© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, . [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 5. dubna 2016 ve věci č. 33060/10 – Helmut Blum proti Rakousku
Senát čtvrté sekce Soudu dospěl jednomyslně k názoru, že nekonáním ústního jednání před kárnou komisí advokátní komory v řízení o předběžném opatření spočívajícím v zákazu zastupování klientů před soudy bylo porušeno právo na spravedlivý proces chráněné čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Ve vztahu k námitce týkající se nepřiměřené délky kárného řízení Soud naopak shledal, že stěžovatel pozbyl postavení oběti porušení Úmluvy a tuto námitku proto prohlásil za nepřijatelnou.
I.Skutkové okolnosti
Stěžovatel je advokátem. V roce 2006 zastupoval v trestním řízení klientku obžalovanou z podvodu a obchodování s lidmi. Stěžovatele ustanovilo obhájcem sdružení, jehož předsedou byl druhý z obžalovaných v tomto případu. Po odsouzení klientky stěžovatele k trestu odnětí svobody předal stěžovatel její místopřísežné prohlášení vyhotovené před jejím odsouzením zástupcům druhého obžalovaného, aniž by tvrzení v něm obsažená použili s klientkou před soudem nebo jej soudu předali. Na podnět soudce tohoto soudu bylo se stěžovatelem v prosinci 2006 zahájeno kárné řízení před advokátní komorou pro dvojí zastoupení a v červenci 2007 i trestní řízení pro falšování důkazů a nadržování. V září 2007 proběhlo v rámci kárného řízení jednání, přičemž řízení bylo přerušeno do konečného rozhodnutí v související trestní věci. Po tomto jednání podal kárný žalobce návrh na vydání předběžného opatření spočívajícího v pozastavení práva stěžovatele zastupovat klienty v trestním řízení. Stěžovatel proti němu podal námitky, kárná komise však toto opatření v prosinci 2007 uložila, aniž by k věci nařídila jednání. Stěžovatel se následně neúspěšně odvolal k nadřízenému orgánu advokátní komory a Ústavní soud později odmítl jeho ústavní stížnost. Předběžné opatření tak trvalo až do listopadu 2011, kdy bylo zrušeno v návaznosti na zprošťující rozsudek v trestním řízení. Kárné řízení samotné nicméně pokračovalo a stěžovateli byla za disciplinární delikt dvojího zastoupení uložena pokuta vy výši 1 000 eur. V rámci dovolání nejvyšší soud pokutu snížil na 500 eur, a to ohledem na nepřiměřenou délku disciplinárního řízení.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
A.K tvrzenému porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy ve vztahu k nekonání ústního jednání
Stěžovatel předně tvrdil, že jeho právo na spravedlivé řízení bylo porušeno nekonáním ústního jednání před kárnou komisí a odvolacím orgánem v řízení o uložení předběžného opatření.
Soud úvodem připomněl, že kárné řízení, ve kterém hrozí pozastavení výkonu profese, je sporem o občanská práva, a tudíž se na ně vztahuje článek 6 Úmluvy (König proti Německu, č. 6232/73, rozsudek ze dne 28. června 1978, § 87–95; W. R. proti Rakousku, č. 26602/95, rozsudek ze dne 21. prosince 1999, §25–31). Příslušné ustanovení bylo navíc v projednávané věci použitelné i na řízení o předběžném opatření (k podmínkám použitelnosti článku 6 Úmluvy na řízení o předběžných opatřeních srov. Micallef proti Maltě, č. 17056/06, rozsudek velkého senátu ze dne 15. října 2009, § 84–86), neboť i toto řízení se týkalo občanského práva ve smyslu článku 6 Úmluvy a neslo s sebou významné důsledky pro výkon profese stěžovatele, jelikož v tomto řízení mu mohlo být a nakonec i bylo stěžovateli odňato oprávnění zastupovat před určitými soudy, což mělo významný negativní důsledek na jeho obchodní činnost i pověst.
