© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, . [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Anotace rozsudku ze dne 21. července 2015 ve věci č. 45504/09 – Donprut S. R. L. proti Moldavsku
Senát třetí sekce Soudu dospěl k jednomyslnému závěru, že odebráním licence k provozování taxislužby z důvodu, že stěžovatelka nesplnila svou zákonnou „ohlašovací“ povinnost v rámci předepsané lhůty při navýšení počtu zaměstnanců a používaných vozidel, došlo k nepřiměřenému zásahu do práva stěžovatelky na pokojné užívání majetku, a tedy k porušení článku 1 Protokolu č. 1.
I. Skutkové okolnosti
Stěžovatelka je společností provozující v moldavském hlavním městě taxislužbu. V rozhodné době zaměstnávala přibližně 90 osob a fungovala na základě licence udělené licenčním orgánem v červenci 2005. V prosinci 2007 rozhodl licenční orgán o zrušení licence, neboť stěžovatelka nesplnila svou povinnost v podobě podání žádosti o zahrnutí dvou nových administrativních zaměstnanců a nových vozidel do své licence v zákonem předepsané desetidenní lhůtě.
Stěžovatelka rozhodnutí napadla u vnitrostátního soudu s cílem dosáhnout jeho zrušení. Argumentovala tím, že sankce je nepřiměřeně tvrdá a porušuje její právo na vlastnictví. Podotkla, že v důsledku rozhodnutí přišlo 90 osob o zaměstnání a stěžovatelka utrpěla ztrátu přibližně 170 000 eur. Zdůraznila, že nemohla splnit svou povinnost ve vztahu ke všem 52 novým vozidlům ve vymezené lhůtě, a to v důsledku nových vládních nařízení, která vyžadovala, aby byla všechna vozidla taxislužeb vybavena zařízeními pro tisk účtenek. Stěžovatelka nemohla lhůtu dodržet pro zdlouhavý úřední postup a skutečnost, že se všechny společnosti poskytující taxislužby pokoušely naplnit svou povinnost ve stejnou dobu. Stěžovatelka proto dokázala vybavit tímto zařízením pouze 28 ze svých vozidel.
V dubnu 2008 rozhodl prvoinstanční soud ve prospěch stěžovatelky, mj. proto, že formality spojené s vybavováním vozidel tiskařskými stroji znemožnily stěžovatelce dodržet zákonnou lhůtu, a to zejména za situace, kdy vozidla vybavovali i všichni ostatní poskytovatelé taxislužby, což mělo za důsledek časové prodlevy. Z hlediska neohlášení dvou nových zaměstnanců soud uvedl, že šlo o drobné pochybení, které nemůže ospravedlnit uložení tak přísné sankce, jakou je odnětí licence. S odvoláním na rozsudky Soudu ve věcech M SRL proti Moldavsku (č. 21151/04, rozsudek ze dne 8. dubna 2008) a Bimer S.A. proti Moldavsku (č. 15084/03, rozsudek ze dne 10. července 2007) dospěl soud k závěru, že zásah do stěžovatelčina práva na vlastnictví nebyl přiměřený sledovanému legitimnímu cíli a odebrání licence tak porušilo článek 1 Protokolu č. 1.
K odvolání licenčního orgánu však nejvyšší soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a zamítl stěžovatelčinu žalobu s tím, že dle platné právní úpravy zakládá stěžovatelčino pochybení dostatečný důvod pro odebrání licence.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 1 Protokolu č. 1
Stěžovatelka namítala, že odebráním licence k provozování taxislužby došlo k porušení jejího práva pokojně užívat majetek dle článku 1 Protokolu č. 1.
Soud připomněl, že v souladu s jeho judikaturou představuje odnětí platné licence k podnikání zásah do práva na pokojné užívání majetku zaručeného článkem 1 Protokolu č. 1 (Tre Traktörer Aktiebolag proti Švédsku, č. 10873/84, rozsudek ze dne 7. července 1989, § 55; Rosenzweig a Bonded Warehouses Ltd. proti Polsku, č. 51728/99, rozsudek ze dne 28. července 2005, § 48). Takový zásah představuje úpravu užívání majetku, kterou je třeba hodnotit na základě druhého odstavce článku 1 Protokolu č. 1. Opatření zasahující do užívání majetku může být přitom v souladu s tímto ustanovením, jen je-li stanoveno zákonem (Katsaros proti Řecku, č. 51473/99, rozsudek ze dne 6. června 2002, § 43), sleduje legitimní cíl „v obecném zájmu“ a je vzhledem ke sledovanému cíli přiměřené.
Mezi stranami nebylo sporu o tom, že stěžovatelčina licence k provozování taxislužby představuje majetek ve smyslu článku 1 Protokolu č. 1 a že její odebrání zakládá zásah do práva na pokojné užívání majetku. Stejně tak panovala shoda v tom, že předmětný zásah měl zákonný základ a sledoval legitimní cíl. Soud se tedy zaměřil na otázku přiměřenosti zásahu.
Soud zvažoval povahu a závažnost porušení, jehož se stěžovatelka dopustila. Aniž zpochybnil význam regulace a státního dohledu v oblasti veřejné dopravy, nemohl přehlédnout, že nejvyšší soud neuvedl žádné negativní důsledky stěžovatelčina pochybení. Nejvyšší soud se tak spokojil s tím, že stěžovatelka nedodržela desetidenní lhůtu, aniž se podrobněji zabýval závažností a důvody vzniklého pochybení. Nevyjádřil se tedy ani stran zjištění soudu prvního stupně, že stěžovatelčino pochybení v podobě nezaregistrování všech nových vozidel bylo možné připisovat dlouhým prodlevám, které byly zapříčiněny administrativními formalitami.
Na pozadí uvedeného Soud poznamenal, že opatření uplatněné vůči stěžovatelce dosáhlo takové míry závažnosti, že společnost čítající 90 zaměstnanců musela v důsledku rozhodnutí nejvyššího soudu ukončit svou činnost. Následkem toho všichni zaměstnanci společnosti ztratili práci a stěžovatelka utrpěla značnou ekonomickou škodu.
Soud konečně odkázal na své rozhodnutí ve věci Bercut S.R.L. proti Moldavsku (č. 32247/07, rozsudek ze dne 6. prosince 2011), kde za velmi podobných okolností shledal porušení článku 1 Protokolu č. 1. Ve světle uvedeného Soud dospěl k závěru, že i v projednávané věci bylo předmětné ustanovení porušeno.
Full & Egal Universal Law Academy