© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 19. října 2017 ve věci č. 71233/13 – Fuchsmann proti Německu
Senát páté sekce Soudu jednomyslně rozhodl, že tím, že vnitrostátní soudy nenařídily stažení článku o napojení stěžovatele na ruský organizovaný zločin z internetové verze deníku The New York Times, nedošlo k porušení článku 8 Úmluvy.
I.Skutkové okolnosti
Stěžovatel byl německý občan, podnikající v oblasti médií v mezinárodním měřítku, viceprezident Světového židovského kongresu a prezident Ukrajinské židovské konfederace, který byl v roce 2010 oceněn tehdejším starostou New Yorku za snahy o zlepšení americko-ruských vztahů. Deník The New York Times v červnu 2001 otiskl článek, který byl založen na zprávě Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI) a pojednával o vyšetřování korupce namířeném proti R. L. V článku bylo uvedeno i jméno stěžovatele a informace o jeho údajném napojení na ruský organizovaný zločin, podezření ze zpronevěry a pašování zlata. Článek byl posléze uveřejněn i na internetových stránkách deníku, kde je stále volně přístupný.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy
Stěžovatel namítal, že vnitrostátní soudy neposkytly ochranu jeho dobré pověsti před článkem, který obsahoval hrubě pomlouvačná tvrzení, čímž zasahoval do jeho práva na respektování soukromého života chráněného článkem 8 Úmluvy.
a)Obecné zásady
Soud předně připomněl, že k použitelnosti článku 8 je třeba, aby zásah do osobní cti a dobré pověsti dotčené osoby dosáhl určitého minimálního prahu závažnosti, jako je tomu v projednávané věci, kde byl stěžovatel obviněn z pašování zlata, zpronevěry a napojení na organizovaný zločin.
Soud dále podotkl, že předmětem stížnosti není jednání státu, ale otázka poskytnutí dostatečné ochrany soukromého života stěžovatele ze strany vnitrostátních soudů před zásahem třetí osoby. Stížnost je proto namístě posoudit pod úhlem pozitivních závazků státu. Konkrétně je třeba zkoumat, zda byla nastolena spravedlivá rovnováha mezi stěžovatelovým právem na respektování soukromého života dle článku 8 Úmluvy a svobodou projevu sdělovacích prostředků dle článku 10 Úmluvy. V této souvislosti Soud odkázal na obecné zásady vztahující se ke střetu dotčených článků, které byly založeny dřívější judikaturou (Couderc a Hachette Filipacchi Associés proti Francii, č. 40454/07, rozsudek velkého senátu ze dne 10. listopadu 2015, § 83–92; Axel Springer AG proti Německu, č. 39954/08, rozsudek velkého senátu ze dne 7. února 2012, § 78–88; Von Hannover proti Německu (č. 2), č. 40660/08 a 60641/08, rozsudek velkého senátu ze dne 7. února 2012, § 95–107).
Soud také uvedl, že pokud vnitrostátní soudy provedly vyvažování vzájemně soupeřících zájmů na poli článků 8 a 10 Úmluvy v souladu s judikaturou Soudu, bude jejich závěry přehodnocovat pouze z velmi závažných důvodů (MGN Limited proti Spojenému království, č. 39401/04, rozsudek ze dne 18. ledna 2011, § 150 a 155).
Při vyvažování práva na svobodu projevu a práva na respektování soukromého života je dle Soudu třeba posoudit následující otázky: (i) zda zveřejnění článku přispělo k debatě ve veřejném zájmu; (ii) o jak známou osobu se jedná, (iii) co bylo předmětem zprávy; (iv) způsob získání informací a jejich věrohodnost; (v) jaké bylo předchozí jednání dotčené osoby; (vi) obsah, forma a následky zveřejnění (Couderc a Hatchette Filipacchi Associés proti Francii, cit. výše, § 93; Axel Springer AG proti Německu, cit. výše, § 90–95).
b)Použití těchto zásad na okolnosti projednávané věci
Soud v minulosti uznal, že informace týkající se politických záležitostí nebo trestné činnosti jsou způsobilé přispět k veřejné diskusi. Proto souhlasil se závěry vnitrostátních soudů, že zde byl veřejný zájem na informování veřejnosti o podezření vůči německému podnikateli z pašování zlata, zpronevěry a účasti na organizovaném zločinu, včetně veřejného zájmu na uveřejnění stěžovatelova jména. Nadto Soud souhlasil i se stanoviskem vnitrostátních soudů, že zde byl rovněž veřejný zájem na uveřejnění článku v archivu dostupném na internetových stránkách deníku, neboť veřejnost má nejen právo být informována o aktuálním dění, ale má mít také možnost dohledat minulé důležité události (Times Newspaper Ltd proti Spojenému království, č. 3002/03 a 23676/03, rozsudek ze dne 10. března 2009, § 45).
