© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 25. června 2015 ve věci č. 24756/10 – Couturon proti Francii
Senát páté sekce Soudu jednomyslně rozhodl, že tím, že vnitrostátní soudy stěžovateli nepřiznaly náhradu za pokles ceny jeho nemovitostí v důsledku stavby dálnice v jejich blízkosti, nedošlo k porušení článku 1 Protokolu č. 1.
I.Skutkové okolnosti
Stěžovatel je vlastníkem souboru nemovitostí skládajících se ze zámku, vedlejších budov a pozemku o rozloze 27 hektarů. Zámek, vstupní brána a pozůstatky bývalého kláštera jsou od roku 1993 zapsány na seznamu historických památek.
V roce 1996 byl schválen projekt stavby dálnice, za účelem jejíž realizace byly v roce 2000 vyvlastněny části pozemku stěžovatele (88 arů), které sousedí s výše uvedenou vstupní branou. Dálnice, uvedená do provozu v roce 2003, se tak nachází naproti zámku ve vzdálenosti cca 250 metrů od něj.
V roce 2000 soud stěžovateli přiznal cca 18 000 eur jako náhradu za vyvlastněné pozemky; 80 % této částky jako vlastní náhradu za pozemky (indemnité principale) a 20 % jako náhradu nákladů na uvedení zbývajících nemovitostí do stavu umožňující jejich opětovné užití (indemnité de remploi). Stěžovatel se proti rozsudku odvolal, když požadoval dalších cca 230 000 eur jako náhradu za znehodnocení jeho nevyvlastněných nemovitostí. Opíral se o notářský odhad učiněný na základě znaleckého posudku, v němž notář konstatoval, že s ohledem na skutečnost, že dálnice zásadně narušila estetiku místa a výhled ze zámku, čímž místo zcela ztratilo svůj půvab, došlo ke znehodnocení nemovitostí o 40 %. Odvolací soud stěžovateli nevyhověl s tím, že k tvrzené škodě nedošlo vyvlastněním, ale až následnou stavbou, proto soudy v řízení o náhradě za vyvlastnění nejsou příslušné o ní rozhodnout.
Stěžovatel proto podal žalobu na odškodnění proti státu. Ani v tomto řízení však nebyl úspěšný, jelikož soudy dospěly k závěru, že odškodnění lze v obdobných případech přiznat jen tehdy, je-li závažnost obtíží při užívání nemovitostí způsobených dopravní stavbou abnormální. Stěžovatel však dle soudů nečelil obtížím, které by přesahovaly to, co jsou ve veřejném zájmu nuceni snášet všichni majitelé nemovitostí situovaných v blízkosti obdobných staveb.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 1 Protokolu č. 1
Stěžovatel namítal porušení svého práva na ochranu majetku, jelikož neobdržel odškodnění za znehodnocení svých nemovitostí v důsledku stavby dálnice v jejich blízkosti.
Soud konstatoval, že není sporu o tom, že stěžovatelovy nemovitosti ztratily na hodnotě, a proto došlo k zásahu do jeho práva na pokojné užívání majetku ve smyslu článku 1 Protokolu č. 1. Soud připomněl, že obdobný zásah nesmí narušit spravedlivou rovnováhu mezi veřejným zájmem a ochranou práv jednotlivce (Sporrong a Lönnroth proti Švédsku, č. 7151/75 a 7152/75, rozsudek pléna ze dne 23. září 1982). Rovnováha je mj. narušena, pakliže je jednotlivec nucen nést zvláštní a nadměrné břemeno (Perdigão proti Portugalsku, č. 24768/06, rozsudek velkého senátu ze dne 16. listopadu 2010). V oblasti územního plánování nicméně státy požívají většího prostoru pro uvážení než v případech, kdy jsou dotčena výhradně občanská práva (Depalle proti Francii, č. 34044/02, rozsudek velkého senátu ze dne 29. března 2010).
Projednávanou věc je dle Soudu třeba posuzovat ve světle věcí Ouzounoglou proti Řecku (č. 32730/03, rozsudek ze dne 24. listopadu 2005) a Athanasiou a ostatní proti Řecku (č. 2531/02, rozsudek ze dne 9. února 2006), v nichž Soud konstatoval, že dopravními stavbami v blízkosti domů stěžovatelů došlo k podstatnému snížení jejich ceny. V prvním případě se po stavbě dálnice dům stěžovatelky ocitl na křižovatce čtyř silnic a 15 metrů od visutého mostu, přičemž výhled z domu je nyní přímo na dálnici a v místě panuje konstantní hluk a vibrace. V druhém případě se domy stěžovatelů po realizaci stavby nacházejí 5 metrů od kolejí, případně přímo pod železničním mostem; výhled z nich je zcela narušen a v domech panuje konstantní hluk a vibrace. V obou případech řecké orgány stěžovatelům nepřiznaly žádnou náhradu za pokles ceny jejich nemovitostí, čímž byla dle Soudu narušena spravedlivá rovnováha mezi veřejným zájmem a ochranou práv stěžovatelů, a došlo proto k porušení článku 1 Protokolu č. 1.
V projednávané věci jsou však dle Soudu účinky stavby dálnice na nemovitosti stěžovatele, a to i když je vzat v potaz 40 % pokles jejich ceny, nesrovnatelné s účinky, které měly dopravní stavby na nemovitosti stěžovatelů ve svou výše zmíněných věcech.
K porušení článku 1 Protokolu č. 1 by však i tak mohlo dojít, nezabývaly-li by se vnitrostátní orgány tím, do jaké míry dopravní stavba narušila zbývající nemovitosti stěžovatele (Bistrović proti Chorvatsku, č. 25774/05, rozsudek ze dne 31. května 2007), či by jejich závěry byly svévolné nebo zjevně nerozumné (a contrario, Antunes Rodrigues proti Portugalsku, č. 18070/08, rozsudek ze dne 26. dubna 2011).
V projednávané věci však vnitrostátní soudy patřičně přezkoumaly stěžovatelovy námitky týkající se znehodnocení jeho zbývajících nemovitostí stavbou dálnice v řízení, které bylo spravedlivé. Jejich závěry nejsou dle Soudu nijak svévolné ani zjevně nerozumné.
Za těchto okolností tedy podle Soudu, s přihlédnutím k prostoru pro uvážení, které státy v této oblasti požívají, nedošlo k narušení spravedlivé rovnováhy mezi veřejným zájmem a právy stěžovatele. K porušení článku 1 Protokolu č. 1 proto nedošlo.
Full & Egal Universal Law Academy