© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, . [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 21. července 2015 ve věci č. 2361/13 – G. S. proti Gruzii
Senát čtvrté sekce Soudu dospěl jednomyslně k závěru, že v řízení o navrácení dítěte podle Haagské úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí nebyla dostatečně odůvodněna výjimka z povinnosti navrátit dítě do místa jeho obvyklého bydliště a současně nebyl řádně posouzen nejlepší zájem dítěte. Nadto návratové řízení neproběhlo urychleně. Došlo tak k porušení článku 8 Úmluvy.
I.Skutkové okolnosti
V roce 2004 se stěžovatelce ukrajinské státní příslušnosti narodilo dítě. Otcem byl gruzínsko-ukrajinský státní příslušník, který se v roce 2005 odstěhoval do Ruska. Dítě žilo nadále s matkou na Ukrajině. V roce 2006 se partnerům narodilo další dítě, které v roce 2010 zahynulo po pádu z okna, čemuž bylo starší dítě přítomno. Následné trestní řízení bylo uzavřeno s tím, že se jednalo o tragickou nehodu.
V červenci 2010 dítě se souhlasem stěžovatelky odcestovalo za otcem na první návštěvu do Gruzie. Dle vyjádření stěžovatelky bylo dohodnuto, že se na Ukrajinu vrátí koncem srpna, aby mohlo v září nastoupit do školy. Dítě zůstalo přes odpor stěžovatelky v Gruzii. Otec odcestoval do Ruska, dítě, které zanechal v péči strýce a prarodičů, příležitostně navštěvoval. Dítěti byla diagnostikována porucha přizpůsobení vyvolaná negativním prožitkem spojeným se smrtí mladšího sourozence, se kterou se začalo léčit.
V říjnu 2010 stěžovatelka podala žádost o navrácení dítěte na Ukrajinu na základě Haagské úmluvy. V rámci návratového řízení byly na žádost městského soudu v Tbilisi vypracovány dva posudky. V posudku z dubna 2011 sociální pracovníci dospěli k závěru, že dítě trpí nedostatkem kontaktu s rodiči, jelikož nežije ani s jedním z nich. V posudku z května 2011 psycholog podpořil závěr sociálních pracovníků a dodal, že dítě se dostalo do komplikované situace, která je pro něj stěží pochopitelná. Na základě uvedených posudků městský soud v květnu 2011 zamítl žádost stěžovatelky s konstatováním, že v případě návratu dítěte na Ukrajinu by existovalo riziko psychické újmy dítěte z důvodu odloučení od otce a traumatu, které dítě utrpělo přítomností při smrti sourozence. Námitka stěžovatelky, že dítě trpí poruchou přizpůsobení a nedostatkem kontaktu s rodiči, byla zamítnuta. V říjnu 2011 odvolací soud nařídil návrat dítěte na Ukrajinu s tím, že dítě vyrůstalo na Ukrajině a trpělo nedostatkem kontaktu s rodiči. V jeho nejlepším zájmu bylo tudíž soužití se stěžovatelkou. V srpnu 2012 nejvyšší soud s odkazem na uvedené posudky dospěl k závěru, že zájem dítěte bude lépe ochráněn, pokud zůstane v Gruzii, jelikož existovalo riziko jeho psychické újmy v případě návratu na Ukrajinu, odkud odcestovalo primárně v důsledku traumatu utrpěného z důvodu smrti sourozence. Nejvyšší soud uvedl, že je namístě uplatnit výjimku z povinnosti návratu ve smyslu čl. 13 písm. b) Haagské úmluvy.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy
Stěžovatelka s odvoláním na článek 8 Úmluvy namítala, že vnitrostátní soudy řádně neodůvodnily výjimku z povinnosti návratu, když zcela pominuly fakt, že o dítě v Gruzii pečovali příbuzní otce, nikoli otec sám. Nadto nedostatečně ověřily podmínky, ve kterých by dítě žilo na Ukrajině.
Soud s odkazem na svoji ustálenou judikaturu uvedl, že nejlepší zájem dítěte musí být v návratovém řízení, které se odlišuje od řízení o péči o dítě, posouzen ve světle výjimek stanovených článkem 13 Haagské úmluvy. Námitka výjimky z povinnosti návratu musí být náležitě zohledněna a vnitrostátní soudy musí své rozhodnutí řádně odůvodnit s ohledem na specifické okolnosti daného případu. Vztahy rodičů a dětí pak musí být upraveny s ohledem na uvedené zásady, a nikoli pouhým plynutím času, vnitrostátní orgány proto musí rozhodovat s maximálním urychlením. Právo na řízení v přiměřené lhůtě je tak součástí procesních požadavků zakotvených v článku 8 Úmluvy (Strömblad proti Švédsku, č. 3684/07, rozsudek ze dne 5. dubna 2012, § 80).
