© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, www.justice.cz. [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
© Ministry of Justice of the Czech Republic, www.justice.cz. [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 25. října 2018 ve věci č. 37646/13 – Delecolle proti Francii
Senát páté sekce Soudu šesti hlasy proti jednomu rozhodl o neporušení článku 12 Úmluvy v situaci, kdy vnitrostátní orgány odepřely souhlas s uzavřením manželství osobě s omezenou svéprávností.
I.Skutkové okolnosti
Stěžovateli, narozenému v roce 1937, stanovil soud v roce 2009 na žádost jeho adoptivní dcery na dobu pěti let opatrovníka s tím, že se jedná o opatření nezbytné na ochranu jeho majetku, jelikož dle lékařského posudku stěžovatel trpěl lehkou kognitivní poruchou a duševní zranitelností. Stěžovatel poté požádal svého opatrovníka o souhlas s tím, aby mohl uzavřít manželství s M. S., ženou, kterou znal již od roku 1996 a která se v roce 2008 stala jeho partnerkou. Poukázal přitom na význam, který pro něj má náboženský rozměr manželství. Opatrovník žádosti nevyhověl. Soud následně nařídil jak přezkum sociální situace stěžovatele, tak vypracování lékařského posudku jeho stavu. Dle lékařského posudku stěžovatel nebyl schopen domyslet důsledky uzavření manželství v oblasti finanční a majetkové. Dle sociálního posudku se dcera stěžovatele a M. S. vzájemně obviňovaly, že jim jde hlavně o majetek stěžovatele. V červnu 2000 soud po té, co vyslechl stěžovatele a jeho dceru, odmítl žádost o uzavření manželství; uvedl přitom, že stěžovatel není schopen posoudit majetkové dopady sňatku, a že uzavření manželství je tudíž v rozporu s jeho zájmem. V září 2011 odvolací soud rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění mimo jiné zmínil, že od doby, co stěžovatel žije ve společné domácnosti s M. S., vzrostl počet jeho „nerozumných finančních kroků"; majetek stěžovatele byl přitom odhadován na zhruba 6 miliónů eur. Stěžovatel podal dovolání a zároveň vznesl i otázku ústavnosti ustanovení občanského zákoníku, dle něhož je uzavření manželství osoby v režimu opatrovnictví podmíněno souhlasem opatrovníka, resp. soudu. V červnu 2012 Ústavní rada rozhodla, že napadené ustanovení je v souladu s ústavou, jelikož se nejedná o nepřiměřený zásah do práva uzavřít manželství. V prosinci 2012 dovolací soud zamítl dovolání stěžovatele, přičemž jednak poukázal na verdikt Ústavní rady a jednak konstatoval, že odvolací soud založil své rozhodnutí na dostatečných důvodech.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
A.K procesní způsobilosti M. S.
Jelikož stěžovatel po podání stížnosti k Soudu zemřel, M. S. požádala o možnost pokračovat v řízení. Soud připomněl, že pokud stěžovatel zemře během řízení, lze mimo jiné zohlednit i existenci legitimního zájmu prosazovaného osobou, která chce v řízení pokračovat (Malhous proti České republice, č. 33071/96, rozhodnutí velkého senátu ze dne 13. prosince 2000). V projednávané věci byla M. S. partnerkou stěžovatele po dobu zhruba osmi let, a to až do jeho smrti. Takové soužití přitom spadá pod pojem „rodiny“ ve smyslu článku 8 Úmluvy, byť se jedná o vztah bez uzavření manželství (Elsholz proti Německu, č. 25735/94, rozsudek velkého senátu ze dne 13. července 2000, § 43). Předmětem stížnosti je pak právě nemožnost stěžovatele uzavřít sňatek s M. S. Soud dále připomněl, že věci, o nichž rozhoduje, mají obvykle i morální rozměr, který musí být při rozhodnutí, zda v řízení pokračovat, zohledněn. Je tomu tak zejména tehdy, pakliže základní otázka, kterou stížnost nastoluje, přesahuje zájmy stěžovatele. V projednávané věci jde o omezení práva vstoupit do manželství u osob podřízených režimu právní ochrany, což je významná obecná otázka, která přesahuje zájmy stěžovatele a může být relevantní i pro další osoby. Soud proto zamítl žádost žalované vlády o zastavení řízení.
