© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozsudku ze dne 14. března 2013 ve věci č. 26118/10 – Eon proti Francii
Senát páté sekce Soudu rozhodl poměrem šesti hlasů proti jednomu, že v případě stěžovatele došlo k porušení práva na svobodu projevu (článek 10 Úmluvy), neboť uložení trestní sankce v souvislosti se sloganem „Casse toi pov´con“ („Zmizni, ty ubožáku“) namířeným proti prezidentovi, nelze považovat za opatření nezbytné v demokratické společnosti. Současně Soud uzavřel, že konstatování porušení je dostatečnou satisfakcí a nepřiznal žádnou náhradu nemajetkové újmy.
(i) Okolnosti případu
V srpnu 2008 držel stěžovatel při příležitosti návštěvy francouzského prezidenta ve městě Laval ceduli s nápisem „Casse toi pov´ con“ („Zmizni, ty ubožáku“). Jedná se o medializovanou frázi, kterou v únoru 2008 řekl samotný prezident na Mezinárodním zemědělském salonu farmáři, jenž mu odmítl podat ruku. Věta byla ve velké míře komentovaná v médiích, objevovala se na internetu a také jako pokřik při demonstracích. V listopadu 2008 byl stěžovatel rozsudkem soudu prvního stupně v Laval (Tribunal de Grande Instance) shledán vinným z přečinu urážky prezidenta a byl mu uložen finanční trest ve výši 30 eur, jehož výkon byl podmíněně odložen. Rozsudek byl potvrzen odvolacím soudem, který konstatoval, že stěžovatel vzhledem ke své politické angažovanosti a úmyslu nemohl jednat v dobré víře. Dovolání stěžovatele bylo shledáno nepřípustným.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 10 Úmluvy
Stěžovatel s odkazem na článek 10 Úmluvy namítal, že jeho odsouzením za urážku prezidenta došlo k porušení práva na svobodu projevu.
Soud připustil, že zásah do práva svobody projevu stěžovatele byl v souladu se zákonem a sledoval legitimní cíl. Klíčovou částí tak bylo posouzení nezbytnosti zásahu v demokratické společnosti. Soud sice uznal, že použitá věta v doslovném znění může být vnímána jako urážlivá, je ji však nutné posuzovat v celkovém kontextu daného případu a zaměřil se na posouzení rovnováhy mezi přijatým opatřením a svobodnou diskuzí o otázkách veřejného zájmu. Soud dospěl k závěru, že stěžovatelovo opakování věty původně vyřčené prezidentem nebylo míněno jako útok na soukromý život prezidenta nebo jeho čest, ani nebylo míněno jako osobní útok vůči jeho osobě. Soud se s odkazem na skutkové závěry odvolacího soudu přiklonil ke konstatování, že stěžovatelův protest měl politickou povahu. Soud připomněl, že čl. 10 odst. 2 Úmluvy nenechává mnoho prostoru pro omezování svobody projevu, který je součástí politické debaty nebo součástí diskuze ohledně otázek obecného zájmu. Míra přípustné kritiky zaměřené vůči politikům je tak mnohem širší než v případě jiného jednotlivce, neboť politici se nevyhnutně a vědomě vystavují neustálé kontrole novinářů a občanů a musí tak unést větší míru kritizování. Navíc pouhým zopakováním věty vyslovené samotným prezidentem a následně hojně medializované a komentované si stěžovatel zvolil satiristický způsob vyjádření své kritiky. Jelikož satira je formou vyjádření, které má ze své povahy provokovat a pobuřovat, je k posuzování jejího omezování nutné přistupovat s velkou opatrností. Soud se domnívá, že trestní sankce vůči jednání, k jakému došlo ze strany stěžovatele, by mohly mít odstrašující efekt na případné satiristické příspěvky týkající se společenských témat a záležitostí veřejného zájmu, které jsou podstatné pro fungování demokratické společnosti. Soud tedy konstatoval, že přijetí trestních sankcí vůči stěžovateli bylo s ohledem na sledovaný cíl nepřiměřené a nebylo v demokratické společnosti nezbytné.
(iii) Spravedlivé zadostiučinění
Soud shledal, že konstatování flagrantního porušení je dostatečným zadostiučiněním.
(iv) Oddělená stanoviska
Částečně nesouhlasné stanovisko k rozsudku zaujala soudkyně Power-Forde, která zpochybnila názor Soudu, že pouhé konstatování porušení je v tomto případě dostatečným spravedlivým zadostiučiněním. K jejímu názoru se svým prohlášením připojila i soudkyně Yudkivska.
Částečně nesouhlasné stanovisko zaujal dále soudce Pejchal, který nesouhlasil s konstatováním přijatelnosti stížnosti, neboť stěžovatel dle jeho názoru, vzhledem k nízké sankci, neutrpěl podstatnou újmu.
Full & Egal Universal Law Academy