© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, . [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 9. února 2017 ve věci č. 25784/09 a 36002/09 – Čapský a Jeschkeová proti České republice
Senát první sekce Soudu vydal rozsudek o spravedlivém zadostiučinění, ve kterém pěti hlasy proti dvěma přiznal stěžovatelům náhradu majetkové škody po řadě ve výši 49 655 eur a 27 243 eur. Dále každému ze stěžovatelů přiznal částku 3 000 eur jako náhradu nemajetkové újmy. Na nákladech řízení Soud stěžovatelům přiznal částku 3 438 eur a 2 223 eur. Současně jednomyslně zamítl námitku vlády týkající se zneužití práva podat stížnost.
I.Skutkové okolnosti
Tento rozsudek navazuje na rozsudek vynesený dne 3. července 2014 ve věcech R & L, s. r. o. a ostatní proti České republice, ve kterém Soud dospěl k závěru, že regulací nájemného bez právního základu v letech 2002 až 2006 došlo k porušení práva stěžovatelů na ochranu majetku ve smyslu článku 1 Protokolu č. 1, přičemž posouzení otázky spravedlivého zadostiučinění odložil.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
A.K předběžné námitce vlády
Po předložení stanovisek stěžovatelů ve věci spravedlivého zadostiučinění vláda namítala, že stěžovatelé porušili pravidlo důvěrnosti jednání o smírném urovnání, neboť se v dokumentech předložených Soudu v rámci řízení o spravedlivém zadostiučinění negativně vyjadřovali k jednáním o smírném urovnání.
Soud na úvod konstatoval, že má širokou diskreční pravomoc při posuzování možných důvodů pro zastavení řízení o stížnosti (vyškrtnutí stížnosti ze seznamu projednávaných věcí) na základě ustanovení čl. 37 odst. 1 písm. c) Úmluvy. Soud musí dle uvedeného ustanovení ověřit, zda okolnosti vedou k závěru, že z jakéhokoliv jiného důvodu již nadále není důvodné pokračovat v posuzování stížnosti. Soud zopakoval, že pravidlo důvěrnosti je absolutní a neumožňuje individuálně posoudit, kolik informací bylo poskytnuto (viz Abbasov a ostatní proti Ázerbájdžánu, č. 36609/08, rozhodnutí ze dne 28. května 2013, § 28). Úmyslné porušení pravidla důvěrnosti může být za určitých okolností považováno za zneužití práva podat stížnost, což má za následek odmítnutí stížnosti (její prohlášení za nepřijatelnou) podle čl. 35 odst. 3 Úmluvy (srov. Mandil proti Francii, č. 67037/09, rozhodnutí ze dne 13. prosince 2011).
Soud připomněl, že pravidlo důvěrnosti slouží k ochraně účastníků řízení i Soudu před pokusy vyvíjet na ně politický či jiný nátlak (viz Abbasov a ostatní proti Ázerbájdžánu, cit. výše). Jeho účelem je tedy usnadnit smírné urovnání skrze záruku, že informace poskytnuté v průběhu jednání nebudou odhaleny a zveřejněny. Ustanovení čl. 62 odst. 2 in fine jednacího řádu Soudu zároveň chrání Soud a jeho vlastní nestrannost, neboť zajišťuje, že pokud budou jednání o smírném urovnání neúspěšná, jejich obsah nebude mít vliv na výsledek sporného řízení.
Při jednáních o smíru nezůstává Soud zcela stranou. Podle ustanovení čl. 62 odst. 2 jednacího řádu Soudu tajemník Soudu kontaktuje na základě pokynů senátu nebo jeho předsedy účastníky řízení za účelem dosažení smírného urovnání sporu ve smyslu čl. 39 odst. 1 Úmluvy.
