© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozsudku ze dne 5. prosince 2013 ve věci č. 32265/10 – Henry Kismoun proti Francii
Senát páté sekce Soudu jednomyslně shledal porušení článku 8 Úmluvy, ke kterému došlo tím, že francouzské orgány nevyhověly žádosti stěžovatele o změnu jména. Soud stěžovateli přiznal náhradu nemajetkové újmy ve výši 4 000 eur.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatel se narodil v roce 1956, přičemž do francouzské matriky mu bylo zapsáno příjmení matky – Henry. Stejně tak tomu bylo i u jeho mladší sestry narozené v roce 1957. Bratrovi narozenému v roce 1958 bylo zapsáno již příjmení společného otce – Kismoun. Ten své dvě prvně uvedené děti uznal za své v roce 1959. Stěžovatel má dvojí občanství, francouzské po matce, alžírské po otci. Ve věku tří let byl stěžovatel společně se svými sourozenci matkou opuštěn a umístěn do sociálního zařízení, odkud si je jejich otec v roce 1961 odvezl s sebou do Alžírska. Zde se oženil a měl další čtyři děti, všechny s příjmením Kismoun. Rovněž stěžovatel žil v Alžírsku s tímto příjmením, pouze to mu zapsala alžírská matrika, pod tímto jménem ho znala jeho alžírská rodina a přátelé, pod ním absolvoval školní docházku a vojenskou službu.
V roce 1977 se stěžovatel marně pokusil obnovit kontakt se svou matkou prostřednictvím francouzského konzulátu v Alžíru. Při této příležitosti se dozvěděl, že na francouzské matrice je zapsán pod jménem Christian Henry, a nikoliv Chérif Kismoun, jak tomu bylo na alžírské matrice. Argumentuje nezájmem matky o svou osobu, požádal o změnu jména ve francouzské matrice v souladu se zápisem v Alžírsku. Změna příjmení nebyla povolena. Na základě rozhodnutí vnitrostátního soudu si ovšem mohl přidat ke jménu Christian jméno Chérif.
V roce 1992 se stěžovatel, již bytem ve Francii, oženil pod příjmením Kismoun a to bylo zaspáno i jeho čtyřem dětem. Následně bylo na návrh státního zástupce manželství pro nesoulad příjmení anulováno a dětem bylo jméno změněno na Henry. Stěžovatel se opět pokusil o změnu příjmení ve francouzské matrice, ale žádosti nebylo vyhověno, jelikož příslušné orgány shledaly, že na změně zápisu není dán legitimní zájem.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy
Stěžovatel především tvrdil, že nemožnost změnit si jméno, jež se liší od jména, které užíval převážnou část života, narušuje jeho proces utváření si identity ve vztahu k sobě a svému okolí.
Soud předně konstatoval, že jméno se týká rodinného a soukromého života, a proto je na projednávanou věc článek 8 Úmluvy použitelný (k tomu viz Burghartz proti Švýcarsku, č. 16213/90, rozsudek ze dne 22. února 1994, § 24, Stjerna proti Finsku, č. 18131/91, rozsudek ze dne 25. listopadu 1994, § 37, Golemanova proti Bulharsku, č. 11369/04, rozsudek ze dne 17. února 2011, § 37). Při posuzování otázky, zda jde o nezákonný zásah, nebo o pozitivní závazky státu, dospěl Soud k závěru, že jde o druhou možnost. Dále Soud připomněl, že ačkoli mají smluvní státy ohledně dané problematiky široký prostor pro uvážení, článek 8 Úmluvy vyžaduje spravedlivý rozhodovací proces, při němž budou respektována práva jednotlivce v tomto článku zakotvená (srov. Golemanova proti Bulharsku, cit. výše, nebo R. R. proti Polsku, č. 27617/04, rozsudek ze dne 26. května 2011).
Za základní považoval Soud otázku, zda vnitrostátní orgány nalezly spravedlivou rovnováhu mezi soukromým zájmem stěžovatele na užívání svého alžírského jména a veřejným zájmem stanovit pravidla pro výběr jmen. Dle Soudu vnitrostátní soudy nevysvětlily rozpor mezi žádostí stěžovatele a veřejným pořádkem. Soud dodal, že jméno jako základní prvek individualizace ve společnosti tvoří tvrdé jádro práva na respektování soukromého a rodinného života (srov. Losonci Rose a Rose proti Švýcarsku, č. 664/06, rozsudek ze dne 9. listopadu 2010, § 51) a v souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie zdůraznil význam toho mít pouze jedno jméno. Vnitrostátní orgány dle Soudu nevzaly v potaz, že žádost stěžovatele se týkala základních aspektů jeho identity, a opomenuly tak tento zásadní zájem stěžovatele náležitě poměřit s dotčeným veřejným zájmem. Soud proto uzavřel, že došlo k porušení článku 8 Úmluvy.
Full & Egal Universal Law Academy