© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozsudku ze dne 24. září 2013 ve věci č. 29343/10 – Epistatu proti Rumunsku
Senát třetí sekce Soudu jednomyslně rozhodl, že podmínky, za nichž byl stěžovatel nucen vykonat trest odnětí svobody (přeplněnost věznice), porušily článek 3 Úmluvy, za což stěžovateli přiznal 3 000 eur jako přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu. V části týkající se tvrzeného porušení článku 2 Protokolu č. 1 byla naopak stížnost stěžovatele jako zjevně neopodstatněná Soudem odmítnuta.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatel byl shledán vinným pokusem trestného činu vraždy a byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výši pět a půl roku. V okamžiku nástupu k výkonu trestu odnětí svobody byl stěžovatel studentem posledního ročníku středoškolského studia.
Stěžovatel tvrdil, že podmínky ve věznici byly tak špatné, že ve svém souhrnu dosáhly úrovně představující nelidské a ponižující zacházení zapovězené článkem 3 Úmluvy. Stěžovatel zejména tvrdil, že cely, do nichž byl během svého pobytu ve věznici umístěn, byly přeplněné. Stěžovatel byl umístěn v celách o rozměrech 12; 13,5; 27,26; 31,21; resp. 32,9 m2, které obýval s dalšími 8-9; 10-12; 20-23; 16-17; 14-17 spoluvězni (počty spoluvězňů jsou uvedeny v pořadí odpovídajícímu pořadí rozměrů cely). Stěžovatel dále tvrdil, že cely, v nichž byl nucen vykonat trest odnětí svobody, byly špinavé, hemžily se parazity (vši, štěnice, zákožka svrabová a krysy). Cely nebyly v zimě vytápěny a naopak v létě v nich bylo extrémní horko. Stěžovatel také namítal, že vězeňská strava byla nekvalitní a pitná voda byla zamořená bakteriemi, což zapříčinilo jeho onemocnění gastroentritidou.
V neposlední řadě stěžovatel uvedl, že během svého pobytu ve věznici mu vězeňskou správou nebylo umožněno ukončit poslední ročník střední školy, ačkoli o to opakovaně žádal a neměl ani přístup k žádným sportovním, kulturním a vzdělávacím aktivitám.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
a) K tvrzenému porušení článku 3 Úmluvy
Stěžovatel namítal, že výše uvedené podmínky výkonu trestu ve věznici Jilava byly nelidské a ponižující.
Soud nejprve odkázal na svou dřívější judikaturu, podle níž prostor připadající na jednoho vězně ve vězeňské cele je významným faktorem pro posouzení, zda lze podmínky ve věznici považovat jako „ponižující“ (Karalevičius proti Litvě, č. 53254/99, rozsudek ze dne 7. dubna 2005). Stěžovatel byl v průběhu svého pobytu ve věznici umístěn ve výše uvedených celách, přičemž jeho životní prostor v žádné z nich nepřevýšil minimální 4 m2 plochy doporučené Evropským výborem pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (CPT) pro cely obývané více vězni.
Soud závěrem shrnul, že podmínky ve věznici způsobily stěžovateli utrpení, které svou měrou převýšilo míru vždy a nevyhnutelně s trestem odnětí svobody spjatou a dosáhlo tak intenzity ponižujícího zacházení zakázaného článkem 3 Úmluvy. Soud již dále nepovažoval za nezbytné přezkoumávat zbývající námitky stěžovatele stran podmínek ve věznici.
b) K tvrzenému porušení článku 2 Protokolu č. 1
Stěžovatel dále namítal, že bylo zasaženo do jeho práva na vzdělání garantovaného článkem 2 Protokolu č. 1 tím, že byl nucen opustit střední školu před jejím ukončením, aby nastoupil do výkonu trestu odnětí svobody, a orgány vězeňské správy mu neumožnily dokončit středoškolské vzdělání ve věznici.
Soud shledal tuto námitku stěžovatele nepřijatelnou. Zopakoval, že fakt, že stěžovateli bylo zamezeno v pokračování ve středoškolském vzdělání během výkonu trestu odnětí svobody následujícímu po zákonném odsouzení pro trestný čin, nemůže být považováno za zbavení práva na vzdělání podle článku 2 Protokolu č. 1 (srov. např. Durmaz a ostatní proti Turecku, č. 46506/99 a další, rozhodnutí ze dne 4. září 2001). Soud dále uvedl, že během pobytu ve vězení byly žádosti stěžovatele o to, aby mohl dokončit studium střední školy, řádně přezkoumány a stěžovatel byl informován, že vězeňské zařízení nedisponuje dostatečnými prostředky, aby mohlo požadovaný kurz uspořádat. Soud v této souvislosti podotkl, že důvody odmítnutí spadaly do právního rámce upravujícího zajištění vzdělávacích kurzů ve věznicích.
Navíc, stěžovateli bylo v průběhu pobytu ve věznici umožněno účastnit se na řadě sportovních, uměleckých, náboženských a literárních soutěží, stejně jako na několika školících a vzdělávacích programech. Kromě toho vše nasvědčuje tomu, že jakmile byla vězeňská služba schopna uspořádat kurzy a školení odpovídající stěžovatelovým žádostem a specializaci, bylo mu umožněno se jich účastnit.
Ve světle těchto skutečností Soud neshledal, že by Rumunsko porušilo povinnosti plynoucí z článku 2 Protokolu č. 1, a proto v této části stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Full & Egal Universal Law Academy