© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozsudku ze dne 27. listopadu 2012 ve věci č. 43947/10 – Golubović proti Chorvatsku
Senát první sekce Soudu jednomyslně rozhodl, že bylo porušeno právo stěžovatele na nestranné soudní rozhodování ve smyslu článku 6 odst. 1 Úmluvy a přiznal mu náhradu nemajetkové újmy ve výši 3 000 eur.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatel byl profesorem na filozofické fakultě v Záhřebu. V roce 1994 děkan fakulty pozastavil výkon jeho funkce na dobu šesti měsíců za současného pobírání minimální mzdy s tím, že jeho pracovní místo je nadbytečné. V roce 1995 byl jeho pracovní poměr na fakultě ukončen. Stěžovatel zahájil dvě občanskoprávní řízení proti uvedeným rozhodnutím; jedno řízení se týkalo rozhodnutí děkana fakulty o pozastavení výkonu jeho funkce na fakultě, druhé pak samotného ukončení jeho pracovního poměru. Obě řízení skončila pro stěžovatele neúspěchem.
Stěžovatel poukazoval na porušení zásady nestrannosti v řízení dle článku 6 odst. 1 Úmluvy s ohledem na skutečnost, že o jeho odvolání proti jednomu z rozsudků soudu prvního stupně rozhodoval soudce, který se podílel na rozhodování v druhém občanskoprávním řízení.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 6 odst. 1 Úmluvy z hlediska nestrannosti vnitrostátních soudů
Soud konstatoval, že dotyčný soudce, který byl členem senátu soudu rozhodujícího o žalobě stěžovatele, jež se týkala ukončení pracovního poměru stěžovatele, byl rovněž členem odvolacího senátu soudu rozhodujícího v souvisejícím řízení týkajícím se pozastavení výkonu funkce stěžovatele na fakultě. Tento soudce tudíž nejprve zamítl žalobu stěžovatele v jednom občanskoprávním řízení, přičemž následně v řízení, které po faktické i právní stránce souviselo s úvodním občanskoprávním řízením, rozhodoval jako člen odvolacího senátu soudu v řízení o odvolání stěžovatele proti pro stěžovatele nepříznivém rozsudku soudu prvního stupně.
Soud dospěl k závěru, že skutečnost, že soudce nepřijímal rozhodnutí, které bylo napadeno odvoláním stěžovatele, není rozhodující za situace, kdy soudce si již učinil názor na podstatu věci v rámci rozhodování o žalobě v druhém z občanskoprávních řízení.
Soudce se navíc nepokusil nechat se přiřadit k jinému senátu. Stejně tak neinformoval předsedu příslušného soudu o své předchozí účasti v řízení, jež úzce souviselo s dotčeným řízením, ačkoli vnitrostátní úprava takovou možnost dávala.
Došlo tudíž k porušení článku 6 odst. 1 Úmluvy.
Full & Egal Universal Law Academy