© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, . [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 6. října 2016 ve věci č. 76438/12 – Constantinides proti Řecku
Senát první sekce Soudu jednomyslně rozhodl, že v trestním řízení proti stěžovateli nedošlo k porušení čl. 6 odst. 1 a odst. 3 psím. d) Úmluvy, a to jak ohledně skutečnosti, že znalkyně, jejíž posudek byl jedním z významných důkazů stěžovatelovy viny, nebyla vyslechnuta, a stěžovatel tak neměl v žádném stadiu řízení možnost jí klást otázky, tak ohledně rozsahu, v němž bylo odůvodněno odmítnutí stěžovatelova dovolání, kdy se kasační soud omezil v zásadě na odkaz na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu.
I.Skutkové okolnosti
V roce 1998 stěžovatel požádal katastrální úřad o zaevidování smlouvy o koupi pozemku situovaného na okraji Atén, který měl nabýt o rok dříve. Úřad žádost zamítl s tím, že na pozemek si činí nárok stát, jelikož je od roku 1976 veden jako lesní plocha. V roce 2002 soud prvního stupně na základě žaloby stěžovatele rozhodl, že katastrální úřad je povinen smlouvu zaevidovat, což úřad v roce 2003 učinil. Na základě odvolání státního zástupce bylo nicméně soudní rozhodnutí zrušeno.
V roce 2004 státní zastupitelství stěžovatele obvinilo z padělání úředních listin, konkrétně potvrzení finančního úřadu o tom, že stěžovatel zaplatil daň z převodu pozemku, a vyjádření pozemkového úřadu o tom, že daný pozemek není lesní plochou. V rámci přípravného řízení byl vyhotoven znalecký posudek z oboru grafologie, v němž znalkyně M. M. K. dospěla k závěru, že dokumenty byly sepsány stěžovatelem a jeho spoluobviněným. Stěžovatel předložil tři vyjádření znalce D. K., kterého si najal, v nichž tento znalec konstatoval, že dokumenty nebyly sepsány stěžovatelem a znalecký posudek znalkyně M. M. K. je chybný.
Při jednání před soudem prvního stupně obhájce stěžovatele požádal, aby byli předvoláni oba znalci. K jednání se dostavil pouze znalec D. K., který potvrdil své závěry. Znalkyně M. K. K. se bez omluvy nedostavila. Během jednání byly přečteny všechny listinné důkazy včetně posudku znalkyně M. K. K. a vyslechnuti svědci. Na konci jednání obhájce stěžovatele uvedl, že nežádá provedení dalších důkazů. Soud prvního stupně stěžovatele shledal vinným a odsoudil ho k dvanácti letům odnětí svobody s tím, že vina stěžovatele je prokázána nade vši rozumnou pochybnost, a to zejména znaleckým posudkem znalkyně M. K. K., jehož obsah je zcela přesvědčivý a jehož věrohodnost je posílena dalšími listinnými důkazy a výpověďmi svědků.
Před odvolacím soudem obhájci stěžovatele žádali vyslechnutí obou znalců. Soud žádost zamítl s tím, že s ohledem na všechny provedené důkazy nejsou navržené výslechy nezbytné, posudek znalkyně M. K. K. je analytický a podrobný a obhajoba neuvedla, z jakého důvodu by znalci měli být vyslechnuti. Soud stěžovatele shledal vinným a vyměřil mu trest odnětí svobody v délce trvání 11 let. V odůvodnění uvedl, že stěžovatelovo zpochybnění posudku znalkyně M. K. K. je v rozporu se skutečnostmi, které byly nesporně prokázány, přičemž tento znalecký posudek je detailní, přesvědčivý a jeho závěry jsou v souladu s dalšími listinnými důkazy a svědeckými výpověďmi.
Stěžovatel podal dovolání, v němž poukazoval především na skutečnost, že v žádné fázi řízení neměl možnost vyslechnout znalkyni M. K. K., ačkoli o to žádal jak před soudem prvního stupně, tak před odvolacím soudem. Kasační soud dovolání zamítl s tím, že se ohledně odmítnutí předvolání znalkyně plně ztotožňuje s argumentací odvolacího soudu.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. d) Úmluvy
a)K nepředvolání znalce k jednání
Stěžovatel v prvé řadě namítal, že nepředvoláním znalkyně M. K. K. k hlavnímu líčení došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces.
