© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, . [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 14. ledna 2016 ve věci č. 21381/11 – Duong proti České republice
Senát páté sekce Soudu dospěl jednomyslně k závěru, že v souvislosti s domovní prohlídkou bytu stěžovatele, která proběhla na základě soudního příkazu, který neobsahoval odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti úkonu, stěžovatel disponoval dostatečnými zárukami proti svévoli, a zásah do jeho práv tak byl přiměřený sledovaným legitimním cílům. K porušení článku 8 Úmluvy proto nedošlo.
I.Skutkové okolnosti
V červenci 2010 podal státní zástupce soudu návrh na nařízení domovní prohlídky v bytě stěžovatele podezřelého z trestného činu nedovolené výroby psychotropních látek. Státní zástupce (stejně jako policie) považoval prohlídku za neodkladný a neopakovatelný úkon. Následně soudce vydal příkaz k domovní prohlídce, který neobsahoval jméno stěžovatele ani důvody neodkladnosti a neopakovatelnosti úkonu. V příkazu byly určeny prostory, kterých se domovní prohlídka týkala. Současně příkaz zmiňoval důvodné podezření, že by se v těchto prostorách mohly nacházet předměty významné pro trestní řízení.
Domovní prohlídka proběhla v srpnu 2010. V protokolu o jejím provedení bylo uvedeno jméno stěžovatele, přepis jeho předchozího výslechu i odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti úkonu. Po skončení domovní prohlídky byl stěžovatel obviněn. V březnu 2011 Ústavní soud odmítl jeho ústavní stížnost s tím, že důvody neodkladnosti a neopakovatelnosti domovní prohlídky vyplynuly z okolností případu a ze spisového materiálu a byly uvedeny v návrhu státního zástupce i v protokolu o provedení domovní prohlídky. Jméno stěžovatele nebylo v příkazu uvedeno kvůli chybnému přepsání údajů z návrhu státního zástupce. Ústavní soud toto stanovisko zopakoval v nálezu z května 2014 vydaném v návaznosti na stěžovatelovu ústavní stížnost namířenou proti rozhodnutím obecných soudů, kterými byl v roce 2012 spolu s dalšími osobami odsouzen k trestu odnětí svobody pro trestný čin nedovolené výroby psychotropních látek.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Stěžovatel namítal, že příkaz k domovní prohlídce nebyl řádně odůvodněn ani z hlediska neodkladnosti a neopakovatelnosti úkonu, ani z hlediska skutkové podstaty věci, a došlo tak k porušení jeho práva na respektování obydlí zaručeného článkem 8 Úmluvy.
K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy
Soud předně přezkoumal námitku vlády, že v ústavní stížnosti proti výsledku trestního řízení stěžovatel nenapadal příkaz k domovní prohlídce ve svém bytě ani způsob jejího provedení. Soud uvedl, že Ústavní soud má z výjimečných důvodů pravomoc zrušit příkaz k domovní prohlídce, stěžovateli tak nelze vytknout, že ústavní stížnost proti příkazu k domovní prohlídce podal ještě před ukončením trestního řízení. Z usnesení Ústavního soudu z března 2011 o první ústavní stížnosti stěžovatele ostatně vyplývá, že se námitkami stěžovatele založenými na článku 8 Úmluvy zabýval, a na odůvodnění tohoto usnesení Ústavní soud odkázal ve svém nálezu z května 2014. Námitku nepřijatelnosti stížnosti založenou na nevyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy proto Soud zamítl.
Co se týče odůvodněnosti stížnosti, Soud předně shledal, že předmětná domovní prohlídka představovala zásah do práva stěžovatele na respektování obydlí ve smyslu článku 8 Úmluvy.
Soud dále připomněl, že soulad opatření se zákonem vyžaduje, aby mělo základ ve vnitrostátním právu, aby příslušné právní normy byly v souladu se zásadou právního státu, tedy dostupné dotčené osobě, předvídatelné ve svých důsledcích a aby poskytovaly ochranu před svévolnými zásahy. Zákon tak musí jasně vymezit rozsah a podmínky výkonu pravomoci příslušných orgánů a u preventivní kontroly zásahu musí rozhodnutí podléhat jasným kritériím, zejména v té rovině, zda sledované veřejné zájmy nelze naplnit méně omezujícím opatřením. Státy mohou přijímat opatření typu domovních prohlídek za účelem získání důkazů o trestné činnosti; musí však současně poskytovat odpovídající záruky proti zneužití. Soud pak posuzuje zejména okolnosti vydání příkazu k prohlídce, požadavky na potřebné důkazy, obsah a rozsah příkazu, způsob provedení prohlídky, včetně zapojení nezávislých pozorovatelů, jakož i rozsah možných důsledků pro zaměstnání a pověst dotčené osoby. Kontrolní mechanismy musí být s to zásah omezit na minimum nezbytné v demokratické společnosti a respektovat hodnoty demokratické společnosti (srov. zejm. Sanoma Uitgevers B. V. proti Nizozemsku, č. 38224/03, rozsudek velkého senátu ze dne 14. září 2010, § 92).