U druhého kritéria platí, že zatímco soukromé osoby se mohou domáhat zvláštní ochrany svého soukromého života, osoby veřejně známé – typicky politicky angažované – požívají snížené ochrany svého soukromí (Petrenco proti Moldavsku, č. 20928/05, rozsudek ze dne 30. března 2010, § 55). Vnitrostátní soudy uvedly, že ačkoli se zpráva FBI týkala především korupce přední politické osobnosti, byl zde i zájem veřejnosti na informacích o stěžovateli jakožto osobě podnikající v oblasti médií s přeshraniční působností. Soud se s tímto závěrem vnitrostátních soudů ztotožnil, neboť ve své judikatuře již dříve vyslovil názor, že ředitele jedné z nejvýznamnějších společností ve státě lze s ohledem na jeho postavení považovat za osobu veřejně činnou [Verlagsgruppe News GmbH proti Rakousku (č. 2), č. 10520/02, rozsudek ze dne 14. prosince 2006, § 36].
V dalším kroku Soud vyzdvihl, že článek 10 Úmluvy tisku nezaručuje ničím neomezené právo na svobodu projevu, a to ani v případech, kdy informuje o záležitostech veřejného zájmu. Novináři musí při využívání svobody projevu dodržovat pravidla odpovědné žurnalistiky, zejména jednat v „dobré víře“ a poskytovat přesné a věrohodné informace v souladu s pravidly novinářské etiky (Fressoz a Roire proti Francii, č. 29183/95, rozsudek velkého senátu ze dne 21. ledna 1999, § 54; Pedersen a Baadsgaard proti Dánsku, č. 49017/99, rozsudek velkého senátu ze dne 17. prosince 2004, § 78). Vzhledem k tomu, že novináři v tomto případě vycházeli z věrohodných zdrojů (zprávy FBI potvrzené zprávami jiných institucí, jakož i z vlastní výpovědi stěžovatele), přičemž kontaktovali stěžovatele ještě před uveřejněním článku, podle Soudu své novinářské povinnosti dodrželi.
Vzhledem k tomu, že Soud neměl k dispozici žádné informace o tom, zda stěžovatel svým předchozím jednáním aktivně usiloval o to, aby se stal předmětem zájmu novinářů, konstatoval, že předchozí chování stěžovatele nemělo na jeho posouzení vliv.
Soud se konečně zabýval i způsobem, jakým byly informace zveřejněny, obsahem článku a mírou, v níž byl šířen a veřejnosti zpřístupněn. Soud přisvědčil vnitrostátním soudům, že článek neobsahoval sporná tvrzení ani narážky, nýbrž uváděl dostatečně jasně, že líčí pouze závěry vyšetřování FBI a dalších orgánů. Nadto se zabýval toliko stěžovatelovým profesním životem a neodhaloval žádné intimní podrobnosti z jeho soukromí. Dohledatelný byl navíc pouze cíleným vyhledáváním s využitím internetových prohlížečů. Následky jeho uveřejnění tak byly omezeného rozsahu. Pokud stěžovatel tvrdil, že článek byl dohledatelný skrz pouhé zadání jeho jména do vyhledávače, nedoložil, že by vynaložil jakékoli úsilí, aby bylo spojení mezi jeho jménem a předmětným článkem ze strany provozovatele daného internetového vyhledávače zablokováno.
Soud proto dospěl k závěru, že vnitrostátní odvolací soud při svém rozhodování náležitě pracoval s relevantní judikaturou Soudu. Podařilo se mu nadto obezřetně vyvážit svobodu projevu na straně jedné a právo stěžovatele na respektování jeho soukromého života na straně druhé. S ohledem na prostor pro uvážení, který v dané situaci vnitrostátním orgánům přísluší, Soud znovu připomněl, že by musely být dány mimořádně pádné důvody, aby nahrazoval jejich závěry. Ty v projednávané věci chyběly, a proto k porušení článku 8 Úmluvy nedošlo.
Full & Egal Universal Law Academy