© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Anotace rozsudku ze dne 1. června 2017 ve věci č. 61503/14 – J. M. a ostatní proti Rakousku
Senát páté sekce Soudu jednomyslně rozhodl o neporušení práva stěžovatelů na spravedlivý trestní proces dle čl. 6 odst. 1 a 3 písm. d) Úmluvy, když nepovažoval za objektivně odůvodněné jejich pochybnosti o porušení zásady rovnosti zbraní, k níž mělo dojít tím, že soud ustanovil znalcem tutéž osobu, která byla obžalobou v přípravném řízení povolána vypracovat znalecký posudek, zatímco stěžovatelé neuspěli se svými návrhy na jmenování jimi navržených znalců.
I.Skutkové okolnosti
Tři stěžovatelé z Rakouska byli trestně stíháni kvůli schválení odměny pro finančního poradce, který asistoval při prodeji podílu banky patřící zemské veřejnoprávní korporaci. V průběhu přípravného řízení ustanovil státní zástupce znalcem F. S., aby odpověděl zejména na otázku přiměřenosti výše odměny, kterou si finančního poradce nárokoval za uskutečnění transakce. Pro účely hlavního líčení soud ustanovil soudním znalcem tutéž osobu. Znalec F. S. předložil soudu písemný posudek a byl vyslechnut v rámci hlavního líčení. Stěžovateli podané námitky podjatosti vůči tomuto znalci, kterého považovali s ohledem na jeho roli v přípravném řízení za znalce obžaloby, byly zamítnuty. Stejně tak nebylo vyhověno ani návrhům na přibrání jimi navržených znalců nebo alespoň na připuštění jimi vypracovaných posudků jako listinných důkazů. Finanční poradce, který byl jedním z obviněných, se nakonec doznal, že se měl o peníze z odměny podělit s prvním stěžovatelem. I na základě tohoto doznání byli následně všichni tři stěžovatelé pravomocně odsouzeni.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
A.K tvrzenému porušení čl. 6 odst. 1 a 3 písm. d) Úmluvy
Stěžovatelé namítali, že řízení, ve kterém byli odsouzeni, nebylo spravedlivé, protože znalec ustanovený soudem nemohl být nezaujatý, když byl už ve fázi přípravného řízení povolán k vypracování znaleckého posudku státním zastupitelstvím. Rozhoduje-li státní zástupce o tom, koho ze seznamu znalců pověří vypracováním posudku, dle stěžovatelů tím vzniká určitá ekonomická závislost znalců na této instituci. V samotném trestním řízení pak nebyla dle jejich mínění zachována zásada rovnosti zbraní, protože závěrům znalců obhajoby byl přikládán nižší význam, než soudem ustanovenému znalci F. S., který byl však de facto znalcem obžaloby.
a)Obecné zásady
Soud v úvodu připomněl, že výraz „svědek“ obsažený v čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy je autonomním pojmem, který musí být vykládán nezávisle na jednotlivých právních řádech. Pod tento pojem tak dosavadní judikatura podřazuje i poškozené, znalce, jakož i další osoby, které vypovídaly před soudem (Doorson proti Nizozemsku, č. 20504/92, rozsudek ze dne 26. března 1996, § 81–82). Požadavky plynoucí z článku 6 Úmluvy pak nejdou tak daleko, že by obhajoba musela mít při dokazování stejná práva jako obžaloba; obecně stačí, pokud je obhajobě umožněno vyhledávat a předkládat důkazy za stejných podmínek jako protistraně. V každém případě musí být obviněnému umožněno vést aktivní obhajobu, mj. povolávat svědky a předkládat jiné důkazy ve svůj prospěch. Rovnost zbraní, která je jednou z charakteristik spravedlivého procesu, vyžaduje, aby každá ze stran řízení mohla obhajovat svou věc za podmínek, které ji, z pohledu řízení jako celku, podstatným způsobem neznevýhodňují vůči protistraně (Avotiņš proti Lotyšsku, č. 17502/07, rozsudek velkého senátu ze dne 23. května 2016, § 119). Soud také odkázal na věc Poletan a Azirovik proti Bývalé jugoslávské republice Makedonii (č. 26711/07 a další, rozsudek ze dne 12. května 2016), v níž byli soudem ustanoveni tři znalci, přestože byli povoláni státním zastupitelstvím již ve stádiu vyšetřování. Soud rozhodl, že ustanovení téhož znalce v přípravném i pozdějším soudním řízení může za konkrétních okolností porušit zásadu rovnosti zbraní, jestliže jsou pochybnosti o nestrannosti znalce objektivně odůvodněné; důvodnost obav je třeba posuzovat s přihlédnutím k zárukám nezávislosti a nestrannosti soudního znalce.
b)Použití výše uvedených zásad na projednávaný případ
Znalec F. S. v přípravném řízení toliko předložil posudek a reagoval na posudky, které si nechali vypracovat obvinění. Na tomto základě podalo státní zastupitelství obžalobu. Soud ho na základě vlastní úvahy rovněž ustanovil znalcem, aniž byl vázán návrhem účastníků řízení.
Stěžovatelé zpochybňují nestrannost F. S.; úkolem Soudu je určit, zda jsou pochybnosti objektivně odůvodněné.
Znalec F. S. předně nebyl zaměstnancem státního zastupitelství či ministerstva, ale univerzitním profesorem v Německu. Byl ustanoven, protože dříve nebyl zapojen do žádných sporů v Rakousku. Jeho odměna nezávisela na výsledku řízení a on sám nebyl nijak závislý na státním zastupitelství. Stěžovatelé proti jeho jmenování navíc nebrojili.
I když vnitrostátní právo upravuje zvláštní postavení soudem ustanoveného znalce a umožňuje mu vyslýchat svědky a obviněné, v tomto řízení znalec F. S. aktivní roli nesehrál a byl pouze přítomen na hlavním líčení, kde byl vyslýchán soudem i obviněnými, jimž při tom asistoval jejich vlastní znalec. Stěžovatelé neprokázali, že by chování F. S. před soudem vyvolávalo pochybnosti o jeho nestrannosti.
Znalec byl navíc ze zákona striktně povinen chovat se objektivně. Mohla být vůči němu vznesena námitka podjatosti.
Co se této možnosti týče, soud se námitkami podjatosti a neodbornosti věcně zabýval a označil je za neopodstatněné, přičemž paušálně odmítl pouze tvrzení, že podjatost vyplývá již z toho, že F. S. byl již ustanoven znalcem v přípravném řízení. Chybí náznaky toho, že by F. S. sám v přípravném řízení vedl nějaké šetření, ať už z pověření státního zastupitelství nebo z vlastního popudu.
Podle Soudu se tedy stěžovatelům nepodařilo prokázat, že by jejich pochybnosti o nepodjatosti znalce byly objektivně odůvodněné. Učinil proto závěr, že obhajoba nebyla v řízení podstatně znevýhodněna oproti obžalobě, když při výslechu znalce F. S. mohla využít služeb vlastních odborníků a posudek znalce F. S. nebyl pro odsouzení stěžovatelů rozhodující, protože tím bylo doznání jednoho z obžalovaných. K porušení zásady rovnosti zbraní a narušení celkové spravedlivosti řízení dle čl. 6 odst. 1 a 3 písm. d) Úmluvy proto nedošlo.
Full & Egal Universal Law Academy