© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 14. dubna 2015 ve věci č. 66655/13 – Contrada proti Itálii (č. 3)
Senát čtvrté sekce Soudu jednomyslně rozhodl, že odsouzení stěžovatele ze spáchání trestného činu, jehož skutková podstata v době páchání skutku procházela judikatorním vývojem, který se ustálil až o několik let později, představuje porušení článku 7 Úmluvy. Soud stěžovateli přiznal náhradu nemajetkové újmy ve výši 10 000 eur.
I.Skutkové okolnosti
V roce 1996 byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání trestného činu vnější podpory mafiánské organizace, jehož se měl jako policista dopustit v letech 1979 až 1988, a prvostupňovým soudem odsouzen k nepodmíněnému odnětí svobody na dobu deseti let. Odvolací soud toto rozhodnutí nejdříve zrušil, v roce 2006 ho ale po zásahu kasačního soudu potvrdil s tím, že skutková podstata procházela judikatorním vývojem, neboť poprvé byla uplatněna v letech 1994 a 1995, potvrzena byla rozhodnutími kasačního soudu v letech 2002 a 2005. Stěžovatelovo dovolání proti tomuto rozhodnutí bylo v roce 2008 kasačním soudem odmítnuto.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 7 Úmluvy
Stěžovatel na poli článku 7 Úmluvy namítal, že skutková podstata vnější podpory mafiánské organizaci je výsledkem judikatorního vývoje, k němuž došlo až po spáchání skutků, za něž byl odsouzen. S ohledem na rozpory v judikatuře ve vztahu k této skutkové podstatě nemohl s jistotou předvídat, jaké bude právní posouzení namítaných skutků, a tím pádem ani trestnost svého počínání.
Soud se opřel o východiska vytýčená mj. ve věci Rohlena proti České republice (č. 59552/08, rozsudek velkého senátu ze dne 27. ledna 2015) a připomněl, že podle článku 7 Úmluvy musí být protiprávní jednání a tresty za ně stanovené zákonem jasně definovány. Souzená osoba má mít možnost se ze znění příslušného ustanovení a v případě potřeby z výkladu, který k němu podaly soudy, dozvědět, jaká konání a jaká opomenutí zakládají jeho trestní odpovědnost a jaký trest mu z toho důvodu hrozí.
V projednávané věci vyplynulo, že skutková podstata trestného činu, za jehož páchání byl stěžovatel odsouzen, byla poprvé judikatorně zmíněna v roce 1987, později byla ale kasačním soudem v několika případech zpochybněna a odmítnuta. Teprve v roce 1994 byla tato skutková podstata podrobněji rozpracována a uznána, což dle Soudu vyvrací námitku vlády, že v době spáchání skutku se již judikatura týkající se tohoto zločinu nerozcházela. Soud připomněl, že i rozsudek odvolacího soudu z roku 2006 odkazoval pouze na rozhodnutí vynesená až po spáchání příslušných skutků stěžovatelem.
Soud také přihlédl ke skutečnosti, že stěžovatelovy námitky založené na zákazu retroaktivity a předvídatelnosti trestního práva nebyly řádně italskými soudy projednány a ty tak ponechaly bez odpovědi otázku, zda mohl stěžovatel seznat, že se dopouští trestné činnosti.
Na základě těchto okolností dospěl Soud k závěru, že skutková podstata byla výsledkem judikatorního vývoje započatého na konci 80. let a konsolidovaného v roce 1994. Protože tato skutková podstata nebyla v době stěžovatelova jednání dostatečně jasná a předvídatelná, stěžovatel si nemohl být vědom své trestní odpovědnosti. Soud proto rozhodl, že došlo k porušení článku 7 Úmluvy.
Full & Egal Universal Law Academy