© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozsudku ze dne 8. října 2013 ve věci č. 28255/07 – Cumhuriyet Vakfi a ostatní proti Turecku
Senát druhé sekce Soudu jednomyslně rozhodl, že vydáním široce definovaného, časově neomezeného a neodůvodněného předběžného opatření v rámci řízení na ochranu osobnosti, a to bez náležitých procesních záruk pro stěžovatele, bylo porušeno právo stěžovatelů na svobodu projevu zaručené v článku 10 Úmluvy. Soud každému ze stěžovatelů přiznal 2 500 eur jako přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.
(i) Okolnosti případu
Stěžovateli byli vedoucí redakce deníku Cumhuriyet (dále pouze „deník“), šéfredaktor deníku, dvě turecké korporace, vydavatel deníku a vlastník deníku. Dva dny po prvním kole prezidentských voleb v Turecku (29. dubna 2007) deník otiskl na první straně citát z rozhovoru, který Abdullah Gül, kandidát turecké islamistické strany na prezidenta, poskytl pro britský list The Gaurdian. Citát zněl následovně: „Toto je konec republiky v Turecku. [...] Rozhodně chceme změnit sekulární systém – Abdullah Gül.“ Citát byl doplněn sloganem: „Pečujte o svou republiku“, přičemž celý příspěvek byl vyveden v bílém písmu na červeném poli a zabíral zhruba čtvrtinu strany. Ačkoli byl A. Gül jediným kandidátem, nepodařilo se mu získat potřebnou většinu hlasů k tomu, aby byl zvolen. Patová situace v Parlamentu zmařila i další pokusy o volbu prezidenta, a ta proto byla odložena až na dobu následující po červencových parlamentních volbách.
V květnu téhož roku podal A. Gül proti stěžovatelům žalobu na náhradu nemajetkové újmy vzniklé mu na osobnostních právech publikováním výše uvedeného výroku. Spolu se žalobou byl podán také návrh na vydání předběžného opatření, jemuž bylo vyhověno, a vnitrostátní soud dne 5. května 2007 pouze na základě důkazů předložených žalobcem a bez slyšení stěžovatelů vydal předběžné opatření zakazující stěžovatelům další zveřejňování zpráv obsahujících předmětný výrok spolu se zákazem publikace jakýchkoli materiálů, které by mohly souviset s probíhajícím řízením o žalobě na ochranu osobnosti. V průběhu prvního jednání ve věci (6. června 2007) soud zamítl návrh stěžovatelů na zrušení předběžného opatření, aniž toto rozhodnutí jakkoli odůvodnil.
V červenci 2007 se konaly prezidentské volby, v nichž byl A. Gül zvolen prezidentem. V březnu 2008 stáhl A. Gül žalobu proti stěžovatelům, řízení bylo téhož dne zastaveno a předběžné opatření bylo zrušeno.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 10 Úmluvy
Stěžovatelé namítali, že vydáním předmětného předběžného opatření byla porušena jejich práva zaručená článkem 10 Úmluvy. Stěžovatelé dále tvrdili, že zásah do jejich svobody projevu byl obzvláště závažný, vzhledem k tomu, že se uskutečnil v průběhu předvolebního období, kdy povinnost médií poskytovat voličům informace týkající se kandidátů přispívá politické debatě a jejímu neporušenému zachování tak svědčí velmi intenzivní veřejný zájem.
Soud v úvodu poznamenal, že předběžné opatření je ze své podstaty pouze dočasnou ochranou navrhovatele do doby, než bude meritorně rozhodnuto o jeho nárocích. Předběžné opatření sporné vztahy neupravuje s konečnou platností a ani neprejudikuje konečný výsledek řízení. Jeho přijetí je v diskreci soudce, který jej vydává pouze na základě hodnocení navrhovatelem předložených důkazů.
Soud dále připomněl, že článek 10 Úmluvy sice nezakazuje vydávání předběžných opatření, a to ani těch, která předem omezují zveřejnění určité publikace, avšak v těchto případech vyžaduje zvláště pozornou kontrolu ze strany Soudu, která se musí zaměřit i na procesní záruky, které dotčené osoby chrání před svévolnými zásahy do jejich práv.
Při posouzení existence náležitých procesních záruk v projednávané věci Soud v prvé řadě poukázal na široký rozsah předběžného opatření, které velmi obecným až vágním způsobem stanovilo, že stěžovatelé po dobu jeho trvání nesmí zveřejnit žádné zprávy jakkoli související s předmětem řízení před soudem. Soud dospěl k závěru, že toto rozhodnutí je neurčité co do stanovení rozsahu materiálů, které nesmějí být zveřejněny, což je neslučitelné s principem právní jistoty a rozhodnutí činí náchylným ke zneužití. Kromě toho neurčitost rozhodnutí mohla mít i negativní dopady na politickou debatu obklopující prezidentské volby v Turecku, a to v podobě tzv. obecně odrazujícího účinku (chilling effect), který kromě deníku, jako přímého adresáta rozhodnutí, ovlivnil veškeré sdělovací prostředky v zemi.