B.K tvrzenému poručení článku 12 Úmluvy
Soud připomněl, že byť dle dikce článku 12 podléhá výkon práva uzavřít manželství podmínkám stanoveným vnitrostátními zákony, tato omezení nesmějí zasáhnout do samotné podstaty uvedeného práva (Christine Goodwin proti Spojenému království, č. 28957/95, rozsudek velkého senátu ze dne 11. července 2002, § 99). Jelikož na rozdíl například od článku 8 Úmluvy přiznávajícího právo na respektování soukromého a rodinného života článek 12 Úmluvy nestanoví blíže možné důvody omezení práva uzavřít manželství, Soud se nezabývá kritériem „nezbytnosti v demokratické společnosti“ či existencí „naléhavé společenské potřeby“, nýbrž zkoumá, zda byl namítaný zásah s přihlédnutím k prostoru pro uvážení, kterého stát v dané oblasti požívá, svévolný nebo nepřiměřený (Frasik proti Polsku, č. 22933/02, rozsudek ze dne 5. ledna 2010, § 90).
V projednávané věci dle Soudu stanovení opatrovníka stěžovateli proběhlo v souladu s požadavky plynoucími z judikatury Soudu (Lashin proti Rusku, č. 33117/02, rozsudek ze dne 22. ledna 2013, § 80–81), a to na základě dvou lékařských posudků a s možností soudního přezkumu. Co se týče odmítnutí udělení souhlasu s uzavřením manželství, Soud podotkl, že rozhodnutí předcházelo vyhotovení lékařského i sociálního posudku, jakož i slyšení stěžovatele v soudním řízení. Rovněž v odvolacím řízení mohl stěžovatel, zastoupen právním zástupcem, předložit své argumenty. Rozhodnutí soudů byla náležitě odůvodněna. Konečně, stěžovatel měl k dispozici i dovolání a přezkum ústavnosti příslušného ustanovení občanského zákoníku. Opatrovnictví lze dle Soudu ostatně hodnotit jako prostředek právní ochrany osob s omezenou svéprávností, které v maximálním možném rozsahu zachovává jejich autonomii.
Vzhledem k uvedenému Soud shledal, že do práva stěžovatele uzavřít manželství nebylo zasaženo způsobem, který by bylo možné označit za svévolný nebo nepřiměřený. K porušení článku 12 Úmluvy tudíž nedošlo.
III.Oddělené stanovisko
Soudkyně Nussberger úvodem svého nesouhlasného stanoviska předeslala, že projednávaná věc se týká klasické lidskoprávní otázky, do jaké míry smí stát chránit jednotlivce proti jeho vůli. Většina se touto otázkou zabývala toliko z hlediska dodržení procesních záruk, byť byl třeba i věcný přezkum. Soudkyně dále uvedla, že by bylo v rozporu s judikaturou Soudu o rovnocennosti stejnopohlavních a různopohlavních svazků, pokud by byla prvním z nich poskytnuta vyšší úroveň právní ochrany (na poli článku 8) než druhým (na poli článku 12). I při zásahu do práva uzavřít stejnopohlavní manželství je tedy nutno zkoumat kritérium „nezbytnosti v demokratické společnosti“ a „naléhavé společenské potřeby“. V projednávané věci odůvodnily vnitrostátní orgány svůj postup pouze potřebou ochrany stěžovatele před nebezpečím, které mu hrozí ve finanční oblasti. Toto nebezpečí však nijak nekonkretizovaly. Dle nesouhlasící soudkyně je nutno rozlišovat mezi zájmy samotného stěžovatele a zájmy jeho případných dědiců: zájmem stěžovatele nemusí nutně být zachování majetku pro budoucí dědice, ale spíše žít až do smrti bez finančních problémů a dle vlastních přání. Není tedy třeba poměřovat různá práva chráněná Úmluvou, jelikož majetkové zájmy jiných osob než stěžovatele, jeho adoptivní dcery a jeho budoucí ženy jakožto případných dědiců, nepředstavují legitimní očekávání ve smyslu článku 1 Protokolu č. 1. Nutno mít rovněž na paměti, že i po uzavření manželství by stěžovatel setrval v režimu opatrovnictví. Veškeré významnější finanční transakce by tedy i nadále podléhaly dohledu opatrovníka. Navíc z rozsudku odvolacího soudu plyne, že i když stěžovatel nebyl ženatý s M. S., mohl podnikat finanční kroky hodnocené soudem jako „nerozumné“; není tedy zřejmé, v čem by uzavření manželství mohlo zhoršit stěžovatelovu situaci v této oblasti. Souhrnem lze dle nesouhlasící soudkyně konstatovat, že namítaný zásah byl spíš paternalistický než ochranný, a proto v rozporu s článkem 12 vykládaným ve světle článku 8 Úmluvy.
Full & Egal Universal Law Academy