© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 24. května 2016 ve věci 36934/08 – I. C. proti Rumunsku
Senát čtvrté sekce Soudu dospěl k jednomyslnému závěru, že událost, při níž stěžovatelka měla být znásilněna, nebyla v rozporu s článkem 3 Úmluvy účinně vyšetřena, jelikož orgány činné v trestním řízení nepřihlédly dostatečně ke specifické situaci stěžovatelky coby mladistvé a lehce mentálně postižené oběti.
I.Skutkové okolnosti
V lednu 2007 byla stěžovatelka dle svého tvrzení třemi mladíky donucena jít do opuštěného domu, kde byla přinucena k pohlavnímu styku se třemi dalšími muži. O incidentu se ještě téhož dne svěřila svému otci, který neprodleně přivolal policii.
Dva muži byli později obviněni z trestného činu pohlavního styku s nezletilým. Obvinění v rámci trestního vyšetřování tvrdili, že k pohlavnímu styku došlo se souhlasem stěžovatelky. Lékařské zprávy nezmiňovaly žádné fyzické následky poukazující na pohlavní styk, obsahovaly však závěry o stavech úzkosti, strachu a poruchách spánku, jakož i o lehké mentální retardaci stěžovatelky. Vnitrostátní soudy na třech stupních soudní soustavy dospěly k závěru, že obvinění spáchali trestný čin pohlavního styku s nezletilým, nikoliv však znásilnění. Své závěry odůvodnily tím, že se stěžovatelka v průběhu události nepokusila přivolat pomoc a nevykazovala žádná zranění.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 3 Úmluvy
Stěžovatelka namítala, že vnitrostátní orgány dostatečně nezohlednily specifické okolnosti jejího znásilnění, zejména její nízký věk a duševní stav, a danou událost nevyšetřily účinně, čímž došlo k porušení pozitivního závazku státu vyplývajícího z článku 3 Úmluvy.
Soud úvodem připomněl, že z článku 3 Úmluvy vyplývá státu povinnost zajistit všem osobám nacházejícím se v jeho jurisdikci, aby nebyly podrobeny špatnému zacházení, a to ani ze strany soukromých osob (I. G. proti Moldavsku, č. 53519/07, rozsudek ze dne 15. května 2012, § 40). Zvláštní důraz je v této souvislosti kladen na požadavek účinné ochrany zranitelných osob, jako jsou osoby zdravotně postižené, a to vzhledem k jejich snížené schopnosti či ochotě bránit se trestné činnosti (B. proti Rumunsku, č. 42390/07, rozsudek ze dne 10. ledna 2012, § 50). Smluvní státy proto mají pozitivní závazek přijmout právní úpravu účinně postihující znásilnění, jakož i takovou právní úpravu skrze vyšetřování a trestní stíhání účinně prosazovat. Musí tak účinně stíhat a trestat jakýkoliv nedobrovolný pohlavní styk, a to i v případech, kdy oběť nevynaložila žádné fyzické úsilí k jeho odvrácení (M. C. proti Bulharsku, č. 39272/98, rozsudek ze dne 4. prosince 2003, § 153 a 166).
V projednávané věci byly vnitrostátní orgány konfrontovány se dvěma protichůdnými verzemi událostí. Ve srovnatelných případech Soud v minulosti konstatoval, že je potřebné přistoupit k citlivému posouzení kontextu a přihlédnout ke všem okolnostem, které mohou vést k objasnění důvěryhodnosti tvrzení dotčených osob. To může být provedeno výslechem účastníků řízení, jejich přátel, sousedů, učitelů či vyžádáním psychologického posudku (I. G. proti Moldavsku, cit. výše, § 43). Zkoumat je třeba i to, zda oběť neměla důvod obvinění si vymyslet. Nic z toho však v projednávané věci nebylo učiněno.
Soud zdůraznil, že z dokumentů Rady Evropy a OSN plyne, že postižené osoby jsou častějšími oběťmi násilí či zneužívání. S ohledem na lehké mentální postižení byla proto i stěžovatelka v obzvláště zranitelném postavení a orgány činné v trestním řízení měly povinnost vynaložit zvýšené úsilí při posuzování důvěryhodnosti jejích výpovědí. Otázka duševního zdraví stěžovatelky měla být přitom zvážena rovněž při posouzení platnosti jejího souhlasu s pohlavním stykem. Vnitrostátní orgány však v dané věci k těmto úvahám nepřistoupily a nepřihlédly ani k dalším okolnostem, jako např. nízkému věku stěžovatelky či jejímu psychickému a fyzickému vývoji, ani k tomu, že čin byl spáchán v noci, v chladném počasí a měl se ho dopustit větší počet mužů. Namísto toho vnitrostátní orgány vycházely pouze z výpovědí pachatelů, skutečnosti, že na těle stěžovatelky nebyly zjištěny žádné známky fyzického násilí, a z toho, že během události stěžovatelka nevolala o pomoc a ihned po ní se nesvěřila svým kamarádkám; nenařídily však jakýkoli psychologický znalecký posudek, jehož účelem by bylo vyhodnocení schopnosti stěžovatelky reagovat. Nepřihlédly ani k rozsáhlé lékařské dokumentaci svědčící o psychických traumatech stěžovatelky v důsledku události.
Soud závěrem poznamenal, že stěžovatelka během řízení před vnitrostátními orgány neměnila svá vyjádření, pouze je zpřesňovala; obvinění naproti tomu v průběhu řízení výpovědi měnili, přičemž ze spisu není zřejmé, zda k této okolnosti státní orgány přihlédly.
Soud proto rozhodl, že vyšetřování trestného činu v projednávané věci nebylo v souladu s pozitivním závazkem vyplývajícím z článku 3 Úmluvy účinně prosazovat trestní právo zakazující všechny formy znásilnění a pohlavního zneužívání. Došlo proto k porušení článku 3 Úmluvy.
Full & Egal Universal Law Academy