Následně Soud konstatoval, že délka trvání předběžného opatření nebyla nijak omezena a předběžné opatření ani nebylo soudem pravidelně přezkoumáváno z hlediska trvání podmínek pro jeho vydání. Účinky opatření, ve své podstatě dočasného, tak trvaly více než 10 měsíců, což ve spojení s jeho neobyčejně širokým rozsahem ve výsledku zabránilo deníku, aby se zapojil do veřejné debaty týkající se osoby A. Güla v předvolebním období. Zároveň také zbavily veřejnost, z větší části odkázanou na informace ze sdělovacích prostředků, možnosti seznámit se podrobněji s názory, postoji a myšlenkami prezidentského kandidáta a učinit si tak komplexní názor na jeho osobu v předvečer volby představující důležitý okamžik tureckých dějin. V této souvislosti Soud zdůraznil, že zprávy jsou pomíjivé a odkládání jejich zveřejnění na neurčito, tak jako v předmětné věci, je může zbavit jejich veškeré hodnoty. Proto zveřejnění informací až po zrušení předběžného opatření, a také poté, co již proběhla prezidentská volba, nikdy nebude mít ten samý význam a dopad na veřejné mínění, jako by tomu bylo, kdyby mohly být zveřejněny okamžitě.
Podle názoru Soudu bylo vlivem neodůvodněných průtahů v řízení a absence časového omezení napadeného opatření na přiměřený časový úsek zasaženo do práv stěžovatelů obzvlášť závažně. Soud však zdůraznil, že není namístě mezní dobu trvání předběžného opatření stanovit s absolutní přesností, avšak je nezbytné, aby osoby dotčené předběžným opatřením měly k dispozici dostatečné záruky, že doba trvání předběžného opatření nepřesáhne dobu přiměřenou vzhledem k důvodům, pro něž je opatření nařízeno, a vylučující jeho zneužití.
Další procesní vadu tížící předmětná rozhodnutí, a to jak rozhodnutí o vydání předběžného opatření, tak o odmítnutí návrhu na jeho zrušení, Soud shledal v absenci náležitého odůvodnění. Článek 10 Úmluvy vyžaduje, aby veškeré zásahy do svobody projevu byly vnitrostátními soudy podepřeny relevantními a dostatečnými důvody. Tato povinnost umožňuje dotčené osobě zjistit, jaké důvody podpírají rozhodnutí soudu v její věci, a následně proti těmto důvodům, resp. proti konkrétnímu rozhodnutí, brojit dostupnými opravnými prostředky. Ve vztahu k projednávané věci Soud uzavřel, že absence náležitého odůvodnění napadeného opatření zbavila stěžovatele prostředků procesní ochrany garantovaných jim článkem 10 Úmluvy. Znemožnila navíc Soudu přezkoumat, zda vnitrostátní soudy náležitě zvážily protichůdné zájmy účastníků řízení, zejména zda stěžovatelé postupovali v souladu s pravidly žurnalistické etiky, zda se výroky A. Güla dotýkaly veřejného zájmu a zda články publikované v deníku nebyly jen laciným osobním útokem.
Konečně Soud konstatoval, že při vydání napadeného opatření byl porušen princip rovnosti zbraní, jelikož bylo vydáno pouze na základě vyjádření a důkazů předložených navrhovatelem, což samo o sobě není v rozporu s článkem 10 Úmluvy, avšak stěžovatelé neměli možnost se vyjádřit v krátké době po jeho vydání. Stěžovatelé měli poprvé možnost se vyjádřit v průběhu prvního jednání o žalobě na ochranu osobnosti, tedy měsíc a dva dny poté, co bylo předběžné opatření nařízeno. Dle Soudu, vezme-li se v úvahu pomíjivá povaha informací a politické okolnosti případu, takto dlouhá prodleva ve výsledku znamenala výraznou procesní nerovnost, která nepřiměřeně omezila svobodu projevu stěžovatelů. Soud tudíž uzavřel, že ačkoli rozhodnutí vydat předběžné opatření bez slyšení stěžovatelů mohlo být ospravedlnitelné na počátku řízení, vzhledem k okolnostem případu a důležitosti kolidujících zájmů však mělo být stěžovatelům umožněno, aby se k věci vyjádřili mnohem dříve, než tomu ve skutečnosti bylo.
Soud proto s ohledem na absenci výše uvedených procesních záruk a s přihlédnutím k tomu, že případné nedodržení předběžného opatření mohlo být postiženo až šestiměsíčním trestem odnětí svobody, uzavřel, že došlo k porušení článku 10 Úmluvy.
Full & Egal Universal Law Academy