© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozsudku ze dne 15. října 2013 ve věci č. 34529/10 – Gutsanovi proti Bulharsku
Senát čtvrté sekce Soudu dospěl k závěru, že v souvislosti s domovní prohlídkou, zatčením, vazbou a trestním stíháním bulharského politika Borisa Gutsanova došlo k porušení článku 3, čl. 5 odst. 3 a 5, čl. 6 odst. 2, článku 8 a článku 13 ve spojení s článkem 3 a 8 Úmluvy. Ke konstatování porušení povinnosti být ihned předveden před soudce nebo jinou úřední osobu (čl. 5 odst. 3 Úmluvy) dospěl Soud šesti hlasy k jednomu, o všech dalších porušeních Úmluvy pak rozhodl jednomyslně. S ohledem na konstatované porušení přiznal stěžovatelům společně náhradu nemajetkové újmy ve výši 40 000 eur.
(i) Okolnosti případu
Stížnost podaná politikem Borisem Gutsanovem, jeho manželkou a dvěma nezletilými dcerami se týkala zejména okolností jeho zatčení, které proběhlo v rámci série policejných akcí zaměřených na odstranění kriminálních skupin, a dále průběhu jeho vazby. Bulharské orgány zahájily v říjnu 2009 trestní stíhání proti neznámému pachateli pro zneužití svěřených pravomocí a zpronevěru. V souvislosti s tímto trestním stíháním bylo nařízeno zatčení stěžovatele a domovní prohlídka. Dne 31. března 2010, brzy ráno, vnikly do jeho domu ozbrojené specializované jednotky, pana Gutsanova zatkly a prostory prohledaly. V době policejní akce přitom byly v domě přítomné dcery stěžovatele i jeho manželka. Ještě ten den nařídil státní zástupce 72 hodinovou vazbu pana Gutsanova. Soud projednal stěžovatelovo zadržení dne 3. dubna 2010, přičemž vazbu z důvodu hrozby pokračování v trestní činnosti prodloužil. V květnu 2010 byla rozhodnutím odvolacího soudu ve Varně stěžovateli nařízená domácí vazba, 26. července 2010 byl pak stěžovatel na kauci propuštěn. K dubnu 2013 nebylo trestní řízení ve stěžovatelově případě ukončeno.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
a) K tvrzenému porušení článku 3 Úmluvy
Stěžovatel v souvislosti s policejní akcí v prvé řadě namítal, že on i jeho rodina byli oběťmi ponižujícího zacházení, neboť průběh zatčení a domovní prohlídky měl výrazné dopady na jejich psychiku.
Soud konstatoval, že policejní akce sledovala legitimní cíl a byla ve veřejném zájmu. Současně však musel posoudit, zda byla mezi dotčenými zájmy dodržena rovnováha. Soud zdůraznil, že při akci nedošlo k fyzickým zraněním stěžovatelů, fyzická síla ale použita byla (násilné vniknutí do domu, znehybnění pana Gutsanova a jeho vyvedení). Bylo proto nutné posoudit, zda bylo užití síly přiměřené a zcela nezbytné. Pan Gutsanov byl ve Varně známým politikem a nic z jeho minulosti nenaznačovalo, že by pro zasahující policisty mohl představovat nebezpečí. I když vlastnil zbraň, tento samotný fakt nebyl dle Soudu dostačujícím důvodem pro využití specializované jednotky, ani pro použití takové síly, jaká byla při zatčení použita.
Soud dále zdůraznil, že při přípravě akce nebyla zohledněna eventuální přítomnost nezletilých dětí. Nebyly tak zváženy jiné způsoby provedení akce, jako např. posunutí času provedení operace či nasazení i jinak specializovaných policistů než příslušníků zvláštní jednotky. Toto zvážení přitom bylo v projednávané věci nezbytné, jelikož manželka pana Gutsanova nebyla nijak zapletena do vyšetřovaných trestných činů a obě dcery byly s ohledem na svůj věk (5 a 7 let) ve velmi zranitelném postavení. V této souvislosti se Soud pozastavil nad tím, že provedení prohlídky nevyžadovalo předchozí povolení soudu, což podle jeho názoru přispělo k tomu, že nebyly nijak váženy legitimní zájmy manželky a dcer pana Gutsanova ve vztahu k obecnému zájmu na zatčení osob podezřelých z trestné činnosti.
Paní Gutsanova a dcery byly přitom policejní akcí výrazně ovlivněny; pocity strachu a úzkosti, kterým byly vystaveny, a které byly zesíleny brzkou ranní hodinou, ve které operace proběhla, a účastí maskovaných policistů, tak dle Soudu naplnily definici ponižujícího zacházení ve smyslu článku 3 Úmluvy.
