© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 24. března 2015 ve věci č. 11620/07 – Gallardo Sanchez proti Itálii
Senát čtvrté sekce Soudu jednomyslně shledal porušení čl. 5 odst. 1 písm. f) Úmluvy, ke kterému došlo nepřiměřenou délkou extradiční vazby.
I.Skutkové okolnosti
Řecko v dubnu 2005 obvinilo stěžovatele, občana Venezuely, ze žhářství, načež byl Itálií umístněn do extradiční vazby, jež trvala rok a půl. Do Řecka byl vydán v říjnu 2006.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení čl. 5 odst. 1 písm. f) Úmluvy
Stěžovatel namítal délku extradiční vazby, v níž byl držen.
Soud se nejprve shledal, že stěžovatelova vazba byla v souladu s vnitrostátním právem.
V dalším se tedy Soud zabýval tím, zda nebyla daná vazba svévolná. Zde Soud připomněl, že dodržení lhůt dle vnitrostátního práva neznamená automaticky splnění podmínek ve smyslu čl. 5 odst. 1 písm. f) Úmluvy (Auad proti Bulharsku, č. 46390/10, rozsudek ze dne 11. října 2011, § 131). Je důležité, aby vnitrostátní orgány postupovaly s náležitou pečlivostí, nebyly nečinné a délka omezení svobody se tak zbytečně neprodlužovala (Tabesh proti Řecku, č. 8256/07, rozsudek ze dne 26. listopadu 2009, § 56).
Soud dále upozornil na rozdíl mezi extradicí za účelem výkonu trestu a extradicí za účelem trestního stíhání (případ stěžovatele). Zatímco v prvním případě je vydávaná osoba již odsouzená, v druhém je na ni nutno hledět jako na nevinnou v souladu se zásadou presumpce neviny a neomezovat její právo na obhajobu tím, že bude nepřiměřeně dlouho ve vazbě. Z tohoto důvodu jsou příslušné orgány během extradiční vazby pro účely trestního stíhání povinny postupovat se zvýšenou pečlivostí.
V projednávané věci přitom dle Soudu došlo k několika závažným prodlevám. Zaprvé, odvolací soud nařídil první jednání šest měsíců poté, co obdržel žádost o vydání stěžovatele a osm měsíců poté, co byl stěžovatel umístěn do extradiční vazby. Soud navíc poznamenal, že případ stěžovatele nebyl nijak výjimečně složitý. Zadruhé, Soud vyjádřil svůj údiv nad skutečností, že dovolacímu soudu trvalo přes čtyři měsíce, než své soudní kanceláři předal písemné vyhotovení jednostránkového rozhodnutí ve věci stěžovatele. A konečně zatřetí, k námitce vlády, dle níž stěžovatel mohl průběh řízení urychlit tím, že by se nestavěl proti svému vydání, Soud uvedl, že ani takové počínání nezbavuje stát veškeré odpovědnosti za neodůvodněné průtahy v daném soudním řízení.
Soud na základě všech těchto důvodů uzavřel, že došlo k porušení čl. 5 odst. 1 písm. f) Úmluvy.
Full & Egal Universal Law Academy