Ve vztahu k projednávané věci Soud především uvedl, že zásah do práva stěžovatelky na respektování rodinného života byl založen na výjimce uvedené v čl. 13 písm. b) Haagské úmluvy, dle kterého není dožádaný stát povinen navrátit dítě do místa jeho obvyklého bydliště, pokud existuje vážné nebezpečí, že by návrat dítě vystavil fyzické nebo duševní újmě nebo je jinak dostal do nesnesitelné situace.
Soud se ztotožnil s názorem vnitrostátních soudů, že přítomnost dítěte při tragické, nikým nezaviněné smrti sourozence byla relevantním faktorem, který musel být vzat v potaz v rámci návratového řízení. Rozhodnutí vnitrostátních soudů nicméně neobsahovala dostatečné odůvodnění tvrzeného rizika duševní újmy v případě návratu dítěte na Ukrajinu z důvodu psychologického traumatu, které dítě z uvedeného důvodu utrpělo.
Vypracované posudky neobsahovaly žádné posouzení rizika újmy, které by pro dítě znamenal návrat na Ukrajinu (X proti Lotyšsku, č. 27853/09, rozsudek velkého senátu ze dne 26. listopadu 2013, § 143). Pouze uváděly, že dítě utrpělo trauma a potřebovalo pomoc. Pokud jde o tvrzení, že návrat dítěte na Ukrajinu by mu způsobil další trauma odloučením od otce a dalších příbuzných, Soud uvedl, že cílem Haagské úmluvy je zabránit, aby protiprávní situace, kterou rodič únosce navodil, byla zhojena plynutím času a aby rodič únosce profitoval z vlastního provinění. Dále, výjimky z pravidla návratu musí být vykládány úzce. Není tudíž možné, aby újma ve smyslu čl. 13 písm. b) Haagské úmluvy byla automaticky založena na pouhém odloučení od rodiče únosce, jakkoli může být odloučení pro dítě bolestivé. Nadto, následky odloučení dítěte od otce nebyly předmětem znaleckého zkoumání a stranou zájmu vnitrostátních orgánů zůstaly i podmínky, ve kterých by chlapec na Ukrajině žil. Riziko újmy pro dítě v případě návratu na Ukrajinu tak nebylo dostatečně prokázáno, přičemž z rozhodnutí soudů ani nebylo zřejmé, na jakých konkrétních skutečnostech se mělo zakládat.
Soud dále zohlednil, že nejvyšší soud při posuzování nejlepšího zájmu dítěte nevzal v úvahu závěry posudků, že dítě trpělo nedostatkem kontaktu s rodiči a že se dostalo do komplikované a pro něj stěží pochopitelné situace. Uvedené se podle Soudu neslučuje s požadavkem na pečlivý přezkum situace dítěte ve smyslu Haagské úmluvy a článku 8 Úmluvy. Současně nejvyšší soud naprosto pominul rizika, kterým dítě čelilo ponecháním v Gruzii za situace, kdy otec žil v Rusku a o dítě se prvotně starali další příbuzní, kterým nesvědčilo právo péče. Dle Soudu je samo o sobě otázkou, zda ponechání dítěte, které prvních šest let svého života strávilo se stěžovatelkou na Ukrajině, v Gruzii bez rodičů, je v jeho nejlepším zájmu.
Soud tak dospěl k závěru, že nedostatečné zhodnocení znaleckých posudků a dalších důkazů vedlo k tomu, že rozhodnutí nejvyššího soudu o nenavrácení dítěte na Ukrajinu nebylo dostatečně odůvodněno. Nadto nejvyšší soud nezkoumal řádně nejlepší zájem dítěte a nenastolil spravedlivou rovnováhu mezi soupeřícími zájmy.
Soud konečně uvedl, že návratové řízení neprobíhalo urychleně navzdory doporučené lhůtě šesti týdnů stanovené pro takové případy v Haagské úmluvě. Obzvláště si povšiml, že řízení před odvolacím soudem trvalo čtyři měsíce a před nejvyšším soudem devět měsíců, přičemž ani jeden z těchto soudů neprováděl nové důkazy a nejvyšší soud ani nekonal jednání. Soud proto uzavřel, že celková délka řízení nebyla v souladu s pozitivním závazkem státu na urychlené vedení návratového řízení.
Z výše uvedených důvodů proto došlo k porušení článku 8 Úmluvy.
Full & Egal Universal Law Academy