© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozsudku ze dne 13. listopadu 2012 ve věci č. 37359/09 – H. proti Finsku
Senát čtvrté sekce Soudu jednomyslně rozhodl, že odmítnutím úředního potvrzení změny pohlaví stěžovatelky nebylo porušeno její právo na respektování soukromého a rodinného života (čl. 8 Úmluvy), a to ať samostatně či ve spojení s čl. 14 Úmluvy (zákaz diskriminace).
(i) Okolnosti případu
Stěžovatelka se narodila jako muž. Vždycky cítila, že je ženou v mužském těle, ale rozhodla se se situací vyrovnat. V roce 1996 se oženila se ženou, se kterou se jí v roce 2002 narodilo dítě. V roce 2005 poté, co se začala cítit hůře, vyhledala lékařskou pomoc. V dubnu 2006 byla diagnostikována jako transsexuál. Od té doby žije jako žena. V září 2009 podstoupila chirurgickou úpravu pohlaví.
V červnu 2006 stěžovatelka změnila svá křestní jména a nechala si vystavit nový cestovní pas a řidičský průkaz. Stěžovatelka dále usilovala o změnu svého identifikačního čísla, které uvádělo, že je muž. Matriční úřad nicméně její žádost v červnu 2007 odmítl, jelikož právní předpisy tuto změnu umožňovaly jen tehdy, když daná osoba není ve stavu manželském nebo když její manžel či manželka udělí souhlas s tím, že bude manželství přeměněno na registrované partnerství. Jelikož stěžovatelčina manželka souhlas neudělila, nemohlo být stěžovatelčino nové pohlaví zapsáno do evidence obyvatel. Stěžovatelka následně neuspěla ani před správními soudy a s odvoláním na nemožnost přezkumu soudních rozhodnutí jí nevyhověla ani veřejná ochránkyně práv pro otázky rovnosti.
Stěžovatelčino identifikační číslo obsažené např. v cestovním pase tedy nadále uvádí, že je mužem.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
a) K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy
Soud připomněl, že v minulosti konstatoval, že byť v oblasti úpravy změny pohlaví státům ponechal určitý prostor pro uvážení, jsou státy z titulu svých pozitivních závazků vyplývajících z čl. 8 Úmluvy povinny zajistit osobám, které absolvovaly chirurgickou úpravu pohlaví, uznání této skutečnosti, a to mimo jiné změnou jejich osobních údajů včetně z toho vyplývajících důsledků (srov. zejm. Christine Goodwin proti Spojenému království, č. 28957/95, rozsudek velkého senátu ze dne 11. července 2002, § 71-93). Dále Soud připomněl, že čl. 12 Úmluvy zakotvuje tradiční pojetí manželství jako svazku mezi mužem a ženou (srov. např. Rees proti Spojenému království, č. 9532/81, rozsudek ze dne 17. října 1986, § 49). Byť je pravda, že některé smluvní státy rozšířily manželství na osoby stejného pohlaví, tato skutečnost nevyplývá z výkladu základních práv zakotvených smluvními státy v Úmluvě v roce 1950, ale odráží jejich vlastní vizi role manželství ve společnosti (srov. zejm. Schalk a Kopf proti Rakousku, č. 30141/04, rozsudek ze dne 24. června 2010, § 58).
V projednávaném případě Soud konstatoval, že namítaný zásah – nemožnost dosáhnout úředního potvrzení změny pohlaví – měl základ v zákoně a sledoval legitimní cíl ochrany zdraví a morálky a práv a svobod jiných.
Úvodem analýzy nezbytnosti daného opatření v demokratické společnosti Soud poznamenal, že stěžovatelka a její partnerka byly podle vnitrostátního práva platně sezdány a přály si v manželství setrvat. Vnitrostátní právo povoluje manželství pouze mezi osobami opačného pohlaví a manželství osob stejného pohlaví nepřipouští. Stěžovatelka mohla obdržet nové identifikační číslo jako žena, jen souhlasila-li by její partnerka s tím, že jejich manželství bude přeměněno na registrované partnerství. Pakliže souhlas neudělila, stěžovatelka měla na výběr zůstat v manželství a smířit se s nepříjemnostmi spojenými s jejím mužským identifikačním číslem, nebo se rozvést.
