© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozsudku ze dne 8. ledna 2013 ve věci č. 44077/09, 15369/10, 41345/10 – Dimitras a ostatní proti Řecku (č. 3)
Senát první sekce Soudu jednohlasně rozhodl, že povinnost svědka v trestním řízení deklarovat své vyznání, aby mohl provést civilní přísahu místo náboženské přísahy, představuje porušení svobody vyznání (článek 9 Úmluvy), a že stěžovatelé neměli k dispozici žádný účinný právní prostředek nápravy, kterým by svou námitku mohli uplatnit na vnitrostátní úrovni (článek 13 Úmluvy). Jako zjevně neopodstatněnou naopak odmítl námitku týkající se nestrannosti soudců (čl. 6 odst. 1 Úmluvy).
(i) Okolnosti případu
Stěžovatelé se v letech 2009 až 2010 (z pozice statutárního orgánu mezinárodního helsinského výboru) účastnili jako svědci několika trestních řízení. Výslech orgánem činným v trestním řízení probíhal pod přísahou začínající slovy „přísahám Bohu...“, která měla být odříkána s pravou rukou položenou na Bibli. Stěžovatelé namítali, že nejsou pravoslavní. Pokud však chtěli namísto náboženské přísahy provést civilní přísahu, museli odhalit své vyznání; skutečnost, že je osoba jiného vyznání či bez vyznání byla vyznačena také v zápisu z jednání.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
a) K tvrzenému porušení článku. 9 Úmluvy
Řecká vláda namítala, že volba mezi náboženskou a civilní přísahou neznamenala nutně, aby příslušný orgán činný v trestním řízení zjišťoval, zda je či není vyslýchaná osoba pravoslavná. Soud však poznamenal, že analogickou otázku, týkající se přísahy v trestním řízení rozhodoval ve vztahu k některým zúčastněným stěžovatelům, již dvakrát [Dimitras a ostatní proti Řecku, č. 42837/06, 3237/07, 3269/07, 35793/07 a 6099/08, rozsudek ze dne 3. června 2010, a Dimitras a ostatní proti Řecku (č. 2), č. 34207/08 a 6365/09, rozsudek ze dne 3. listopadu 2011], a konstatoval porušení článků 9 a 13 Úmluvy. Již v uvedených případech Soud konstatoval, že stěžovatelé byli orgány činnými v trestním řízení považováni bez dalšího za pravoslavné, a museli dle trestního řádu orgánům činným v trestním řízení poskytnout informace o svém náboženském přesvědčení. V tomto ohledu Soud poukázal na odlišnou úpravu v občanském soudním řádu, který umožňoval volbu mezi náboženskou a civilní přísahou bez dalších podmínek.
Soud konstatoval, že ani v tomto třetím analogickém případě vláda neprokázala přiměřenost zásahu do svobody vyznání, a potvrdil závěry, ke kterým došel ve předcházejících případech, a aplikovaná relevantní ustanovení trestního řádu porušovala svobodu náboženského vyznání.
b) K tvrzenému porušení článku 13 Úmluvy
Soud konstatoval, s odkazem na předchozí rozhodnutí ve věci Dimitras, že vláda nepředložila žádný doklad o tom, že by žaloba na náhradu škody za porušení článku 9 Úmluvy představovala účinný právní prostředek nápravy. Soud tedy konstatoval též porušení článku 13 Úmluvy.
c) K tvrzenému porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy
Stěžovatelé namítali také porušení práva na spravedlivý proces, které garantuje čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Poukazovali především na umístění náboženských symbolů v jednacích síních a pravoslavné vyznání soudců, což podle nich obojí vrhalo stín pochybnosti na nestrannost jejich rozhodování. V daném případě se ovšem neprokázalo, že by přímo stěžovatelům bylo upřeno právo na spravedlivý proces, a jelikož Úmluva nepřipouští tzv. actio popularis, Soud v této části stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
(iii) Ke spravedlivému zadostiučinění a výkonu rozsudku
Soud konstatoval, že stěžovatelé jako představitelé nevládní organizace působící v oblasti ochrany lidských práv se touto a předchozími dvěma obdobnými stížnostmi domáhali především změny skládání přísahy v trestním řízení. Za těchto okolností a zvláště s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalovaný stát na základě předchozích rozsudků Soudu již přijal legislativní opatření, která vedla k nápravě závadného stavu (svědek v trestním řízení má podle nové úpravy možnost zvolit si civilní přísahu, aniž by musel odhalovat své náboženské přesvědčení), je samotné konstatování porušení článků 9 a 13 Úmluvy dostatečným spravedlivým zadostiučiněním.
Full & Egal Universal Law Academy