Ve vztahu k projednávané věci Soud konstatoval, že dopisy, na něž vláda poukazuje, nečetl velký počet osob a informace z jednání o smírném urovnání nebyly poskytnuty médiím ani jinak zveřejněny. Dopisy adresované Soudu byly dle jeho názoru zaslány s úmyslem informovat Soud o průběhu jednání a za účelem dosažení smírného urovnání. Soud poznamenal, že účastníci řízení byli ostatně vyzváni ve výroku rozsudku ve věci samé, aby Soud seznámili s případně uzavřenou dohodou. Soud dospěl k závěru, že chování stěžovatelů nebylo zneužitím práva podat stížnost.
B.Ke spravedlivému zadostiučinění
Stěžovatel Čapský se domáhal spravedlivého zadostiučinění za majetkovou škodu ve výši 1 358 964 Kč (50 252 eur) a za nemajetkovou újmu ve výši 750 000 Kč (27 734 eur). Dále požadoval náhradu nákladů řízení v celkové výši 752 140 Kč (27 812 eur). Stěžovatelka Jeschkeová požadovala spravedlivé zadostiučinění za majetkovou škodu ve výši 740 498 Kč (27 382 eur) a za nemajetkovou újmu ve výši 750 000 Kč (27 734 eur). Dále požadovala náhradu nákladů řízení v celkové výši 669 995 Kč (24 775 eur).
Soud poznamenal, že stěžovatelům vznikla majetková škoda, a mají tudíž nárok na náhradu za omezení práva užívat svůj majetek za podmínek zaručených článkem 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě (viz § 104 rozsudku ve věci samé), neboť v období od ledna 2002 do prosince 2004 (stěžovatel Čapský) a od července 2002 do srpna 2005 (stěžovatelka Jeschkeová) nemohli ze svých bytů vybírat dostatečně vysoké nájemné. Soud zopakoval, že státy jsou oprávněny při přijímání právních předpisů v oblasti bydlení stanovit s ohledem na sociální spravedlnost regulované nájemné, které je nižší než tržní nájemné.
V projednávané věci stěžovatelé tvrdili, že jim vznikla majetková škoda odpovídající rozdílu mezi nájemným, které vybrali, a „obvyklým“ nájemným v dané lokalitě za uvedené období, včetně úroku z prodlení. Oproti tomu vláda vzala v potaz nájemné, které stěžovatelé mohli z předmětného bytu vybírat podle zákona č. 107/2006 Sb. ke dni 1. ledna 2007 a pro výpočet náhrady použila zákonné referenční kritérium, jako kdyby bylo účinné od 1. ledna 2002.
Podle Soudu je při určení výše zadostiučinění se zřetelem k charakteru porušení konstatovanému v rozsudku ve věci samé třeba vzít v úvahu, jakým způsobem Ústavní soud ve své judikatuře formuloval povinnost vnitrostátních soudů rozhodovat o zvýšení nájemného v období právního vakua, a to rovněž s ohledem na legitimní očekávání stěžovatelů. Soud dospěl k závěru, že určení výše náhrady by se mělo mimo jiné zakládat na rozdílu mezi nájemným v podmínkách volného trhu a nájemným, na něž měli stěžovatelé právo podle vnitrostátní právní úpravy prohlášené Soudem za nezákonnou (viz, mutatis mutandis, Statileo proti Chorvatsku, č. 12027/10, rozsudek ze dne 10. července 2014, § 157). Soud proto považoval za vhodné odečíst částku regulovaného nájemného, na něž měli stěžovatelé nárok v období, za které má být přiznána náhrada.
Soud zohlednil poskytnuté informace o tržním nájemném ve srovnatelných bytech v příslušném období a o regulovaném nájemném, za které mohli stěžovatelé v tomtéž období svoje byty pronajímat, a se zřetelem k charakteru porušení konstatovanému v rozsudku ve věci samé považoval za přiměřené přiznat stěžovateli Čapskému jako náhradu majetkové škody částku 1 342 944 (49 655 eur) a stěžovatelce Jeschkeové částku 736 660 Kč (27 243 eur). Současně přiznal každému ze stěžovatelů částku 3000 eur jako náhradu nemajetkové újmy.
