© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 16. listopadu 2017 ve věci č. 30059/15 – Boukrourou a ostatní proti Francii
Senát páté sekce Soudu dospěl jednomyslně k závěru, že v souvislosti s policejním zásahem proti duševně nemocné osobě, který vyústil v její smrt, nedošlo k porušení článku 2, avšak byl porušen článek 3 Úmluvy.
I.Skutkové okolnosti
Dne 12. listopadu 2009 kolem 16:30 hod. navštívil M. B., trpící dlouhodobými psychickými problémy, lékárnu, kde vyvolal konflikt se zaměstnanci, když na ně verbálně zaútočil a začal rozhazovat krabice s léky. Jelikož odmítl lékárnu opustit, zavolali zaměstnanci policii. V 16:53 hod. se dostavili čtyři policisté a požádali M. B., aby lékárnu opustil. Jelikož odmítl, policisté ho vyvedli násilím a pokusili se ho spoutat. Když M. B. kladl odpor, jeden z policistů ho dvakrát pěstí udeřil do hrudníku, aby usnadnil jeho spoutání. Poté policisté násilím vsadili M. B. do policejního auta. Jelikož se nadále bránil, za účelem zafixování jeho pout na sedačku auta ho policisté povalili na břicho, přičemž jeden policista mu sedl na ramena, druhý na hýždě a třetí na lýtka. V 16:58 hod. policisté přivolali rychlou záchrannou službu. Vzápětí se dostavili zdravotníci, kteří u M. B. shledali zástavu krevního oběhu a začali mu provádět srdeční masáž. V 18:02 hod. přivolaný lékař konstatoval smrt.
Bezprostředně po události bylo zahájeno vyšetřování úmrtí M. B. Dle lékařské zprávy vypracované na základě pitvy byla na jeho těle zjištěna poranění, avšak nikoliv vnitřní krvácení či zlomeniny. Jako příčina úmrtí bylo určeno selhání srdce, k němuž měl M. B. predispozici, aniž o tom věděl, a k němuž patrně přispěl stres a rozrušení způsobené potyčkou s policií. V prosinci 2009 bylo zahájeno trestní stíhání proti neznámému pachateli pro trestný čin neúmyslného zabití; k řízení se stěžovatelé, příbuzní M. B., připojili jako poškození. V rámci řízení bylo vypracováno několik lékařských posudků, které shodně dospěly k závěru, že smrt M. B. nebyla způsobena zraněními ani udušením, ale selháním srdce. V roce 2012 bylo trestní stíhání odloženo. Toto rozhodnutí bylo následně potvrzeno i soudy na třech stupních soudní soustavy, a to zejména s odůvodněním, že použití síly ze strany policistů bylo za daných okolností přiměřené, přičemž tito nemohli předvídat, že u M. B. dojde k selhání srdce.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
A.K tvrzenému porušení článku 2 Úmluvy
Stěžovatelé namítali porušení práva na život dle článku 2 Úmluvy v důsledku nedbalosti policistů při předmětném zásahu.
Soud se předně zabýval otázkou příčinné souvislosti mezi použitím síly ze strany policistů a úmrtím M. B. Na základě lékařských zpráv vypracovaných v projednávané věci Soud shledal, že použití síly nebylo samo o sobě příčinou smrti M. B., byť u něj přispělo k psychickému i fyzickému napětí; M. B. byl ostatně rozrušen již při svém příchodu do lékárny. Dle Soudu však zároveň nelze vyloučit, že použití síly ze strany policie mohlo vyvolat či urychlit úmrtí M. B. V této souvislosti Soud připomněl, že stát lze v takové situaci činit odpovědným za úmrtí osoby pouze tehdy, pokud policisté mohli rozumně předvídat, že dotyčná osoba se nachází ve stavu zranitelnosti vyžadujícím zvýšenou opatrnost při volbě způsobu zadržení (Scavuzzo-Hager a ostatní proti Švýcarsku, č. 41773/98, rozsudek ze dne 7. února 2006, § 58 a 60). V projednávané věci sice policie od zaměstnanců lékárny věděla o tom, že M. B. se léčí na psychiatrii, avšak neměla žádnou informaci o jeho srdeční vadě; nemohla tedy v tomto směru předvídat zvýšené riziko. Soud proto shledal, že byť lze určitou příčinnou souvislost mezi použitím síly ze strany policie a smrtí M. B. dovodit, tento důsledek nebyl za daných okolností předvídatelný.
