© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozsudku ze dne 6. listopadu 2012 ve věci č. 30086/05 – Dimov a ostatní proti Bulharsku
Senát čtvrté sekce Soudu jednomyslně rozhodl, že bylo porušeno právo na život v důsledku nepřiměřeného užití zbraní při policejním zásahu a porušení povinnosti policie minimalizovat riziko ohrožení života. Rovněž stran procesní složky práva na život shledal Soud šesti hlasy proti jednomu, že vyšetřování tohoto policejního zásahu bylo stiženo zásadními nedostatky. Stěžovatelům přiznal spravedlivé zadostiučinění ve výši 50 000 eur a náhradu nákladů řízení.
(i) Okolnosti případu
V prosinci 2003 měl příbuzný stěžovatelů Todor Dimov Todorov nastoupit do výkonu trestu odnětí svobody. Poté, co uprchl dvěma policistům, kteří ho měli eskortovat, byla vyhlášena pátrací akce a T. D. Todorov byl nalezen ve svém domě na venkově, v areálu obklopeném dalšími budovami. Na policisty několikrát vystřelil a zabarikádoval se v domě, byly proto přivolány posily včetně protiteroristické jednotky a vyjednavačů. Proběhlo několik neúspěšných pokusů o vyjednávání pomocí megafonu. Nabídky příbuzných T. D. Todorova na zprostředkování předání mobilního telefonu policie odmítla z obavy, že by mohli být zajati jako rukojmí. Proběhlo několik neúspěšných pokusů o akci, při nichž byl opět kladen ozbrojený odpor. Jeden z lidí pracujících v domě zasahujícím policistům oznámil, že podle T. D. Todorova jsou v domě nastražené výbušné pasti. Během noci bylo nařízeno ostřelovat dům pomocí protitankových střel (RPG) za účelem likvidace pastí a vytvoření přístupu do domu. Následujícího rána vstoupily jednotky do domu, přičemž objevily ohořelé tělo T. D. Todorova.
Vojenská policie vyšetřovala okolnosti tohoto úmrtí. Při pitvě bylo zjištěno, že zemřelý má v těle kovové střepiny a na prstě pravé ruky jistící kroužek od ručního granátu. Vyšetřování bylo uzavřeno s tím, že T. D. Todorov zemřel v důsledku exploze svého vlastního granátu a policie za jeho smrt není odpovědná.
Stěžovatelé požadovali soudní přezkum usnesení o zastavení vyšetřování. Namítali, že nebyl zjištěn přesný čas smrti a nebylo vyloučeno, že smrt nezavinila některá z výbušných zařízení použitých policií, především 15 RPG střel, jejichž nasazení považovali za zjevně nepřiměřené. Soud žádosti vyhověl a vrátil věc k došetření. Bylo potvrzeno, že střepiny v těle pocházejí z ručního granátu, který musel vybuchnout v těsné blízkosti těla. Současně byla vyloučena možnost samovolné exploze granátu. Bylo zjištěno, že žádné pasti se v domě nenacházely. Příbuzní napadli vyšetřování u soudu podruhé. Namítali především, že policie při použití střel RPG nejednala v sebeobraně, neboť v té době T. D. Todorov již několik hodin nevystřelil a policie se ho nepokusila kontaktovat. Soud jejich žádost zamítl, postup policie označil za přiměřený a v souladu s příslušnými předpisy.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
a) K tvrzenému porušení článku 2 Úmluvy
Soud neuznal námitku bulharské vlády, že stěžovatelé nevyčerpali možnost zažádat u domácích soudů o náhradu škody, neboť takové řízení nemůže být řádnou nápravou tvrzeného porušení článku 2. Vzhledem k výsledkům trestního řízení Soud rovněž nebyl přesvědčen o tom, že by stěžovatelé měli rozumnou šanci na úspěch.
Ohledně hmotněprávní stránky článku 2 Soud konstatoval, že pro vznik odpovědnosti státu za porušení článku 2 není vyžadováno, aby státní orgány smrt přímo způsobily, postačí, že při výběru použitých prostředků a metod nepřijaly proveditelná preventivní opatření k tomu, aby minimalizovaly jakékoliv riziko ztráty života.