Pokud jde o náhradu nákladů řízení, Soud konstatoval, že stěžovatel Čapský své nároky doložil pouze v částce 92 956 Kč (3 438 eur) a stěžovatelka Jescheková pouze v částce 60 091 Kč (2 223 eur), a tyto jim přiznal.
III.Oddělená stanoviska
Soudce Spano se ve svém souhlasném stanovisku zabýval otázkou, na základě kterého ustanovení by Soud měl rozhodnout o zamítnutí námitky vlády. Dle jeho názoru je správný odkaz na čl. 35 odst. 3 písm. a) Úmluvy, nikoli na čl. 37 odst. 1 písm. c) Úmluvy. Uvedl, že pravidlo důvěrnosti řízení o smírném urovnání musí být důrazné. Odmítnutí stížnosti z uvedeného důvodu má však pro stěžovatele drastické následky – ztrácí možnost přiznání nároku na spravedlivé zadostiučinění. Základem posouzení je otázka, zda tvrzené porušení důvěrnosti je úmyslné nebo omluvitelné, přičemž takový standard nabízí ustanovení čl. 35 odst. 3 písm. a) Úmluvy, nikoli vágní a pružné ustanovení čl. 37 odst. 1 písm. c) Úmluvy o zastavení řízení.
Soudkyně Koskelo ve svém částečně souhlasném a částečně nesouhlasném stanovisku vyslovila názor, že v případech zjevného porušení čl. 62 odst. 2 jednacího řádu Soudu nelze postupovat podle čl. 35 odst. 3 písm. a) Úmluvy a je vhodnější situaci řešit na základě čl. 37 odst. 1 písm. c) Úmluvy, dle kterého má Soud možnost zvážit, zda porušení za daných okolností odůvodňuje zastavení řízení. Dále hovoří o „vnitřním“ (ochrana objektivity Soudu) a „vnějším“ (neposkytnutí informací třetím osobám a médiím) aspektu zásady důvěrnosti dle čl. 62 odst. 2 jednacího řádu Soudu. Není spokojena s odůvodněním většiny za situace, kdy výzva Soudu k seznámení s případně uzavřenou dohodou se týkala jen informací o případné skutečně dosažené dohodě mezi účastníky řízení, nikoli informací o průběhu jednání. Stěžovatelé však jednali v dobré víře, a zastavení řízení by tudíž pro ně bylo nepřiměřené tvrdé. Pokud jde o otázku výše náhrady majetkové škody, Soud dle jejího názoru přiznal nadměrnou náhradu, přičemž přiznání náhrady dle článku 41 Úmluvy má mít kompenzační, nikoli sankční účel. Nadto, Úmluva ani vnitrostátní právo neposkytují oporu pro závěr, že by výchozím bodem měla být úroveň tržního nájemného. Vládou nabízená varianta je nedostatečná. Za situace, kdy nejsou k dispozici údaje umožňující přesněji odhadnout skutečnou škodu, je třeba se vyvarovat přiznání nadměrné nebo naopak nedostatečné náhrady. Stěžovatelům by přiznala částku 30 000 eur (stěžovatel Čapský) a 17 000 eur (stěžovatelka Jeschkeová).
Soudce Eicke ve svém částečně souhlasném a částečně nesouhlasném stanovisku považuje za správné, že závěry rozsudku se opírají v části týkající se porušení důvěrnosti jednání o smírném urovnání o čl. 37 odst. 1 písm. c) Úmluvy. Sdílí názor soudkyně Koskelo o vnitřním a vnějším aspektu zásady důvěrnosti a domnívá se, že sdělení obsahu jednání o smírném urovnání vnitrostátnímu orgánu v rámci pokusů dosáhnout nápravy na vnitrostátní úrovni nemůže být porušením pravidel důvěrnosti. Konečně se připojil k oddělenému stanovisku soudkyně Koskelo v otázce určení výše náhrady majetkové škody.
Full & Egal Universal Law Academy