V souladu se svojí konstantní judikaturou Soud dále uvedl, že ačkoli je ústní a veřejné jednání jednou ze základních zásad, na kterých stojí čl. 6 odst. 1 Úmluvy, povinnost jej konat není absolutní (Jurčić proti Chorvatsku, č. 58222/09, rozsudek ze dne 26. července 2011, § 87). Jednání není například třeba nařizovat, pokud se řízení týká výlučně právních nebo vysoce technických otázek (Jurisic a Collegium Mehrerau proti Rakousku, č. 62539/00, rozsudek ze dne 27. července 2006, § 65). K odmítnutí nařídit jednání by nicméně mělo docházet jen zřídkakdy (Grande Stevens a ostatní proti Itálii, č. 18640/10 a další, rozsudek ze dne 4. března 2014, § 121). Ačkoli se uvedené judikaturní závěry týkají řízení ve věci samé, lze je dle Soudu zásadně vztáhnout i na řízení o předběžném opatření.
Soud uvedl, že kárná komise při ukládání předběžného opatření nerozhodovala pouze o právních nebo vysoce technických otázkách, neboť musela posoudit, zda hrozí vážná újma zájmům veřejnosti či důstojnosti advokátní profese, a které z možných opatření dle kárného řádu nastolí rovnováhu mezi těmito zájmy a zájmy stěžovatele. V řízení se konalo jednání v září 2007, jehož předmětem však nebyla otázka uložení předběžného opatření či jeho nezbytnosti. Teprve po tomto jednání žalobce navrhl uložení předběžného opatření, k čemuž došlo až o tři měsíce později, aniž by byly ústně projednány námitky stěžovatele, které proti uložení předběžného opatření vznesl. Dle Soudu nebyla nijak prokázána naléhavost urychleného vydání předběžného opatření, která by odůvodňovala neuskutečnění jednání. Nebylo tedy nijak doloženo, že účinnost předběžného opatření závisela na rychlém rozhodovacím procesu.
Soud proto uzavřel, že upuštěním od ústního projednání uložení předběžného opatření spočívajícího v pozastavení práva stěžovatele zastupovat klienty v trestním řízení by porušen čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
B. K tvrzenému porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy ve vztahu k nepřiměřené délce kárného řízení
Stěžovatel dále namítal porušení práva na spravedlivý proces nepřiměřenou délkou kárného řízení.
Soud předně konstatoval, že řízení o předběžném opatření trvalo sedm let a sedm měsíců na třech stupních soudní soustavy. Bylo nicméně třeba posoudit, zda bylo možné stěžovatele stále považovat za oběť porušení Úmluvy podle článku 34 Úmluvy. Soud připomněl, že je primárně na vnitrostátních orgánech, aby stěžovatelům poskytly nápravu za porušení Úmluvy. Za tím účelem je nutné, aby dostatečně a jasným způsobem uznaly porušení Úmluvy a aby za dané porušení poskytly stěžovateli náhradu [Scordino proti Itálii (č. 1), č. 36813/97, rozsudek velkého senátu ze dne 29. března 2006, § 179–180]. V projednávané věci nejvyšší soud v trestní věci stěžovatele výslovně uznal, že předběžné opatření bylo nařízeno v řízení trvajícím nepřiměřeně dlouho, přičemž ve světle této skutečnosti snížil pokutu vyměřenou kárným orgánem na polovinu. V potaz bylo třeba vzít i to, že předběžné opatření bylo zrušeno neprodleně po zamítnutí odvolání státního zástupce v trestním řízení. Vnitrostátní orgány tedy dostatečně uznaly nepřiměřenou délku řízení a poskytly stěžovateli nápravu přiměřeně rychlým a měřitelným způsobem. Soud proto uzavřel, že stěžovatel ztratil postavení oběti porušení Úmluvy a jeho námitka porušení práva na přiměřenou délku řízení je nepřijatelná.
Full & Egal Universal Law Academy