© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 7. listopadu 2017 ve věci č. 24703/15 – Egill Einarsson proti Islandu
Senát druhé sekce Soudu rozhodl pěti hlasy proti dvěma, že zamítnutím žaloby proti panu X, který ve svém instagramovém příspěvku označil stěžovatele za „násilníka“, a to týden poté, co bylo pro nedostatek důkazů zastaveno trestní řízení proti stěžovateli obviněnému ze znásilnění, vnitrostátní soudy porušily stěžovatelovo právo na respektování soukromého života ve smyslu článku 8 Úmluvy.
I.Skutkové okolnosti
Stěžovatel je na Islandu veřejně známou osobou. Jeho názory ve společnosti vzbuzují pozornost a kontroverzi, zejména pro jeho postoj k ženám a jejich sexuální svobodě. V návaznosti na trestní oznámení dvou žen bylo proti stěžovateli zahájeno vyšetřování pro podezření ze spáchání trestného činu znásilnění a sexuálního obtěžování, nicméně obě řízení byla později zastavena pro nedostatek důkazů. Přesně týden po zastavení druhého vyšetřování byl v jednom islandském magazínu zveřejněn rozhovor se stěžovatelem o daných obviněních, který byl doplněn jeho fotografií. Toho samého dne pan X zveřejnil na svém otevřeném instagramovém účtu pozměněnou fotografii stěžovatele, již doplnil o popisek „Fuck you rapist bastard“ a která se následujícího dne dostala i do dalších medií. Stěžovatel následně neúspěšně zažaloval X pro pomluvu.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy
Stěžovatel namítal, že došlo k porušení jeho práva na respektování soukromého života ve smyslu článku 8 Úmluvy tím, že vnitrostátní soudy zamítly jeho žalobu proti X, který ho ve svém instagramovém příspěvku označil za „násilníka“, ačkoli mu spáchání trestného činu znásilnění nebylo prokázáno.
Soud připomněl, že v obdobných věcech je posuzováno, zda bylo vnitrostátními orgány při plnění jejich pozitivních závazků plynoucích z článku 8 Úmluvy dosaženo spravedlivé rovnováhy mezi stěžovatelovým právem na ochranu jeho soukromého života a právem oponující strany na svobodu projevu chráněnou článkem 10 Úmluvy. K tomu uvedl, že pokud vnitrostátní orgány posoudily rovnováhu mezi soupeřícími zájmy v souladu s kritérii vyplývajícími z judikatury Soudu, Soud jejich posouzení nahradí, jen pokud jsou k tomu dány vážné důvody (Bédat proti Švýcarsku, č. 56925/08, rozsudek velkého senátu ze dne 29. března 2016, § 54). Z relevantních kritérií pro vyvažování práva na respektování soukromého života a svobody projevu vyplývajících z jeho ustálené judikatury (např. Axel Springer AG proti Německu, č. 39954/08, rozsudek velkého senátu ze dne 7. února 2014; a Von Hannover proti Německu (č. 2), č. 40660/08 a 60641/08, rozsudek velkého senátu ze dne 7. února 2012) Soud v dané věci považoval za nutné posoudit míru známosti dotčené osoby, předmět příspěvku, předchozí chování dotčené osoby, zda příspěvek přispěl k debatě obecného zájmu, jakož i obsah, formu a dopad napadeného příspěvku.
Soud se nejprve ztotožnil s názorem vnitrostátních soudů, že stěžovatel je veřejnou osobou, a míra přijatelné kritiky tak v jeho případě musí být širší než u osob neznámých (např. Erla Hlynsdóttir proti Islandu, č. 43380/10, rozsudek ze dne 10. července 2012, § 64). I osoby veřejně známé však mají oprávněné očekávání ochrany a respektování svého soukromého života (Standard Verlags GmbH proti Rakousku (č. 2), č. 21277/05, rozsudek ze dne 4. června 2009, § 53). Soud zároveň souhlasil s názorem vnitrostátních soudů, že vzhledem ke stěžovatelově osobě a probíhající diskusi ohledně jeho nařčení ze sexuálního násilí bylo zveřejnění příspěvku součástí debaty v obecném zájmu.
Soud zdůraznil, že za účelem posouzení napadeného příspěvku je nutné určit, zda představuje skutkové tvrzení nebo hodnotový soud, jehož pravdivost z povahy věci není možné prokázat. I hodnotový soud však musí spočívat na skutkovém základě. Dané určení přitom spadá primárně do prostoru pro uvážení vnitrostátního soudů (Pedersen and Baadsgaard proti Dánsku, č. 49017/99, rozsudek velkého senátu ze dne 17. prosince 2004, § 74). Úlohou Soudu však je ověřit, zda jejich závěry z prostoru pro uvážení nevybočily (např. Brosa proti Německu, č. 5709/09, rozsudek ze dne 17. dubna 2014, § 43–50), a to při zvážení celkového kontextu věci (Sürek proti Turecku (č. 1), č. 26682/95, rozsudek velkého senátu ze dne 8. července 1999, § 62).
Soud v projednávané věci nesouhlasil se závěrem nejvyššího soudu, který předmětný instagramový příspěvek označil za hodnotový soud, když shledal, že X použitím pojmu „násilník“ v daném kontextu netvrdil, že stěžovatel spáchal trestný čin znásilnění, ale pouze vyjadřoval svůj nesouhlas s jeho chováním ve formě urážky, a to v rámci „bezohledné veřejné diskuse“, kterou stěžovatel sám vyvolal. Dle Soudu nejvyšší soud dostatečně nezohlednil ani objektivní a faktickou stránku pojmu „násilník“, jehož význam je ze znění trestního zákoníku zřejmý, ani chronologickou souvislost mezi zveřejněním daného instagramového příspěvku a zastavením vyšetřování stěžovatele nařčeného právě ze znásilnění. Popisek „Fuck you rapist bastard“ tak není možné považovat za hodnotový soud. I kdyby však mohl být brán za hodnotový soud, nejvyšší soud dostatečně neuvedl jeho skutkový základ, když toliko odkázal na stěžovatelovu účast ve veřejné diskusi, kterou sám podnítil. Soud zdůraznil, že na základě článku 8 Úmluvy ani veřejné osoby, jež svým chováním vyvolávají ostrou debatu, nemusí tolerovat veřejné obviňování ze spáchání násilného trestného činu, které bezpochyby z důvodu své závažnosti zasahuje do jejich práva na respektování soukromého života (A proti Norsku, č. 28070/06, rozsudek ze dne 9. dubna 2009, § 64), aniž by daná tvrzení měla skutkový základ.
S ohledem na výše uvedené Soud shledal, že vnitrostátní soudy nenastolily spravedlivou rovnováhu mezi stěžovatelovým právem na ochranu jeho soukromého života a právem X na svobodu projevu. Došlo proto k porušení článku 8 Úmluvy.
III.Oddělená stanoviska
Soudce Lemmens v nesouhlasném stanovisku nejprve podotkl, že samotné určení, zda má být předmětný příspěvek posouzen jako tvrzení skutečnosti nebo hodnotový soud, nepovažuje v dané věci za rozhodující. Zároveň uvedl, že vzhledem k subsidiární roli Soudu nespatřuje důvod pro nahrazení posouzení nejvyššího soudu, s jehož závěrem se zároveň ztotožnil.
Soudkyně Morou-Vikström v nesouhlasném stanovisku zdůraznila důležitost posouzení samotné stěžovatelovy osobnosti včetně jeho kontroverzních názorů, kterými se sám uvedl do pozice, že mohl být označován za násilníka ve smyslu hodnotového soudu.
Full & Egal Universal Law Academy