© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, . [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 22. prosince 2015 ve věci č. 28601/11 – G. S. B. proti Švýcarsku
Senát třetí sekce Soudu jednomyslně rozhodl, že předáním údajů o bankovním účtu stěžovatele vedeném ve Švýcarsku americkým finančním úřadům nedošlo k porušení článku 8 Úmluvy.
I.Skutkové okolnosti
V průběhu roku 2008 obdržely americké finanční úřady informaci, že tisíce amerických daňových poplatníků, mezi nimi i stěžovatel, má majetková práva k bankovním účtům u švýcarské banky UBS, které byly americkým finančním úřadům zatajeny. Proti bance bylo v USA zahájeno trestní stíhání, které v únoru 2009 skončilo dohodou o jeho zastavení, v níž banka uznala, že americkým klientům umožnila zatajit jejich příjmy a majetek před americkými daňovými orgány, a zavázala se americkým orgánům zaplatit částku 780 milionů dolarů.
Americký finanční úřad následně před americkými soudy zahájil řízení za účelem získání soudního příkazu bance USB sdělit americkým orgánům údaje o svých amerických klientech. Poté, co švýcarská vláda zahájila jednání s americkou vládou o vyřešení problému, bylo řízení zastaveno. Mezivládní jednání vyústila v dohodu, v níž se švýcarská vláda zavázala vyřizovat žádosti amerických úřadů o poskytnutí informací o klientech banky USB podle kritérií definovaných v dohodě.
V lednu 2010 byl spis týkající se stěžovatele bankou předán švýcarskému federálnímu daňovému úřadu, který v červnu 2010 rozhodl, že podmínky definované v mezivládní dohodě jsou v případě stěžovatele splněny a údaje o stěžovateli budou předány americkým orgánům. V září 2010 správní soud rozhodnutí zrušil s tím, že stěžovatel nedostal od daňového úřadu možnost se k věci vyjádřit. Poté, co stěžovatel na výzvu daňového úřadu předložil své stanovisko k věci, daňový úřad v listopadu 2010 opět rozhodl o předání údajů o stěžovateli americkým orgánům.
V březnu 2011 rozhodnutí potvrdil federální nejvyšší správní soud, když zejména shledal, že mezivládní dohoda poskytuje dostatečný právní základ pro předání informací, i když vnitrostátní právo neumožňuje obdobné informace od bank získat. Dále konstatoval, že předání informací neporušuje článek 8 Úmluvy, jelikož v dané věci významné ekonomické zájmy Švýcarska jako celku a zájem na dodržování jeho mezinárodních závazků převáží nad zájmem stěžovatele na utajení jeho majetkové situace.
Údaje o stěžovateli byly americkým orgánům předány v prosinci 2012. V červnu 2014 stěžovatel Soudu na jeho žádost sdělil, že daňová kontrola prováděná americkými úřady dosud neskončila a nebylo proti němu zatím zahájeno trestní stíhání.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy
Stěžovatel namítal, že porušení bankovního tajemství a předání údajů o jeho majetku u banky USB porušilo jeho právo na respektování soukromého života chráněné článkem 8 Úmluvy.
Soud úvodem uvedl, že informace o bankovních účtech jsou osobními údaji chráněnými článkem 8 Úmluvy a jejich předáním americkým orgánům došlo k zásahu do práva stěžovatele na respektování soukromého života.
Ohledně zákonnosti tohoto zásahu Soud připomněl, že případné procesní vady, které mohly nastat při přijetí příslušného právního předpisu, jsou z pohledu naplnění požadavku zákonnosti ve smyslu Úmluvy relevantní jen tehdy, dosáhnou-li úrovně svévole. Ve vztahu k projednávané věci Soud poznamenal, že i v případě, že stěžovatelův argument, že mezivládní dohoda měla být podrobena možnosti schválení v referendu, je správný, skutečnost, že se tak nestalo, nezbavuje zásah do stěžovatelových práv zákonného podkladu ve smyslu článku 8 Úmluvy. Ohledně stěžovatelem namítané zpětné účinnosti ustanovení mezivládní dohody Soud poznamenal, že článek 28 Vídeňské úmluvy o smluvním právu umožňuje státům uzavřít mezinárodní dohodu, která zakotví pravidlo, že relevantní jsou i skutečnosti, které nastaly před jejím sjednáním. Soud sám pak na poli článku 8 Úmluvy připustil jako obecně uznávanou zásadu, že se nová procesní pravidla použijí i na dosud neskončená řízení (např. Brualla Gómez de la Torre proti Španělsku, č. 26737/95, rozsudek ze dne 19. prosince 1997). V projednávané věci z ustálené judikatury vnitrostátních soudů vyplývalo, že ustanovení ukládající v rámci právní pomoci ve správních a trestních věcech povinnost poskytnout určité informace mají procesní povahu, a vztahují se proto na všechna neskončená a budoucí řízení, i když jsou v nich projednávány daňové skutečnosti, které nastaly dříve. Soud proto učinil závěr, že zásah do stěžovatelových práv byl stanoven zákonem ve smyslu článku 8 Úmluvy.
Zásah dále dle Soudu sledoval legitimní cíl ochrany hospodářského blahobytu země, jelikož bankovnictví je významným ekonomickým odvětvím ve Švýcarsku a spor mezi bankou USB, která je významným hospodářským subjektem zaměstnávajícím velké množství osob, a americkými orgány mohl švýcarskou ekonomiku jako celek významně poškodit.
Ve vztahu k nezbytnosti zásahu v demokratické společnosti Soud připomněl, že míra ochrany osobních údajů, která je poskytována článkem 8 Úmluvy, závisí na povaze práva, které je dotčeno, jeho významu pro dotčenou osobu a povahu a účel zásahu (S. a Marper proti Spojenému království, č. 30562/04 a 30556/04, rozsudek velkého senátu ze dne 4. prosince 2008). Pakliže jsou dotčena práva intimního charakteru či zvláště důležitý aspekt identity jednotlivce, je prostor pro uvážení státu omezený.
V projednávané věci šlo toliko o bankovní a čistě finanční údaje, které dle Soudu nelze považovat za intimní informace či aspekty úzce svázané s identitou stěžovatele. Prostor pro uvážení vnitrostátních orgánů je proto široký. Švýcarsko jako takové navíc mělo silný zájem na tom, aby bylo žádosti amerických úřadů vyhověno. K předání údajů navíc došlo v rámci správního, nikoli trestního řízení, které prozatím zůstává pouhým možným důsledkem. Konečně, předání údajů bylo nařízeno v řízení, které stěžovateli poskytovalo celou řadu účinných a skutečných procesních záruk – stěžovatel se mohl obrátit na správní soud, byl v záležitosti slyšen a předmětné rozhodnutí bylo řádně odůvodněno.
Soud proto s ohledem na výše uvedené, zejména pak na nikoli osobní povahu předaných informací, rozhodl, že nebylo nepřiměřené, pokud vnitrostátní orgány daly před zájmy stěžovatele přednost účinnému a uspokojivému vyřešení sporu se Spojenými státy americkými. K porušení článku 8 Úmluvy tedy nedošlo.
Full & Egal Universal Law Academy