© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 14. února 2017 ve věci č. 30749/12 – Hokkeling proti Nizozemsku
Senát třetí sekce Soudu rozhodl šesti hlasy proti jednomu, že skutečnost, že odvolací soud zvýšil trest uložený stěžovateli, aniž ten měl možnost se účastnit soudního jednání, neboť se nacházel ve vazbě v jiném státě z důvodu spáchání dalšího trestného činu, představuje porušení čl. 6 odst. 1 a 3 písm. c) Úmluvy, a to i tehdy, kdy byl stěžovatel řádně zastoupen obhájcem.
I.Skutkové okolnosti
V květnu 2007 byl stěžovatel soudem prvního stupně odsouzen k trestu odnětí svobody v délce čtyř a půl roku pro drogovou trestnou činnost a těžké ublížení na zdraví s následkem smrti. Stěžovatel i státní zástupce podali proti tomuto rozsudku odvolání. Příprava jednání odvolacího soudu si vyžádala řadu odročení. V březnu 2009 byl stěžovatel po vykonání dvou třetin uloženého trestu podmíněně propuštěn. Zúčastnil se jednání před odvolacím soudem v květnu 2009; jelikož však bylo potřebné vyslechnout další svědky, bylo jednání odročeno na konec října 2009. Počátkem října 2009 byl však stěžovatel zadržen v Norsku přímo při páchání nové drogové trestné činnosti. Jeho advokát žádal o převezení klienta do Nizozemska, aby se mohl účastnit jednání odvolacího soudu. Ten i státní zastupitelství za tím účelem učinily řadu kroků, požádaly o dočasné vydání stěžovatele a jednání bylo znovu odročeno, nicméně ukázalo se, že pro takový postup chybí mezinárodní smluvní základ. V červnu 2010 nakonec odvolací soud, po výslovném zvážení všech okolností, včetně té, zda v mezidobí stěžovatelův obhájce mohl s klientem náležitě spolupracovat, rozhodl, že zájem na řádném procesu v přiměřené lhůtě již musí převážit nad stěžovatelovým právem být osobně vyslechnut. Stěžovatel byl odvolacím soudem následně odsouzen k trestu odnětí svobody v délce osmi let, jak požadovalo státní zastupitelství.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení čl. 6 odst. 1 a 3 písm. c) Úmluvy
Toto porušení stěžovatel spatřoval v tom, že mu nebylo umožněno osobně se zúčastnit jednání před odvolacím soudem.
Soud při shrnutí své judikatury připomněl, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy sice neukládá státům zřizovat odvolací či kasační soudy, ale pokud tak učiní, musí účastníkům řízení před těmito soudy zajistit základní záruky obsažené v článku 6 (Delcourt proti Belgii, č. 2689/65, rozsudek ze dne 17. ledna 1970, § 25, jakož i navazující judikatura). S odkazem na čl. 6 odst. 3 písm. c) až e) Úmluvy podotkl, že předmět a účel článku 6 jako celku ukazuje, že obviněný v trestním řízení má právo účastnit se jednání soudu. Ačkoli řízení konané v nepřítomnosti obviněného není samo o sobě neslučitelné s článkem 6 Úmluvy, došlo by k odepření spravedlnosti, kdyby jednotlivec odsouzený v nepřítomnosti neměl možnost dosáhnout nového projednání věci po skutkové i právní stránce, není-li prokázáno, že se vzdal svého práva být přítomen a osobně se hájit nebo měl v úmyslu vyhýbat se řízení (Sejdovic proti Itálii, č. 56581/00, rozsudek velkého senátu ze dne 1. března 2006, § 81–82). Pokud má odvolací soud přezkoumat skutkové i právní aspekty a plně posoudit otázku viny a trestu, tím spíše tam, kde má uvážit případné zvýšení trestu, nemůže tak učinit bez přímého posouzení důkazů poskytnutých obžalovaným (Zahirović proti Chorvatsku, č. 58590/11, rozsudek ze dne 25. dubna 2013, § 56–57).
V projednávané věci Soud zdůraznil, že nic nenasvědčuje tomu, že by se stěžovatel neměl zájem účastnit jednání odvolacího soudu; jeho právní zástupce o tuto možnost usiloval. Byl tedy ve světle uvedené judikatury oprávněn se jednání účastnit.
Projednávaná věc je podle Soudu v podstatě shodná s věcí F. C. B. proti Itálii (č. 12151/86, rozsudek ze dne 28. srpna 1991). Skutečnost, že odvolací soud odmítl zvážit opatření, jež by stěžovateli umožnila účastnit se jednání, je ve světle zvýšení trestu nepochopitelná.
Přestože Soud přijal argument vlády, že zadržení stěžovatele v Norsku bylo přímým důsledkem jeho vlastního jednání, a zájem příbuzných oběti i celé společnosti na rychlosti řízení uznal za oprávněný, vzhledem k významnému postavení práva na spravedlivý proces v demokratické společnosti nemůže přítomnost stěžovatele v předchozích fázích řízení ani aktivní vedení obhajoby stěžovatelovým právním zástupcem vyvážit nepřítomnost stěžovatele při jednání odvolacího soudu.
Došlo tudíž k porušení čl. 6 odst. 1 a 3 písm. c) Úmluvy.
III.Oddělené stanovisko
Soudce Myjer v nesouhlasném stanovisku především poukázal na řadu jedinečných okolností případu, včetně toho, že vnitrostátní řízení bylo vedeno společně proti několika obžalovaným zapojeným do vytýkané mimořádně závažné trestné činnosti spojené s násilným jednáním drogových gangů. Stěžovatel velmi dobře věděl, kdy se má dostavit na nařízené jednání odvolacího soudu, přesto se pustil do dalších kriminálních aktivit v Norsku, za jejíž následky sám nese plnou odpovědnost; jediné, co nemohl předvídat, bylo přistižení při činu, což samo o sobě není případ vyšší moci nebo nečekané události. Nizozemské orgány se snažily zajistit jeho přítomnost na jednání. Ukázalo se však, že to z právního hlediska není možné. Stěžovatelův obhájce byl přitom s klientem v řádném kontaktu a svého klienta aktivně hájil. Odvolací soud za pomoci vyvažování různých zájmů pečlivě odůvodnil svůj postup. Také vyloučení stěžovatelovy věci k oddělenému projednání by vyvolalo řadu potíží. Za daných okolností tudíž nizozemské orgány učinily vše, co bylo v jejich silách, aby v nejvyšší míře zajistily stěžovatelovo právo na spravedlivý proces. I zločinci podezřelí z únosu a mučení oběti, kterou zanechali mrtvou na staveništi, požívají lidských práv, což ale neznamená, že tento stěžovatel má absolutní právo kontroly nad způsobem vedení trestního řízení.
Full & Egal Universal Law Academy