© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozsudku ze dne 27. listopadu 2012 ve věci č. 38676/08 – DISK a KESK proti Turecku
Senát druhé sekce Soudu rozhodl jednomyslně, že došlo k porušení svobody shromažďování garantované čl. 11 Úmluvy v důsledku nepřiměřeného policejního zásahu proti stěžovatelům. Toto konstatování považoval za dostatečné spravedlivé zadostiučinění. Dalšími námitkami se nezabýval.
(i) Okolnosti případu
V dubnu 2008 oznámili stěžovatelé (odborové organizace) konání prvomájového shromáždění na náměstí Taksim při příležitosti oslav Dne práce a připomenutí těch, kteří přišli o život při taksimském masakru dne 1. května 1977. Příslušné úřady povolily shromáždění toliko představitelům odborů, rozsáhlé demonstrace však byly zapovězeny. Později bylo vydáno tiskové prohlášení, dle něhož bude jakékoliv shromáždění konané na daném místě považováno za nezákonné a protiústavní, a to z důvodu možného ohrožení veřejného pořádku a plynulosti dopravy. Orgány zároveň avizovaly provedení rozsáhlých bezpečnostních opatření, včetně uzavření cest a označily alternativní náměstí vhodná ke shromáždění. Členové sdružení DİSK a KESK se ráno 1. května začali shromažďovat před hlavním ústředím DİSK. Po odmítnutí výzvy policie k rozpuštění shromáždění byli násilně rozehnáni pomocí vodních děl a slzného plynu. Podobné policejní zásahy se opakovaly i na jiných místech, včetně prostorů nemocnice. V následujících dnech podali účastníci demonstrace stížnost ke státnímu zástupci pro porušení shromažďovacího práva a nepřiměřené použití síly. Státní zástupce však rozhodl o nemožnosti stíhání odpovědných představitelů z důvodu jejich imunity.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení čl. 11 Úmluvy
Dle stěžovatelů došlo postupem policie a příslušných orgánů k zásahu do jejich práva svobodně se shromažďovat. Vláda tvrdila, že přijatá opatření měla za účel zabránit nepokojům, a tudíž byla v souladu s požadavky čl. 11 odst. 2 Úmluvy. Odvolala se kromě jiného na zprávy tajných služeb, dle kterých hrozilo narušení oslav teroristickými útoky, a poukázala též na skutečnost, že demonstrantům byla nabídnuta alternativní místa konání shromáždění.
Soud posoudil věc klasickým tříprvkovým testem. Na adresu prvních dvou podmínek stručně uvedl, že omezení bylo stanoveno zákonem a sledovalo legitimní cíl předcházení nepokojům. Poté zkoumal otázku nezbytnosti zásahu v demokratické společnosti. Předem konstatoval, že vzhledem k absenci vyšetřování incidentů na národní úrovni bude vycházet toliko z materiálů a tvrzení poskytnutých stranami. Soud nejdříve poznamenal, že stěžovatelé mohli oprávněně požadovat shromáždění právě na náměstí Taksim, neboť to se stalo symbolem tragických událostí z května 1977. V daném případě nicméně nebylo potřeba posuzovat existenci bezpečnostních rizik konání shromáždění na tomto náměstí, neboť demonstranti byli rozehnáni ještě předtím, než se vůbec na náměstí dostali. Soud dospěl k závěru, že neexistuje důkaz o tom, že by demonstranti jakkoliv ohrožovali veřejný pořádek, a odsoudil zejména použití plynové bomby při jejich pronásledování v nemocnici. Připomněl, že tam, kde se demonstranti nedopouštějí násilností, musí stát prokázat určitou míru tolerance, aby se svoboda shromažďování nestala jenom prázdným pojmem. Policejní zásah nebyl v tomto případě nezbytným, a došlo proto k porušení čl. 11 Úmluvy.
K odůvodnění rozsudku připojil soudce Sajó souhlasné stanovisko, v němž rozvedl důvody vedoucí ke konstatování porušení práva.
(ii) Ke spravedlivému zadostiučinění
Soud poměrem hlasů 5:2 dospěl k závěru, že konstatování porušení práva je dostatečnou nápravou vzniklé nemajetkové újmy a žádnou finanční náhradu nepřiznal. Dva soudci připojili nesouhlasné stanovisko, ve kterém, odkazujíce na disent soudce Spielmanna k rozsudku ve věci Guiso-Gallisay proti Itálii (č. 58858/00, rozsudek ze dne 8. prosince 2005), dospěli k závěru, že Soud touto svojí praxí nerespektuje obecný princip mezinárodního práva, že každé porušení právní povinnosti zakládá právo na odškodnění a výjimky z tohoto pravidla by měly být zcela ojedinělé.
Full & Egal Universal Law Academy