Soud proto dále zkoumal, zda vnitrostátní orgány dostály svému pozitivnímu závazku chránit život M. B. jakožto osoby zadržené, a nacházející se tudíž ve stavu odkázanosti na státní orgány (Saoud proti Francii, č. 9375/02, rozsudek ze dne 9. října 2007, § 98). V projednávané věci policisté věděli, že M. B. trpí duševní poruchou, a je tedy ve zranitelném postavení; měli proto povinnost se ujistit o jeho zdravotním stavu a zajistit mu potřebnou péči. Soud v této souvislosti konstatoval, že policisté již 5 minut po svém příjezdu přivolali rychlou záchrannou službu, která se dostavila krátce poté a poskytla M. B. první pomoc. Vnitrostátní orgány tedy svému pozitivnímu závazku chránit život M. B. dostály. K porušení článku 2 Úmluvy proto nedošlo.
B.K tvrzenému porušení článku 3 Úmluvy
Stěžovatelé rovněž namítali porušení zákazu nelidského či ponižujícího zacházení zakotveného v článku 3 Úmluvy.
Soud úvodem připomněl, že u osob zbavených svobody je jakékoliv použití síly, které není zcela nezbytné vzhledem k počínání dané osoby, zásahem do lidské důstojnosti, a tudíž v zásadě představuje porušení práva zaručeného článkem 3 (Bouyid proti Belgii, č. 23380/09, rozsudek velkého senátu ze dne 28. září 2015, § 88). V projednávané věci Soud upozornil na to, že i když byl M. B. během své návštěvy lékárny rozrušený, sedl si pak na jednu ze židlí pro zákazníky, a když se do lékárny dostavili policisté, nebyl dle žádného ze svědků zvláště neklidný. Pakliže se policisté rozhodli násilím ho z lékárny vyvést, nejednalo se dle Soudu za daných okolností o nezbytný zásah pro zvládnutí osoby, která by představovala ohrožení života či zdraví jiných nebo sebe sama (Tekin a Arslan proti Belgii, č. 37795/13, rozsudek ze dne 5. září 2017, § 101). Co se týče dvou ran pěstí, které jeden z policistů následně uštědřil M. B. do hrudníku, dle vlády se jednalo o techniku doporučovanou policistům za účelem usnadnění spoutání zadržované osoby. Dle Soudu však toto násilné gesto za okolností případu pouze zvýšilo rozrušení a odpor M. B. a vedlo u něj k prohloubení pocitu rozhořčení a neporozumění situaci, a to tím spíš, že se jako duševně nemocná osoba nacházel ve stavu zvýšené zranitelnosti. Zmíněné údery pěstí proto nelze hodnotit jako zcela nezbytné.
Soud se dále zaměřil na zacházení policistů s M. B. uvnitř policejního auta, kde byl povalen na břicho, přičemž policisté ho zasedli na třech různých částech jeho těla. Soud poukázal na skutečnost, že i vnitrostátní soudy tento zásah hodnotily jako neobvyklý či dokonce sporný. Dle Soudu nic nenasvědčuje tomu, že by toto počínání policie bylo motivováno záměrem ponížit M. B. nebo mu způsobit bolest. Lze jej však považovat, jak to naznačuje i zpráva francouzského ombudsmana vydaná v této věci, za důsledek nedostatku náležité přípravy, školení, zkušenosti či vybavení příslušných policistů.
Soud proto shledal, že použití síly v projednávané věci, jež bylo intenzivní, opakované a ve výsledku neúčinné, vůči zranitelné osobě, představovalo zásah do lidské důstojnosti takového stupně, který je neslučitelný s článkem 3. K porušení tohoto ustanovení Úmluvy tudíž došlo.
Full & Egal Universal Law Academy