V daném případě tedy proti sobě stály dva konkurující si zájmy, mezi kterými je nutné najít rovnováhu, konkrétně stěžovatelčino právo na respektování jejího soukromého života přidělením nového ženského identifikačního čísla a zájem státu udržet tradiční institut manželství nedotčen. Udělení ženského identifikačního čísla za současného zachování manželství by totiž znamenalo manželství mezi osobami stejného pohlaví, stěžovatelkou a její partnerkou, což současné finské zákony neumožňují.
Soud zdůraznil, že ani z čl. 12, ani čl. 8 Úmluvy nevyplývá povinnost států umožnit osobám stejného pohlaví uzavřít manželství. Navíc, úprava účinků změny pohlaví v kontextu manželství náleží do posuzovací volnosti smluvních států (srov. Christine Goodwin proti Spojenému království, cit. výše, § 103).
Důležité v daném případě je dle Soudu zejména to, že stěžovatelka má skutečnou možnost svou situaci změnit: její manželství může být se souhlasem její partnerky kdykoli ex lege přeměněno na registrované partnerství. Pokud by takový souhlas nedostala, má stěžovatelka možnost se rozvést. Podle názoru Soudu není nepřiměřené požadovat, aby s přeměnou manželství vyslovil souhlas i druhý manžel, jelikož její či jeho práva jsou též dotčena. Nepřiměřené není ani to, že by se stěžovatelčino manželství přeměnilo na registrované partnerství, jelikož registrované partnerství je skutečnou volbou, která poskytuje párům osob stejného pohlaví právní ochranu, jež je téměř identická s právní ochranou poskytovanou manželstvím. Navíc, stěžovatelčiny práva a povinnosti vyplývající z rodičovství (rozsah jejích práv vůči dítěti by byl nedotčen) či partnerství by nebyla změněna k horšímu, přeměnilo-li by se její manželství na registrované partnerství.
S ohledem na tyto skutečnosti Soud uzavřel, že mezi konkurujícími si zájmy byla nastolena spravedlivá rovnováha. K porušení čl. 8 Úmluvy proto nedošlo.
b) K tvrzenému porušení článku 14 ve spojení s článkem 8 Úmluvy
Stěžovatelka dále namítala, že odepření ženského identifikačního čísla znamenalo odhalení důvěrné informace, že je transsexuál, jelikož na rozdíl od kohokoli jiného musela tento rozpor vysvětlovat při každé příležitosti, kdy od ní bylo požadováno identifikační číslo. Došlo tak podle jejího názoru k zakázané diskriminaci.
Soud připomněl, že stejně jako rozdíly založené na pohlaví i rozdíly založené na sexuální orientaci musí být ospravedlněny zvláště závažnými důvody (srov. např. Smith a Grady proti Spojenému království, č. 33985/96, rozsudek ze dne 27. září 1999, § 90). Na druhou stranu, jde-li o obecná opatření přijatá v rámci hospodářské či sociální strategie, ponechává státům Úmluva obvykle široký prostor pro uvážení (srov. např. Stec a ostatní proti Spojenému království, č. 65731/01, rozsudek velkého senátu ze dne 12. dubna 2006, § 52). Jednou z relevantních okolností může být existence či naopak neexistence společného základu mezi zákony smluvních států (srov. Petrovic proti Rakousku, č. 20458/92, rozsudek ze dne 27. března 1998, § 38).
V projednávaném případě stěžovatelka srovnávala své postavení s jakoukoli jinou osobou, včetně osob, které nejsou transsexuály, či s transsexuály, kteří nejsou sezdáni. Podle názoru Soudu však tyto situace nejsou dostatečně srovnatelné, aby mohly být vzájemně porovnávány. Stěžovatelka proto dle Soudu nemůže tvrdit, že se nachází ve stejném postavení jako zmíněné skupiny osob.
Dle Soudu nelze pominout ani to, že ani čl. 14 ve spojení s čl. 8 Úmluvy nemůže být vykládán tak, že ukládá státům povinnost umožnit párům osob stejného pohlaví zůstat v manželském svazku. Stěžovatelka tedy tím, že se nedomohla přidělení ženského identifikačního čísla, nemohla být vůči jiným osobám diskriminována, a to ani kdyby bylo připuštěno, že se nacházela ve vztahu k nim ve srovnatelném postavení. K porušení čl. 14 ve spojení s čl. 8 Úmluvy tedy nedošlo.
Full & Egal Universal Law Academy