Stěžovatelé usilovali o to, aby byl případ posouzen podle čl. 2 odst. 1 Úmluvy, přičemž argumentovali tím, že v průběhu akce policie rezignovala na snahu o zatčení T. D. Todorova a místo toho usilovala o jeho eliminaci. Soud tuto námitku neuznal a věc posoudil podle čl. 2 odst. 2 Úmluvy. Skutečnost, že byla přivolána protiteroristická jednotka, nepovažoval za dostatečný důkaz tvrzení stěžovatelů.
Soud ve výsledku shledal porušení hmotněprávní složky článku 2 z následujících důvodů: Předně, v okamžiku použití RPG střel nečelila policie bezprostřednímu ohrožení životů nevinných, jež by ji nutilo k užití síly. K rozhodnutí o použití střel došlo několik hodin po posledním výstřelu T. D. Todorova a v mezidobí policie nepodnikla žádné kroky k jeho dobrovolnému zatčení, jelikož se nepokusila o dialog a přesvědčování až do posledního možného okamžiku. Komunikaci na značnou vzdálenost za použití megafonu pouze na straně policie Soud neuznal jako účinný způsob vyjednávání. Dále, policie nevzala v potaz, že některé z jejích předpokladů, jako např. výskyt výbušných pastí v domě, mohou být mylné. Konečně, použité zbraně byly příliš silné vzhledem k účelu, ke kterým měly sloužit. Podle Soudu užitá síla překročila míru absolutně nezbytnou.
Soud rovněž shledal, že požadavek Úmluvy na efektivní vyšetřování nebyl naplněn. Zaprvé vyšetřující orgány ve světle stejných informací, jaké měl k dispozici Soud, shledaly, že výše kritizovaný postup policie vyhovuje čl. 2 odst. 2 Úmluvy, konkrétně neposoudily situaci pod zorným úhlem požadavku tohoto článku, aby byla užita jen taková síla, která je nezbytně nutná. A zadruhé, při vyšetřování nebyli vyslechnuti a případně stíháni členové protiteroristické jednotky, jelikož zákon zakazoval odhalit jejich totožnost. To je však dle Soudu v rozporu s požadavky článku 2 Úmluvy, které vyžadují, aby vyšetřování bylo způsobilé vést k určení odpovědných osob.
b) K porušení článku 1 Protokolu č. 1
Neoprávněnou a nepřiměřenou destrukci domu stěžovatelé označili za zásah do práva pokojně vlastnit majetek. Tuto námitku Soud zamítl pro neslučitelnost ratione materiae s uvedeným ustanovením, neboť podle něj nebylo prokázáno, že by T. D. Todorov měl v době útoku řádný právní titul k užívání domu, nebo že by státní orgány o takovém titulu věděly a jednaly by s T. D. Todorovem jako s vlastníkem domu, což by z pohledu článku 1 Protokolu č. 1 znamenalo, že stěžovatel měl majetkový zájem na pokojném užívání domu rovnající se „vlastnictví“.
(iii) Odlišné stanovisko
Soudkyně Panova nesouhlasila se závěrem o porušení procesní stránky článku 2 Úmluvy. Skutečnost, že nebyli vyslechnuti členové protiteroristické jednotky, nebyla podle ní za daných okolností závažným pochybením, neboť na rozdíl od případu Vachkovi proti Bulharsku (č. 2747/02, rozsudek ze dne 8. července 2010), kterým většina soudců argumentovala, zde bylo mnoho dalších svědků, kteří viděli totéž, a tito svědci vyslechnuti byli. Další výslech členů protiteroristické jednotky by proto nemohl přinést nic nového.
Nesouhlasí též s názorem většiny, že k porušení procesní složky článku 2 Úmluvy došlo proto, že vnitrostátní orgány nehodnotily shromážděné důkazy pod zorným úhlem kritéria jen zcela nezbytného použití síly, jelikož takový závěr většiny znamená požadavek dosáhnout určitého výsledku, a nikoli povinnost užít určité prostředky, a proto nemá mít místo v posouzení Soudu, zda byla splněna procesní povinnost podle článku 2 Úmluvy. Tento aspekt je relevantní toliko pro posouzení hmotněprávní složky článku 2 Úmluvy.
Full & Egal Universal Law Academy