© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 23. dubna 2015 ve věci č. 26690/11 – François proti Francii
Senát páté sekce Soudu jednomyslně rozhodl, že zatčení stěžovatele a jeho umístění do cely zahrnující i úplnou prohlídku osoby poté, co se stěžovatel při výkonu své advokátní činnosti na policejní stanici, kde poskytoval právní pomoc svému klientovi, dostal do potyčky s policisty přítomnými na stanici, nebylo ani nezbytné, ani přiměřené, a proto došlo k porušení čl. 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy. Soud stěžovateli přiznal náhradu nemajetkové újmy ve výši 15 000 eur.
I.Skutkové okolnosti
O silvestrovské noci byl stěžovatel přivolán na policejní stanici, aby jako advokát poskytl právní pomoc nezletilému, který zde byl zadržen v policejní cele. Mladík byl poraněn na tváři a tvrdil, že se stal obětí policejního násilí. Stěžovatel po setkání s ním sepsal poznámky z rozhovoru a požádal, aby byly zařazeny do spisu. Zároveň požádal, aby byl mladík vyšetřen lékařem. Policisté odmítli nechat mladíka vyšetřit s odkazem na to, že je mu již 16 let a sám o lékaře nepožádal. Dále se mezi stěžovatelem a policisty rozvinula kontroverze i ohledně zařazení poznámek do spisu. Výsledkem bylo, že jedna z přítomných policistek, která se považovala za oběť urážek a napadení stěžovatelem, rozhodla o jeho zatčení a umístění do cely. Zároveň rozhodla o tom, že stěžovatel musí podstoupit úplnou prohlídku osoby a zkoušku na přítomnost alkoholu. Stěžovatel strávil v cele 13 hodin, než byl z rozhodnutí státního zástupce propuštěn na svobodu.
Věcí se následně zabývaly orgány činné v trestním řízení. Ve vztahu ke stěžovateli byla věc ohledně tvrzené urážky a neuposlechnutí výzev policistů odložena. Ve vtahu k policistce, která rozhodla o zatčení stěžovatele, bylo vyšetřování vyšetřujícími soudy zastaveno. Soudy shledaly, že výpovědi policistů popisující agresivní chování stěžovatele jsou vzájemně souladné a v čase neměnné. Oproti tomu z výpovědí stěžovatele je patrná jeho snaha policisty očernit, přičemž svá tvrzení nepodložil žádnými důkazy. Ačkoli dotčená policistka rozhodla o umístění do cely ve věci, která se jí bezprostředně týkala, požádala následně o výslech stěžovatele vyšetřovatele z jiného policejního oddělení a o svém postupu vyrozuměla své nadřízené. Dle soudů bylo s ohledem na rozčilení stěžovatele a okolnost, že se jednalo o silvestrovskou noc, odůvodněné i provedení úplné prohlídky osoby a zkoušky na přítomnost alkoholu.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení čl. 5 odst. 1 Úmluvy
Stěžovatel namítal, že jeho zbavení svobody nesledovalo žádný legitimní cíl, nebylo nezbytné ani přiměřené a také způsob jeho provedení ukazuje na jeho svévolný charakter.
Soud úvodem připomněl, že zákonnost zbavení svobody z pohledu vnitrostátního práva je zásadní, nikoli však rozhodující. Článek 5 odst. 1 Úmluvy totiž navíc vyžaduje, aby zbavení svobody bylo v souladu s účelem tohoto článku, tedy s ochranou jednotlivce proti svévoli. Pojem „svévole“ je přitom širší než pouhá nezákonnost ve smyslu vnitrostátního práva. Zbavení svobody tak může být z pohledu vnitrostátního práva zákonné, avšak zároveň svévolné a v rozporu s Úmluvou (Mooren proti Německu, č. 11364/03, rozsudek velkého senátu ze dne 9. července 2009). Důvody zbavení svobody musí být slučitelné s účelem čl. 5 odst. 1 Úmluvy. Tak tomu není, pakliže rozhodnutí o zbavení svobody, jde-li o zbavení svobody obdobné tomu v projednávané věci, nemá za cíl přiznat stěžovateli záruky zakotvené v čl. 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy (Tymoshenko proti Ukrajině, č. 49872/11, rozsudek ze dne 30. dubna 2013) nebo není s ohledem na okolnosti případu nezbytné (Lutsenko proti Ukrajině, č. 6492/11, rozsudek ze dne 3. července 2012).
V projednávané věci bylo dle Soudu s ohledem na výše uvedené zásady nutné posoudit, zda bylo stěžovatelovo zbavení svobody za okolností případu nezbytné, přiměřené a zda jeho účelem bylo předvedení stěžovatele před soud.
Klíčové byly podle Soudu dva aspekty. Zaprvé, stěžovatel se nacházel na policejní stanici proto, že zde poskytoval právní pomoc nezletilému, který tvrdil, že byl obětí policejního násilí. Rozepře s policisty tedy pramenila z jednání stěžovatele v rámci jeho profesní činnosti.
Zadruhé, o zbavení svobody, provedení prohlídky, během níž byl stěžovatel nucen se svléknout do naha, předklonit se a zakašlat, a zkoušky na přítomnost alkoholu rozhodla policistka, která byla do věci bezprostředně zapojena a považovala se za oběť stěžovatelova jednání. Vnitrostátní právo navíc v obdobných případech předvídalo toliko osobní prohlídku pohmatem, nikoli úplnou prohlídku. I provedení zkoušky na přítomnost alkoholu dle Soudu vyvolává pochybnosti, jelikož nic objektivně nenasvědčovalo tomu, že by stěžovatel pod vlivem alkoholu spáchal trestný čin. Podle názoru Soudu tedy za okolností projednávané věci zatčení stěžovatele, jeho umístění do cely a podrobení dalším výše uvedeným opatřením překročilo požadavky zajištění bezpečnosti a naopak odhalilo úmysly, které jsou účelu umístění do cely cizí.
Soud proto uzavřel, že zbavení svobody stěžovatele nebylo ani odůvodněné, ani přiměřené, ani v souladu s účelem čl. 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy. Došlo tak k porušení tohoto ustanovení.
Full & Egal Universal Law Academy