K závěru o porušení článku 3 Úmluvy dospěl Soud i ve vztahu k panu Gutsanovi, neboť způsob provedení policejní akce, naplánované bez zohlednění výše zmiňovaných aspektů, byl excesivní. Dle Soudu násilné vniknutí speciální policejní jednotky v brzkých ranních hodinách do jeho domu a jeho zatčení před zraky jeho vyděšené manželky a dcer muselo ve stěžovateli vyvolat silné pocity strachu, úzkosti a bezmoci, způsobilé ho ve svých očích a očích svých blízkých ponížit a pokořit. Dle Soudu intenzita těchto pocitů přesáhla minimální práh závažnosti vyžadovaný článkem 3 Úmluvy a znamenala ponižující zacházení.
Soud proto uzavřel, že policejní operace v bydlišti stěžovatelů nebyla naplánována a provedena tak, aby použité prostředky byly jen nezbytně nutné intenzity k dosažení sledovaného cíle, tedy zadržení osoby podezřelé ze spáchání trestného činu a zajištění důkazních prostředků. Stěžovatelé tak byli vystaveni psychické zkoušce, která pro ně měla závažné důsledky, a dosáhla úrovně ponižujícího zacházení. Došlo proto k porušení článku 3 Úmluvy.
b) K tvrzenému porušení článku 5 Úmluvy
Ve vztahu k vazbě stěžovatele se Soud v prvé řadě vyjádřil k námitce týkající se povinnosti předvést zatčeného ihned před soud, ve smyslu čl. 5 odst. 3 Úmluvy. Stěžovatel totiž namítal, že vazba v délce trvání 3 dny a 5,5 hodiny (tedy doba, kterou strávil ve vazbě před předvedením před soud) byla nepřiměřeně dlouhá. Soud především zdůraznil, že tato doba není sama o sobě nepřiměřená, neboť jeho judikatura připouští maximální délku vazby před předvedením před soud čtyři dny (viz McKay proti Spojenému království, č. 543/03, rozsudek velkého senátu ze dne 3. října 2006, § 47 in fine). Soud ale vzal do úvahy specifické okolnosti případu, a to v prvé řadě fakt, že stěžovatel byl zadržen v souvislosti se stíháním týkajícím se zneužití pravomoci, nikoliv v souvislosti s násilnou trestní činností. Dále Soud zdůraznil psychický tlak, jemuž byl stěžovatel vystaven. Zejména však podtrhl skutečnost, že všechny vyšetřovací úkony, které byly během zadržení stěžovatele vykonány, byly provedeny první den a následující dva dny již ve věci nebyla činěna žádná opatření. Přesto byl stěžovatel předveden před soudce až poslední zákonem povolený den zadržení. S ohledem na tyto specifické okolnosti proto Soud konstatoval porušení čl. 5 odst. 3 Úmluvy.
Soud se dále zabýval námitkou týkající se celkové délky vazby, která dosáhla 4 měsíců, z nichž dva strávil stěžovatel v domácí vazbě. Vnitrostátní soudy od počátku tvrdily, že ve stěžovatelově případě nehrozí riziko útěku. Stěžovatel zůstával ve vazbě z důvodu hrozící trestné činnosti, zejména manipulace s důkazy. V rozhodnutí ze dne 25. května 2010 krajský soud konstatoval, že i tato hrozba pominula. Navzdory této skutečnosti nařídil domácí vazbu, bez toho, aby rozhodnutí jakýmkoliv způsobem odůvodnil. Soud tak konstatoval, že vnitrostátní orgány selhaly co do povinnosti řádně odůvodnit rozhodnutí o prodloužení vazby. I když byla celková doba vazby relativně krátká, nebyla dostatečně odůvodněna ve smyslu čl. 5 odst. 3 Úmluvy. K porušení tohoto ustanovení tedy došlo.
Nakonec se Soud vyjádřil k námitce na poli čl. 5 odst. 5 Úmluvy týkající se nemožnosti domoci se odškodnění za omezení svobody v rozporu s ustanoveními článku 5 Úmluvy. Jelikož opravné prostředky zakotvené v bulharském zákoně o odpovědnosti státu Soud shledal neúčinnými a žádnou další možnost odškodnění za nepřiměřeně dlouhou vazbu nebo opožděné předvedení před soud bulharský právní řád nezakotvuje, Soud dospěl i k závěru o porušení čl. 5 odst. 5 Úmluvy.
c) K tvrzenému porušení čl. 6 odst. 2 Úmluvy
Stěžovatel dále namítal porušení zásady presumpce neviny, a to ve vztahu ke čtyřem nezávislým vyjádřením.
