© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 17. ledna 2017 ve věci č. 76512/11 – Gengoux proti Belgii
Senát druhé sekce Soudu dospěl jednomyslně k závěru, že nepropuštění stěžovatelova otce, který trpěl rakovinou, z vazby neporušilo články 2 a 3 Úmluvy, jelikož mu ve věznici byla poskytována adekvátní léčba a nebyla prokázána příčinná souvislost mezi uvězněním a úmrtím.
I.Skutkové okolnosti
Stěžovatel je jediným synem pana Yves Gengoux, který zemřel dne 16. května 2011. Dne 1. října 2010 byl Yves Gengoux hospitalizován z důvodu problémů s dýcháním a byla mu diagnostikována rakovina a naordinována léčba chemoterapií. Dne 10. prosince 2010 byl obviněn ze zastřelení muže v baru pod vlivem alkoholu, následně vyšetřován pro nezákonné držení zbraně a umístěn do vazební věznice. Vedoucí nemocničního oddělení vězení byl informován o zdravotních problémech stěžovatelova otce a zařídil léčbu chemoterapií. Čtvrtý cyklus chemoterapie měl začít dne 30. prosince 2010, ovšem z důvodu stávky personálu nemohl být zajištěn převoz stěžovatelova otce do nemocnice, pročež byla chemoterapie oproti původnímu plánu odložena o jeden týden.
Na základě zprávy lékaře, kterého si vybral otec stěžovatele, ze dne 9. května 2011 o drastickém zhoršení stavu pacienta, byl stěžovatelův otec okamžitě převezen do nemocnice. O sedm dní později v nemocnici zemřel.
Pokračování vazby stěžovatelova otce bylo v mezidobí několikrát posuzováno soudy. Ty námitky neslučitelnosti zdravotního stavu otce stěžovatele s pobytem ve vazební věznici vždy odmítly.
II.Odůvodnění rozhodnutí SouduK tvrzenému porušení článku 2 Úmluvy
Stěžovatel namítal, že vězeňské orgány nezajistily otci dostatečnou lékařskou péči, jež by odpovídala jeho zdravotnímu stavu, čímž jej vystavily skutečnému ohrožení života.
Soud konstatoval, že v březnu 2011 lékař stěžovatelova otce vyjádřil názor, že pokračování vazby zhoršovalo vyhlídky jak na vyléčení samo, tak na délku jeho života a vývoj nemoci. Soud však neshledal žádné důkazy, jež by umožňovaly zpochybnit jednání vězeňských orgánů a domnívat se, že stěžovatelovu otci byla ve vězení upřena náležitá lékařská péče, jež si jeho zdravotní stav žádal. Nepříznivá prognóza byla založena na metastázi, jež existovala ještě před nařízením vazby; kromě toho byl každý předepsaný cyklus chemoterapie proveden. Soud proto neshledal příčinnou souvislost mezi uvězněním stěžovatelova otce a jeho úmrtím. K porušení článku 2 Úmluvy tedy nedošlo.K tvrzenému porušení článku 3 Úmluvy
Stěžovatel dále namítal, že přetrvávající věznění jeho otce představovalo nelidské a ponižující zacházení.
Soud nejprve připomněl, že stěžovatel nenamítal způsob otcova věznění jako takový. Nepopíral, že otcův praktický lékař a vězeňská zdravotnická služba spolu komunikovali, či že otec mimo prohlídek ve věznici a návštěv nemocnice na chemoterapii pravidelně navštěvoval i svého praktického lékaře.
Soud dále zdůraznil, že stěžovatel netvrdil, že by odložení termínu chemoterapie z prosince 2010 o jeden týden mělo nějaký zvláštní dopad na zdravotní stav jeho otce. Medikace byla poskytována 24 hodin denně, včetně víkendů, a léky na srdce, předepsané v prosinci 2010 nebyly podány ze zdravotních důvodů. Ostatní předepsané léky byly však podány pouze částečně. Soud nicméně shledal, že nepodání těchto léků nepodlomilo pozitivní dopad chemoterapií provedených v období od prosince 2010 do ledna 2011, a že nebyla hlášena žádná infekce vznikající z pacientovy imunosuprese, jež souvisí s chemoterapií. Soud dospěl k závěru, že vězeňské orgány si počínaly řádně, neboť učinily vše, co po nich bylo lze rozumně očekávat; jakmile se stav stěžovatelova otce prudce zhoršil, kontaktovaly praktického lékaře a přepravily jej do lépe vybaveného nemocničního zařízení.
Soud považoval za podstatné, že stěžovatelův otec nezemřel z důvodů infekce či selhání imunity, nýbrž výsledkem metastáze rakoviny, která existovala již před jeho uvězněním. Měl dále za prokázané, že vnitrostátní soudy dostatečně prověřily námitky stěžovatelova otce a vhodnost pokračování vazby navzdory jeho zdravotnímu stavu a vývoji jeho onemocnění. Vnitrostátní soudy dospěly k závěru, že z důvodu nebezpečí, jež stěžovatelův otec představoval, a z důvodu rizika opakování trestné činnosti nemohlo být přikročeno k žádnému jinému opatření. Soud také konstatoval, že žádná lékařská zpráva nezmiňovala zdravotní kontraindikace, které by zcela vyloučily pokračování vazby.
Jakmile lékař stěžovatelova otce v květnu 2011 naznal, že by bylo vzhledem k drastickému zhoršení jeho zdravotního stavu „lékařsky nepřijatelné“ ponechat jej ve vězení, byl pacient převezen do nemocnice ještě téhož dne.
Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že projednávaná věc nepředstavovala situaci, v níž by řádný výkon trestního soudnictví vyžadoval přijetí opatření jiných, než těch, jež přijata byla a přetrvávající věznění stěžovatelova otce nebylo nelidským či ponižujícím zacházením. K porušení článku 3 Úmluvy proto nedošlo.
Full & Egal Universal Law Academy