© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, . [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 15. prosince 2015 ve věci č. 78117/13 – Fábián proti Maďarsku
Senát čtvrté sekce Soudu jednomyslně rozhodl, že pozastavením výplaty starobního důchodu stěžovateli z důvodu jeho zaměstnání na specifické pozici ve veřejné sféře, které bylo přijato jako jedno z úsporných opatření státu za účelem snížení veřejného dluhu a dodržení maximálního přípustného schodku veřejných financí, došlo k porušení zákazu diskriminace (článek 14 Úmluvy) ve spojení s právem na ochranu majetku (článek 1 Protokolu č. 1).
Věc byla na žádost vlády dne 2. května 2016 postoupena velkému senátu Soudu.
I.Skutkové okolnosti
Stěžovatel se stal v červenci 2012 zaměstnancem radnice jednoho z městských obvodů Budapešti. Tou dobou již pobíral starobní důchod. Na základě novely důchodového zákona účinné od počátku roku 2013 mu nicméně byla od července 2013 výplata starobního důchodu pozastavena. Podle uvedené novely totiž mělo být pozastaveno vyplácení starobního důchodu některým kategoriím zaměstnanců ve veřejné správě, kteří již měli nárok na starobní důchod, a to po celou dobu jejich zaměstnání; na zaměstnance v soukromé sféře se přitom uvedené pravidlo nevztahovalo. Odvolání stěžovatele proti předmětnému rozhodnutí k příslušnému odvolacímu orgánu nebylo úspěšné.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 1 Protokolu č. 1 ve spojení s článkem 14 Úmluvy
Stěžovatel namítal, že předmětné opatření představovalo neodůvodněný a diskriminační zásah do jeho majetkových práv, jelikož nebylo způsobilé dosáhnout deklarovaného cíle snížení veřejného dluhu a zabránění řízení pro překročení povoleného schodku veřejných financí ze strany Evropské unie, přičemž navíc neodůvodněně rozlišovalo jednak mezi poživateli starobního důchodu zaměstnanými v soukromé a veřejné sféře, jednak mezi různými kategoriemi zaměstnanců ve veřejné sféře.
Soud nejprve uvedl, že právo na výplatu starobního důchodu jako peněžní nárok požívá ochrany článku 1 Protokolu č. 1. Zaměstnání ve veřejné sféře, po dobu jehož trvání byla stěžovateli odmítnuta výplata důchodu, lze potom považovat za „jiné postavení“ ve smyslu článku 14 Úmluvy (mutatis mutandis, Carson a ostatní proti Spojenému království, č. 42184/05, rozsudek velkého senátu ze dne 16. března 2010, § 70; Gaygusuz proti Rakousku, č. 17371/90, rozsudek ze dne 16. září 1996, § 41). Obě stěžovatelem namítaná ustanovení tedy jsou dle Soudu na projednávanou věc použitelná.
V souladu se svou ustálenou judikaturou Soud zdůraznil, že rozdílné zacházení je diskriminací ve smyslu článku 14 Úmluvy, pokud nemá objektivní a rozumné odůvodnění, tj. když nesleduje legitimní cíl nebo pokud použité prostředky nejsou přiměřené cíli, kterého má být dosaženo.
Soud připustil, že i pokud by předmětné zákonné opatření dopadalo pouze na omezený rozsah adresátů, bylo způsobilé v určité míře snížit veřejné výdaje. Cíl, který sledovalo, lze tedy dle Soudu považovat za legitimní.
Vláda nicméně nepředložila žádné zdůvodnění, proč je opatření zaměřeno pouze na některé kategorie veřejných zaměstnanců, a proč se tedy vzhledem k deklarovanému úsilí snížit zbytečné veřejné výdaje nevztahuje na všechny zaměstnance veřejné sféry pobírající starobní důchod. Za neodůvodněné Soud shledal rovněž rozlišování mezi zaměstnanci ve veřejné a soukromé sféře. Jestliže totiž hlavním důvodem přijetí předmětného opatření byla skutečnost, že u zaměstnanců pobírajících plat představuje vyplácení důchodu zbytečný veřejný výdaj, mělo se dané opatření vztahovat rovněž na zaměstnance v soukromé sféře, kteří byli v daném ohledu v obdobné situaci.
Podle Soudu tedy nebylo rozlišování mezi osobami pobírajícími starobní důchod zaměstnanými v soukromé a veřejné sféře na jedné straně a mezi jednotlivými kategoriemi osob zaměstnaných ve veřejné sféře na straně druhé založeno na objektivním a rozumném odůvodnění, a to ani s přihlédnutím k prostoru pro uvážení, kterým státy v daném ohledu disponují. Došlo proto k porušení článku 14 Úmluvy ve spojení s článkem 1 Protokolu č. 1.
Full & Egal Universal Law Academy