© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, www.justice.cz. [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
© Ministry of Justice of the Czech Republic, www.justice.cz. [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 17. července 2018 ve věci č. 31221/15 – Egill Einarsson proti Islandu (č. 2)
Senát druhé sekce Soudu dospěl k jednomyslnému závěru, že rozhodnutím vnitrostátních soudů, které prohlásily urážlivý výrok proti stěžovateli za bezpředmětný a nepravdivý, ale stěžovateli po zohlednění jeho vlastního vystupování ve veřejném prostoru nepřiznaly náhradu nemajetkové újmy ani nákladů řízení, nedošlo k porušení jeho práva na respektování soukromého života ve smyslu článku 8 Úmluvy.
I.Skutkové okolnosti
Stěžovatel je mediálně známou osobou, která vystupuje v televizi, filmech a publikuje na internetu. Nezřídka se přitom projevuje kontroverzním způsobem ve vztahu ke konkrétním osobám, často ženám; jeho narážky lze vnímat i jako zpochybňující jejich sexuální svobodu. V roce 2011 podaly na stěžovatele dvě ženy trestní oznámení pro tvrzené znásilnění. Navazující vyšetřování bylo státním zástupcem zastaveno pro nedostatek důkazů. Po skončení vyšetřování otiskl nejčtenější islandský deník rozhovor se stěžovatelem, ve kterém stěžovatel vyšetřování trestních oznámení komentoval, na titulní straně novin přitom byla umístěna jeho fotografie.
V reakci na otištění tohoto rozhovoru vznikla na Facebooku stránka, která jeho zveřejnění kritizovala. Jedna z uživatelek Facebooku zveřejnila příspěvek, ve kterém odsuzovala, že se na titulní straně deníku nacházel „pachatel znásilnění“. Stěžovatel se vůči nepravdivému označení ohradil a uživatelka svůj komentář odstranila.
Stěžovatel následně uživatelku zažaloval pro pomluvu a současně se domáhal jejího trestního postihu, zaplacení náhrady nemajetkové újmy a nákladů řízení. Soud dal stěžovateli zapravdu, že napadené tvrzení bylo urážlivé, a prohlásil jej za „bezpředmětné a postrádající pravdivý základ“. Další nároky stěžovatele včetně náhrady nemajetkové újmy a nákladů řízení nicméně zamítl. Rozsudek byl následně potvrzen nejvyšším soudem.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy
Stěžovatel namítal, že uvedeným postupem vnitrostátních soudů, které mu nepřiznaly náhradu nemajetkové újmy ani nákladů řízení, bylo porušeno jeho právo na respektování soukromého života ve smyslu článku 8 Úmluvy.
a)Obecné zásady
Soud připomněl, že právo na ochranu dobrého jména spadá do působnosti článku 8 (Pfeifer proti Rakousku, č. 12556/03, rozsudek ze dne 15. listopadu 2007, § 35) za předpokladu, že útok na osobní čest a dobré jméno dosáhl určitého stupně závažnosti a došlo k němu způsobem, který užívání práva na respektování soukromého života poškozuje (Axel Springer AG proti Německu, č. 39954/08, rozsudek velkého senátu ze dne 7. února 2012, § 54). Soud dále připomněl, že státům z článku 8 vyplývají pozitivní závazky, které mohou zahrnovat povinnost přijmout opatření k zajištění respektování soukromého života rovněž ve sféře vztahů mezi jednotlivci (Airey proti Irsku, č. 6289/73, rozsudek ze dne 9. října 1979, § 32). Od států přitom může být vyžadováno, aby za účelem zajištění svých pozitivních závazků na poli článku 8 ve vztahu k jedné osobě přistoupily k omezení práva na svobodu projevu chráněného článkem 10 Úmluvy jiné osoby; mezi právy chráněnými těmito články však musí nastolit spravedlivou rovnováhu (Bédat proti Švýcarsku, č. 56925/08, rozsudek velkého senátu ze dne 29. března 2016, § 74). Úmluva přitom státům ponechává prostor pro uvážení ve vztahu k prostředkům, které využijí (Petrie proti Itálii, č. 25322/12, rozsudek ze dne 18. května 2017, § 41). Pokud vnitrostátní orgány při poměřování práv chráněných články 8 a 10 Úmluvy postupují dle kritérií vyplývajících z judikatury Soudu, Soud jejich závěry koriguje pouze tehdy, existují-li pro to silné důvody (MGN Limited proti Spojenému království, č. 39401/04, rozsudek ze dne 18. ledna 2011, § 150 a 155).
Soud dále připomněl, že skutečnost, že oběti zásahu do osobnostních práv nebyla přiznána náhrada nemajetkové újmy, neznamená automaticky porušení jejích práv chráněných článkem 8 (Mertinas a Mertiniené proti Litvě, č. 43579/09, rozsudek ze dne 8. listopadu 2016, § 51). Státy mohou odškodnění za nemajetkovou újmu upravovat odlišně a určitá omezení v tomto směru nejsou v rozporu s článkem 8 Úmluvy (Mertinas a Mertiniené proti Litvě, cit. výše, § 51). Použitým postupem však nesmí být právo na ochranu soukromí zcela vyprázdněno (Biriuk proti Litvě, č. 23373/03, rozsudek ze dne 25. listopadu 2008, § 45). Ve věci náhrady nákladů řízení vyplývá z judikatury Soudu, že rozhodnutí o jejich přiznání nesmí být nerozumné a nepřiměřené (Frisk a Jensen proti Dánsku, č. 19657/12, rozsudek ze dne 5. prosince 2017, § 78).
b)Použití obecných zásad na projednávanou věc
V projednávané věci vnitrostátní soudy zohlednily zejména stěžovatelovo předchozí chování, jeho pověst, kterou si sám budoval, a obsah materiálů, které publikoval. Poukázaly přitom na provokativnost jeho názorů, jež mohly být vykládány jako podněcující k násilí na ženách. Dále si vnitrostátní soudy povšimly, že komentář, který stěžovatele očerňoval, byl uveřejněn na facebookové stránce mezi stovkami až tisíci dalších komentářů, a skutečnosti, že komentář byl na žádost stěžovatele okamžitě odstraněn. Vnitrostátní soudy proto shledaly, že samotné označení komentáře za bezpředmětný a postrádající pravdivý základ představovalo pro stěžovatele dostatečné spravedlivé zadostiučinění.
Soud podotkl, že státům je v otázkách náhrady nemajetkové újmy za zásah do práva na respektování soukromého života ponechán prostor pro uvážení a Soudu přísluší jen posoudit, zda vnitrostátní soudy vzaly dostatečně v úvahu konkrétní okolnosti případu, včetně povahy a závažnosti zásahu a chování stěžovatele. S ohledem na výše uvedené okolnosti případu, které vnitrostátní soudy dostatečně zohlednily, nelze mít podle Soudu za to, že by ochrana, kterou vnitrostátní soudy stěžovateli poskytly, byla v kontextu pozitivních závazků státu nedostatečná nebo že by nepřiznáním odškodnění došlo k porušení práva stěžovatele na ochranu dobrého jména. Pochybení vnitrostátních soudů neshledal ani v otázce nepřiznání náhrady nákladů řízení stěžovateli, neboť soudy nepostupovaly nepřiměřeně či neodůvodněně.
Soud proto rozhodl, že vnitrostátní orgány neporušily své pozitivní závazky vůči stěžovateli, neboť mu poskytly dostatečnou ochranu jeho práv chráněných článkem 8 Úmluvy. K porušení tohoto ustanovení proto nedošlo.
Full & Egal Universal Law Academy