Soud v prvé řadě posuzoval vyjádření předsedy vlády několik dní po zatčení stěžovatele, ve kterém předseda uvedl, že získané důkazy byly dostačující pro jeho vzetí do vazby. Daný výrok Soud neshledal problematickým, neboť se týkal výhradně rozhodnutí o vazbě a nevinu stěžovatele nezpochybnil.
Rozpor se zásadou presumpce neviny Soud neshledal ani ve vyjádřeních státního zástupce popisujících průběh zatčení, existující důkazy a možnosti právní kvalifikace trestních činů, jelikož tato vyjádření pouze popisovala stav vyšetřování.
Jinak tomu bylo u vyjádření ministra vnitra v rozhovoru pro deník Cherno more, kde ministr poukázal na to, že činnost pana Gutsanova a obchodníka D. byla promyšlenou mašinérií fungující po několik let. Dané vyjádření šlo dle Soudu nad rámec pouhého sdělení informace a mohlo v lidech vzbudit dojem, že stěžovatel byl „mozkem“ kriminální skupiny, která zpronevěřila veřejné finance. Soud tak ve vztahu k výroku ministra vnitra konstatoval porušení zásady presumpce neviny.
Poslední z namítaných porušení zásady presumpce neviny spatřoval stěžovatel v odůvodnění rozhodnutí krajského soudu ve Varně o vazbě, ve kterém soudce uvedl, že „[soud] se v první řadě stále domnívá, že trestný čin spáchán byl a že obviněný v něm byl zaangažován [...]“. Tato věta šla dle Soudu nad rámec popisu pouhého podezření a byla v podstatě prohlášením o vině stěžovatele před samotným meritorním rozhodnutím v jeho věci, a proto i ve vztahu k tomuto tvrzení Soud konstatoval porušení čl. 6 odst. 2 Úmluvy.
d) K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy
Další námitky stěžovatelů směřovaly proti porušení práva na respektování domova a rodinného života ve smyslu článku 8 Úmluvy, a to v souvislosti s provedenou domovní prohlídkou. Soud konstatoval, že prohlídka proběhla bez soudního příkazu. Po provedení prohlídky byl sice prvoinstančnímu soudci předložen protokol o domovní prohlídce, ten ho ale schválil pouze formálně, bez jakéhokoliv odůvodnění. Takový postup dle Soudu nemůže být považován za účinnou kontrolu zákonnosti a potřebnosti sporného opatření. Účinná soudní kontrola byla v projednávaném případě o to více žádoucí, že nikde nebylo uvedeno, jaké dokumenty a předměty spojené s trestním řízením chtěli vyšetřovatelé najít a zabavit. Obecný charakter provedené domovní prohlídky byl potvrzen i množstvím a povahou zabavených dokumentů a předmětů a absencí jejich návaznosti na trestní řízení. Navíc, trestní řízení bylo zahájeno pět měsíců před policejní akcí, orgány tak měly dostatek času požádat o vydání soudního příkazu. Soud proto uzavřel, že i když mělo sporné opatření základ ve vnitrostátním právu, legislativa neposkytovala dostatečné předběžné nebo dodatečné záruky proti svévoli a zásah do práva na respektování jejich domova tak nebyl v „souladu se zákonem“ ve smyslu čl. 8 odst. 2 Úmluvy.
e) K tvrzenému porušení článku 13 ve spojení s článkem 3 a 8 Úmluvy.
Poslední porušení Úmluvy spatřovali stěžovatelé v neexistenci účinného právního prostředku nápravy proti ponižujícímu zacházení a porušení práva na respektování domova. Soud připomněl, že již při přezkumu podmínek přijatelnosti u článku 3 Úmluvy konstatoval, že ani trestní oznámení, ani žaloba na náhradu škody proti státu v tomto případě nepředstavují dostatečně účinné prostředky nápravy. Působení psychického utrpení není ve vnitrostátním právu trestním činem, trestní oznámení by tak vedlo k neúspěchu účastníků. Bulharský právní řád neposkytoval žádné další prostředky, kterými by se stěžovatelé mohli domáhat nápravy porušení článků 3 a 8 Úmluvy a proto Soud dospěl k závěru o porušení článku 13 Úmluvy ve spojení s uvedenými články.
(iii) Oddělená stanoviska
K rozhodnutí připojil částečně nesouhlasné stanovisko soudce Wojtyczek. Neztotožnil se s konstatováním porušení čl. 5 odst. 3 Úmluvy, konkrétně s konstatováním porušení povinnosti ihned předvést osobu zbavenou svobody před soud. Délka vazby před předvedením před soud totiž nepřekročila hranici čtyř dnů stanovenou v judikatuře Soudu. Současně dle soudce Wojtyczka, v rozporu s názorem většiny, neexistovaly specifické okolnosti odůvodňující restriktivnější přístup k postupu vnitrostátních orgánů.
Full & Egal Universal Law Academy