Ve vztahu k projednávané věci Soud předeslal, že sporná domovní prohlídka byla založena na ustanoveních § 82 a násl. trestního řádu, jakož i na § 160 odst. 4 trestního řádu, která v situacích, jež nesnesou odkladu, umožňují provedení domovní prohlídky před zahájením trestního stíhání. Formální postup vyžadovaný těmito ustanoveními byl dodržen, jelikož domovní prohlídka byla povolena soudcem na návrh státního zástupce, který jednal na podnět policie. Ustanovení § 83 odst. 1 trestního řádu nevyžaduje, aby příkaz obsahoval výslovně důvod neodkladnosti provedení domovní prohlídky, pouze orgán provádějící prohlídku má dle § 160 odst. 1 in fine trestního řádu povinnost uvést důvody neodkladnosti úkonu v protokolu. Ústavní soud sjednotil svoji dosavadní rozkolísanou judikaturu až nálezem sp. zn. Pl. ÚS 47/13 (ze dne 7. května 2014), podle něhož v zásadě postačuje, pokud důvody neodkladnosti a neopakovatelnosti úkonu vyplynuly z okolností případu a ze spisového materiálu.
Soud připomněl, že mu nepřísluší in abstracto posuzovat relevantní právní úpravu a praxi, nýbrž přezkoumat, zda jsou její důsledky pro stěžovatele v rozporu s Úmluvou. V návaznosti na první ústavní stížnost stěžovatele Ústavní soud v březnu 2011 připustil, že příkaz k domovní prohlídce neobsahoval žádné odůvodnění neodkladnosti domovní prohlídky ani jméno stěžovatele a mohl být celkově vypracován pečlivěji, ale taková vada nedosáhla ústavněprávní intenzity. Ústavní soud zdůraznil, že není třeba podrobně sepisovat důvody neodkladnosti úkonů, aby se nekomplikovala počáteční etapa vyšetřování nadměrným formalismem. V projednávané věci příslušné důvody vyplývaly ze skutkových okolností a ze spisového materiálu a byly uvedeny v návrhu státního zástupce i v protokolu o domovní prohlídce. Stejné důvody Ústavní soud zopakoval v nálezu ve věci stěžovatele z května 2014.
Soud dále uvedl, že výklad vnitrostátního práva náleží v prvé řadě vnitrostátním orgánům a jejich závěry může Soud zpochybnit pouze v případě, že svědčí o zjevné svévoli. Tak tomu však v projednávané věci nebylo. Soud ve své judikatuře připouští, že v situacích, které nesnesou odkladu, může být těžké opatřit příkaz k domovní prohlídce podrobným odůvodněním (mutatis mutandis, Ilja Stefanov proti Bulharsku, č. 65755/01, rozsudek ze dne 22. května 2008, § 41).
Soud proto s ohledem na výše uvedené konstatoval, že vady sporného příkazu nebyly natolik závažné, aby bylo možné příkaz považovat za nezákonný, a zásah tudíž byl v souladu se zákonem.
Soud dále shledal, že domovní prohlídka sledovala legitimní cíl, kterým bylo nalezení důkazů o trestné činnosti, a tudíž „předcházení zločinnosti“.
Pokud jde o nezbytnost zásahu v demokratické společnosti, Soud především zdůraznil, že příkaz k domovní prohlídce musí mít jisté minimální obsahové náležitosti a vnitrostátní právo musí poskytovat odpovídající a dostatečné záruky proti svévoli (Gutsanovi proti Bulharsku, č. 34529/10, rozsudek ze dne 15. října 2013, § 220).
Sporný příkaz vymezoval prostory, kterých se domovní prohlídka, jež proběhla před zahájením trestního stíhání stěžovatele, týkala. V příkazu byl také učiněn závěr o existenci důvodného podezření, že by se v daných prostorách mohly nacházet předměty významné pro trestní řízení. O kontextu domovní prohlídky byl stěžovatel, kterému byl příkaz doručen na počátku domovní prohlídky, informován v rámci jeho předchozího výslechu. Stěžovatel stejně jako nezúčastněná osoba byl prohlídce přítomen a byl vyhotoven seznam odňatých věcí. Stěžovatel tak mohl vykonat účinným způsobem kontrolu rozsahu provedení domovní prohlídky. Ohledně procesních záruk Soud konstatoval, že domovní prohlídka proběhla na základě příkazu vydaného soudcem. Po jejím provedení policie vyhotovila protokol. Ústavní soud, jehož závěry Soud nepovažoval za svévolné nebo nerozumné, provedl v březnu 2011 přezkum souladu domovní prohlídky s Úmluvou a stěžovateli nic nebránilo napadnout nezákonnost příkazu a samotné prohlídky. Soud proto rozhodl, že stěžovatel měl k dispozici dostatečné záruky proti svévoli a k porušení článku 8 Úmluvy nedošlo.
Full & Egal Universal Law Academy