Soud připomněl, že posudek soudem ustanoveného znalce bývá významným podkladem pro rozhodnutí soudu. Článek 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy stanoví zásadu, že všechny důkazy v neprospěch obžalovaného by měly být provedeny během veřejného jednání a podrobeny kontradiktornímu projednání. Obhajoba by měla mít možnost soudem ustanovenému znalci položit otázky, zpochybnit jeho závěry a podrobit je přezkumu při hlavním líčení (Mirilashvili proti Rusku, č. 6293/04, rozsudek ze dne 11. prosince 2008, § 190). Toto právo nicméně není absolutní, přičemž nemožnost obhajoby vyslechnout znalce je třeba posoudit obdobně podle kritérií, které v rozsudku Schatschaschwili proti Německu (č. 9154/10, rozsudek velkého senátu ze dne 15. prosince 2015, § 111–131) stanovil pro případy, kdy obhajoba neměla možnost vyslechnout svědka vypovídajícího v její neprospěch. Soud tedy musí ověřit, zda pro nepředvolání svědka existoval vážný důvod, zda byla předmětná svědecká výpověď jediným, rozhodujícím či alespoň významným důkazem viny a jaká měla obhajoba k dispozici opatření kompenzující nemožnost svědka vyslechnout.
V projednávané věci Soud shledal, že vnitrostátní soudy nevyvinuly veškeré úsilí, které od nich mohlo být přiměřeně očekáváno, aby znalkyni M. K. K. předvolaly. Z odůvodnění jejich rozsudků dále vyplývá, že znalecký posudek byl důležitým důkazem viny stěžovatele, který byl nicméně podepřen dalšími důkazy. Soud se tak zaměřil na otázku, zda měl stěžovatel k dispozici dostatečná kompenzační opatření, která by zajistila, že řízení jako celek bylo spravedlivé.
V této souvislosti Soud v prvé řadě vyzdvihl, že stěžovatel měl možnost zpochybnit závěry znalkyně M. K. K., což také prostřednictvím znalce D. K., který předložil tři vyjádření a vypovídal před soudem prvního stupně, učinil. Soud dále zohlednil, že obhájce stěžovatele po skončení jednání před soudem prvního stupně nežádal, aby znalkyně M. K. K. byla vyslechnuta, ačkoli se předseda senátu stran ptal, zda mají další návrhy na doplnění dokazování. Před odvolacím soudem stěžovatel neuvedl žádné důvody, proč si přeje znalkyni vyslechnout či co by její výslech mohl přinést nad rámec výpovědi znalce D. K., který se k jejímu znaleckému posudku podrobně vyjádřil. Tyto důvody ostatně neuvedl ani v řízení před Soudem. Konečně, vnitrostátní soudy v odůvodnění svých rozsudků zdůraznily, že závěry posudku znalkyně M. K. K. jsou shodné se závěry, které vyplývají z dalších listinných důkazů. Projednávaná věc se tak zásadním způsobem odlišuje od řady jiných rozsudků, v nichž Soud shledal porušení čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. d) Úmluvy (např. Matytsina proti Rusku, č. 58428/10, rozsudek ze dne 27. března 2014), jelikož předmětný důkaz nebyl očitým svědectvím, ale odborným znaleckým vyjádřením, které bylo podrobeno kritice jiným znalcem, kterého si najal stěžovatel.
S ohledem na tyto skutečnosti Soud shledal, že omezení práv obhajoby nebyla neslučitelná s požadavky práva na spravedlivý proces. V tomto ohledu tedy k porušení čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. d) Úmluvy nedošlo.
b)K odůvodnění rozsudku kasačního soudu
Stěžovatel dále namítal, že kasační soud odmítl jeho dovolání bez náležitého odůvodnění.
Soud s odkazem na obecné zásady formulované ve věci Koutsoliontos a Pantazis proti Řecku (č. 54608/09 a 54590/09, rozsudek ze dne 22. září 2015, § 52–53) konstatoval, že za okolností projednávané věci kasační soud tím, že ve svém rozhodnutí citoval příslušné pasáže odůvodnění rozsudku odvolacího soudu s dovětkem, že se s těmito důvody ztotožňuje, dostatečným způsobem odůvodnil své rozhodnutí. Ani v tomto ohledu tedy k porušení čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. d) Úmluvy nedošlo.
Full & Egal Universal Law Academy