vzniklým nepříjemnostem.
Soud úvodem zmínil, že Úmluva výslovně nestanovuje právo na klidné životní prostředí. Pokud byl ovšem jednotlivec přímo a závažně poškozen hlukem, může tato situace vyvolat otázku souladu s článkem 8 Úmluvy (viz Hatton a ostatní proti Spojenému království, č. 36022/97, rozsudek velkého senátu ze dne 8. července 2003, § 96). K tomu Soud dodal, že v jeho přezkumu není věcného rozdílu v tom, zda je daná věc analyzována z pohledu pozitivních či negativních závazků, použitelné zásady jsou totiž vesměs stejné. V obou případech je nezbytné vzít na zřetel dosažení spravedlivé rovnováhy mezi protichůdnými zájmy jednotlivce a společnosti a v obou případech státu naleží určitý prostor pro uvážení při volbě postupů pro dosažení souladu s Úmluvou. Při posuzování toho, zda bylo dosaženo požadované rovnováhy, pak mají i ve vztahu k pozitivním závazkům jistou relevanci cíle uvedené ve druhém odstavci článku 8 Úmluvy (tamtéž, § 98). Závěrem shrnutí obecných zásad Soud připomněl, že pokud hluk podstatně převyšuje stanovené limity a stát nereagoval přijetím vhodných opatření, může tato skutečnost sama o sobě vést k závěru o porušení článku 8 Úmluvy (srov. Oluić proti Chorvatsku, č. 61260/08, rozsudek ze dne 20. května 2010, §§ 48-66, nebo Deés proti Maďarsku, č. 2345/06, rozsudek ze dne 9. listopadu 2010, § 23).
V daném případě měly maďarské orgány pozitivní závazek dosáhnout spravedlivé rovnováhy mezi zájmem stěžovatele na klidném prostředí pro život a zájmem obce a jejích obyvatel mít k dispozici vlakovou dopravu. Soud podotkl, že trvalo více než 16 let, než došlo k zmíněnému vyvážení a vydání vykonatelného soudního rozsudku. Stěžovatel proto kvůli vzniklým nepříjemnostem nemohl pokojně užívat svůj dům po nepřípustně dlouhou dobu a nebyl chráněn proti nadměrnému obtěžování hlukem. Soud zopakoval, že stát má prostor pro uvážení při volbě postupů pro dosažení souladu s Úmluvou, pokud jde o regulační a jiná opatření, jejichž účelem je ochrana práv zaručených článku 8 Úmluvy (srov. Deés proti Maďarsku, cit. výše, § 23). Existence systému sankcí ovšem nepostačuje, pokud není aplikován účinně a včas. V tom ohledu Soud zopakoval, že vnitrostátní soudy selhaly ve stanovení jakéhokoliv vynutitelného opatření, díky kterému by stěžovatel nemusel nést nepřiměřené břemeno po dobu zhruba 16 let. Soud proto shledal, že došlo k porušení článku 8 Úmluvy, protože stát nesplnil svůj pozitivní závazek chránit stěžovatelovo právo na respektování obydlí
b) K tvrzenému porušení článku 6 Úmluvy
Na poli čl. 6 odst. 1 Úmluvy stěžovatel namítal nepřiměřenou délku řízení před maďarskými civilními soudy. Po odečtení období, která pro posouzení přiměřenosti délky řízení nelze započítat, konkrétně období, kdy bylo řízení přerušeno na žádost stěžovatele, případně obou stran, trvalo řízení před soudy dvou instancí celkově deset let a sedm měsíců. Soud zde připomněl, že shledal porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy v mnoha obdobných případech (viz. Frydlender proti Francii, č. 30979/96, rozsudek velkého senátu ze dne 27. června 2000), a protože neshledal důvod se v této věci od své konstantní judikatury odchýlit, shledal i zde porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
Full & Egal Universal Law Academy